Protekce

12. dubna 2012 v 13:28 | Štaja |  Retro

Vzledem k tomu, jak málo času poslední dobou mám a jak je těžké se dostati k sepsání článku na blog, omluvte tento banální oslí můstek. Nicméně kniha, kterou objevil můj otec v antikvariátu, skýtá skutečné poklady, které vás jistě nenechají chladnými.

O jakou knihu se jedná?

Je to kniha "Společenský rádce pro všechny životní situace", kterou "podle Andreasova vydání upravil a doplnil Karel Čajčík" a obrázky v roce 1932 vkusně vyzdobil Fritz Schonpflug. Vše vyšlo nákladem knihkupectví I. Buchsbaum v Moravské Ostravě - Přívoze.

Kniha zpracovává například společenské chování, zabývá se i gramatikou, psaní dopisů, chování u stolu, chování v letadle a nalezneme zde i velmi podrobnou kapitolu "Souboj a jeho pravidla".

Jako ochutnávku začněme tedy kratičkým článkem o protekci.







Poslední věta by měla být vytesána do zlaté tabulky a umístěna na nějaké hodně viditelné místo v našem podivném světě. Neboť pokud je člověk blb, marná je jakákoli protekce...
Počet komentářů: 6
 

Krkonoše / předčasné loučení se zimou

20. února 2012 v 22:17 | Štaja |  Turistika / geocaching
Mrazy pominuly a pomalu se blíží jaro. Možná... Vždyť je teprve únor. Ale těch mínus patnáct až pětadvacet už snad minulo. To najednou jeden zjistí, že diesel je sice modernější než býval, ale nafta beztak ráda zamrzá. Proboha, proč mi to nikdo neřekl, když jsem to kupoval?
Vylovil jsem pár fotek ze začátku února z Vítkovic v Krkonoších.
Tam jim dokonce zamrzla rolba a deset dní jim trvalo, než ji uvedli opět do provozu.
Taky jsem tam pěkně nastydl. Ale auto to nějak vydrželo. Jen ostřikovače zamrzly. Nikde jsem nesehnal vodu do ostřiovačů do mínus třiceti stupňů.
Panu domácímu taky zamrzla voda na záchodě. Nestačil se divit. Mrazy tentokrát překvapily i horaly...
Fotka číslo jedna. Pěkně projetá běžěcká stopa po hřebeni. Slunce hezky hřeje, tedy je krásných osm stupňů pod nulou.

Na sjezdovce mi taktéž omrzla huba. Ale sníh byl dokonalý. Jsem houby lyžař, ale tenhle sníh mi připadal dokonalý. Dokonalý sníh pro houby lyžaře. Soused Pepa říkal, že tenhle sníh je pomalý. Každý si zřejmě představuje dokonalý sníh jinak.
Další obrázek.

Tyhle snímky není nutné nějak komentovat. Jsou jen důkazem, že když jsou dobré podmínky, může být fotka pěkná i z laciného aparátu.
Fotka je bílá a modrá. Kdyby ty stromy uprostřed byly zelené (ony jsou, ale mezi tou pastelovou modří a zářivou bělobou ona nic moc zeleň nějak zaniká), bylo by to celé zeleno modro bílé.
Ještě pořád kašlu. Pořád si nosím vzpomínky na Vítkovice s sebou. Nějak jsem to zapomněl vyležet a vypotit. Chudáci polárníci a chudáci horolezci. To musí být opravdu zážitek, když takový horolezec v šesti tisících metrech dostane chřipku. Že prý tam nejde pořádně ani uvařit čaj... A Becherovku aby tam člověk jedl lžičkou...
...Další fotka je pořád v tom samém duchu...
...Nejsou to koleje od traktoru, ale detail vyfrézované běžkařské stopy. Vede směrem na Rezek. Na jižním pólu by žádná stopa nebyla a cesta by na první pohled nikam nevedla, jen na jih a pak najednou na sever. A když byste stáli přesně na pólu a chtěli si udělat snímek, než byste stačili vylovili aparát a nějak rozehřát baterky (polárníci je prý vozí v kalhotech), pól by vám ujel o pár metrů dál, aby se vám vysmál. Ha, ha, ha. Nechytíš mě, nechytíš! No nezůstali byste raději doma u rozpáleného krbu?
Na posledním snímku je ledové slunce. Hřeje jen na oko.

Ale pořád je to mnohem lepší, než kdyby nehřálo vůbec. Kdyby bylo schované za mrakem. Když hřeje opticky, také to není úplně k zahození.
Tímto se loučím se sněhem a teplotami hluboko pod nulou. Už dáte pokoj, ano? Už necháte nebohého blogera trochu se ohřát?
Jako bych slyšel tiché cinkání rampouchů, pokoušejících se mi sdělit, že "je přece teprve únor, cink cink, ještě se vrátíme, cink cink..."
Pravda. Je teprve únor.
Nuže, nechme se překvapit!
Počet komentářů: 7

Blackout

16. února 2012 v 20:20 | Štaja |  Recenze
Právě jsem dočetl knihu Jana Kovanice "Blackout". Současně vidím, že tématem týdne je moje oblíbená fráze "Co by se stalo, kdyby". Tyhle dvě věci náhodou nějak souvisejí, neboť při čtení knihy jsem měl přesně takový pocit. "Co by se stalo, kdyby z ničeho nic přestala fungovat elektřina". A o tom to je.
Kniha poprvé vyšla v roce 1999. Vznikla na platformě Neffova románu "Tma", respektive z nekonečné polemiky nad vznikající "Tmou" mezi Ondřejem Neffem a Janem Kovanicem, který při vzniku plnil úlohu beta čtenáře.
Podruhé se Blackout objevil na pultech knihkupectví v roce 2011.

Můj pocit z knihy je asi takovýto:
Na začátku se vše tváří jako katastrofický kus. Krátkými prostřihy nahlédneme na různá místa planety a pozorujeme počátek obří globální katastrofy. Co by se stalo, kdyby najednou přestala fungovat elektřina. Není tím myšleno, že by došlo k výpadku elektrárny nebo přerušení vedení. Představte si, že se na naší planetě najednou změní fyzikální zákony a všechno zhasne. Můžeme pozorovat simulaci toho, co by se v tu chvíli přihodilo. Dostatečně podrobnou a technicky propracovanou. Co se stane s tramvají, co se stane s autem, co se stane s letadlem? (Co když spadne na benzínovou pumpu, kde občas také beru naftu?) Jak to bude s komunikací? Jak to bude vypadat v metru?
Ve druhé fázi pozorujeme sociální problém. Lidé jsou zmateni, ale začínají se rychle dělit na tábory. Jedna část rabuje, krade a vraždí, zatímco druhá se pokouší zachránit, co se ještě zachránit dá. (Někdy může být těžké tyhle dvě roviny rozeznat, ale to je život). Ze zmatku a trosek rychle vstávají mocipáni, kteří jsou schopni vytvořit v rozvalinách svá vlastní impéria.
V této fázi se pohybujeme především po Praze, ale dostaneme se i do jejího okolí. V mém případě se tedy podstatná část děje odehrává na místech, která dobře znám, a když se jeden z hlavních hrdinů se svou přítelkyní chápe bicyklu a po dálnici D5 to mastí směrem na Beroun s tím, že v Loděnici sjede aby se vyhnul kopci (přítelkyně už má dost v Rudné), a pokračuje podél Kačáku přes Svatý Jan pod Skalou, nuže, tudy přece také jezdím na kole, konec konců to můžete shlédnout nafoceno ZDE…
…V další fázi začínají jednotliví samozvaní vládcové bojovat o území…
Konec knihy nebudu samozřejmě prozrazovat, ale můj osobní dojem je takový, že konec je zde pouze nutným zlem. Kdyby na konci nebylo vysvětlení "proč" se to celé přihodilo žádné, nic by se nestalo. Kniha je o něčem jiném, než o "proč". Kniha je o tom, "co by se stalo, kdyby". Mimoděk vzpomenu na Merleho Malevil. Merle neřeší, co se stalo, pouze předvede věrnou simulaci toho, "co by se stalo kdyby". Jako v životě, i v Malevilu máme pocit, že kniha sice končí, ale všechno pokračuje dál, jenže bez asistence čtenářů.
…Mimo technicky propracované katastrofické sci-fi zde tedy můžeme pozorovat jakousi sociologickou linku (jak by se lidé asi zachovali, kdyby) a důležitou roli zde má i černý humor, sarkasmus, ironie a satyra.
...Možná si po přečtení někteří z nás uvědomí, jak je to skvělé že můžeme jezdit tramvají, že si můžeme třeba dojít do krámu a koupit si housku a kus salámu.
A že si můžeme pěkně po setmění rozsvítit lampičku a třeba si přečíst tuto velice zajímavou knížku, že?
Počet komentářů: 4

Crazy dream IV.

2. února 2012 v 12:20 | Štaja |  comix
Hola hola!

Přicházím k vám sdokončením/nedokončenním komiksu, případně komixu, případně obrázkového seriálu (já se však v tomto případě přikláním k názvu "slátanina") Crazy dream.
Jak jsem již osvětlil, s anglickou gramatikou jsem si tenkrát moc hlavu nedělal, proto "crazy". Mohl bych to prohlásit za tvůrčí záměr, ale maminka mě učila nelhat. Pravda je taková, že to tvůrčí záměr nebyl.

K věci.
Konec předem prohrané šachové partie.
CHO se probouzí do reality, která nemá do zlého snu daleko. Přichází depeše od Horna.


Horn je v plném nasazení.
Jako obvykle je Marťanovi v patách.


Na scéně se objevuje trojice zabijáků, známá pod jménem "Mimtrio". Tipněte si, který z nich je Upír Krejčí.

Následuje honička po Hong Kongu. Cho opět usíná.


Prehistorická bestie se poněkud nepovedla a možná byla i důvodem, proč jsem v díle nikdy nepokračoval. Nechtělo se mi ji kreslit znova.

CHO dostává tajemnou injekci.
Tím to končí.
Ale jestli budu mít někdy čas, budu v tom pokračovat.
Tedy POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ, PŘÁTELÉ!!!
Počet komentářů: 2

Rozhovor

1. února 2012 v 0:23 | Štaja |  Mé omyly
Hola hola!

Poslední dobou nemám moc času. Neprodává někdo z vás čas?
Nemáte někdo alespoň nějaký recept, jak s tou podivnou veličinou nějak šikovně naložit?
Nicméně se musím pochlubit (a že se rád chlubím) rozhovorem, který jsem poskytl panu Sikarovi do rubriky "Milujeme komix". Najdete ho ZDE . Stačí kliknout.


Mám velké plány...
Jen trochu času a vůle by to chtělo...
A možná ořádný doutník...
...To nejsem já, ale pan Cal...
Počet komentářů: 5

Crazy dream - part III.

14. ledna 2012 v 23:11 | Štaja |  comix
A je tu slibovaná šachová partie, odehrávající se v horečnaté noční můře mra CHO, třetí pokračování nedokončeného comixu s názvem "Crazy dream" (s tou Angličtinou si nedělejte moc hlavu). Počátek této prazvláštní taškařice naleznete ZDE.

Na prvním snímku mr. CHO a Marťan nasazují do hry figury. Marťan nasazuje agenta Skalistého a agenta Orgona, zákeřného bastarda se skleněným okem. V tu dobu již na šachovnici čekají za Damr.CHO Jacky Horn a za Marťana odporný Lepra.
Mr. CHO je na vážkách. Nemá již žádné silné figury. Nasadí tedy figuru nejsilnější, bohužel nikoli silou či důvtipem, ale postavením, které zaujímá v politice. Tou figurou je nadřízený pana CHO, sám zamlklý pan ministr Stano.
Jacky Horn propadá panice. Na tuhle partii jsem tedy sám... To je snad zlý sen!
Marťan spouští budík, který odměřuje čas do výbuchu celé šachovnice.


Na následujícím snímku je Lepra zneškodněn železobetonovou pěstí. Agent Orgon bere naprosto proti pravidlům do rukou meč, který má schovaný ve věži.
Smrdí to šachem.


Horn někde záhadně bere meč a vrhá se do boje s proradným Orgonem. Pan ministr Stano se diví a je zmaten. Čas běží.


Meč zůstává v těle agenta Orgona. Ze zálohy se nenápadně blíží agent Skalistý s nožem. Pan ministr Stano vše zděšeně pozoruje a začíná se zlobit. Vždyť je zde před jeho očima pácháno bezpráví!!!

...A toto je vrchol celé sekvence...


...Pan mimistr Stano rozerve baloňák, naběhnou mu svaly na rukou i na nohou, narůstá mu hrudník a mění se v Superstana. Bere do rukou těžkou věž a likviduje s ní agenta Skalistého těsně před osudným bodnutím!!!

Ale budík tiká dál.
Myslíte, že ho Jacky Horn stihle zastavit?

Pokračování příště!!!
Počet komentářů: 6

Propast - Život je dar

31. prosince 2011 v 0:31 | Štaja |  Retro
Hola hola!

Již jsem se zde jistě zmiňoval o svých hudebních aktivitách, které podnítil zejména kamarád z dětství Ladvan (ZDE naleznete jeho stránky, kde se tomuto zajímavému tvůrčímu období také věnuje).
Kdysi jsem odejel na čtyři měsíce na zahraniční praxi do Švýcarska a tam jsem měl spoustu času. Hodně jsem v malém zasněženém kutlochu tvořil a tak vzniklo i libreto, které později dostalo souhrnný název "Propast". Nebylo to libreto ledajaké, naše cíle nebyly nikterak nízké. Začali jsme tím nejsložitějším: Rockovou operou.

Poté jsme se s Ladvanem o prázdninách roku X sešli v novostavbě domu, kde momentálně bydlím se svou rodinou, nainstalovali podivné improvizované aparáty (elektrickou kytaru s kombem, mikrofon prohnaný přes staré rádio a dětské piánko, taktéž zesílené jakýmsi podivným starým mikrofonem, připojeným přes pětikolík do dalšího rozpraskaného rádia). A celé dílo, ať už se v budoucnu měnilo jakkoliv, jsme takto zaznamenali.

Toto je intro, zahrané mnou samotným na ono legrační piánko, a první skladba, nazvaná "Život je dar (když víš jak s ním dál), vše příjemně zboostrované ozvěnou, kterou vytvořila rezonující chodba prázdného domu. V závěru můžete zaznamenat šikovně zakomponované dohrané kytarové sólo, kde zazní, přestože jsme to natáčeli jen ve dvou, "bicí" a rytmická i sólová kytara současně.

Protože myšlenka celého díla byla převyprávět dramatický život jednoho člověka od narození až po smrt, jistě chápete, že první skladba je o porodu.

Mrkněte na to, ale upozorňuji, že je to jen pro ty otrlejší!


Zde je přepis textu:

Nic vůbec nic není, nic nemá co vnímat
Nemá co řešit, nemá co proklínat
Najednou něco je
Chemická reakce
Najednou to žije
Budiž pochválena ta chvíle

Z chuchvalců nejsoucna se spojují prvky
A vzniká něco
Na způsob malý kytky
A další reakce
Armády barev
A vzniká tělo
Aniž by to chtělo
Aniž by to vědělo

Zrodil se život a narodil se člověk
Jaký šance bude mít se v životě zapojit?

Život, ten nezastavíš
Život jde dál
Život, to je narození
Životu hrozí vyhubení
Život je dar

ŽIvot, to je peklo
Život je bál
Život s tebou zamává
Život bonusy nedává
Život je flám

Život, to je dar
Když víš jak s ním dál, jak s ním dál

Neví, co ho čeká
Neví že bude živo
Ještě není nic
Jen sloučenina a nic víc

V té změti barev se potácí
Nemá to hlavu ani patu
První jeho vnímání
Hele, já asi žiju
Já žiju!

Svět se stal v tom okamžiku
Jedním velkým zmatkem
Náhle letí ven
A napřed zadkem

Poprvé vidí světlo
Neví co to je
Vidí bílé kachlíky
Svou matku, nahlas běduje,
Ocitl se venku!

Nuže, pokud Vás toto zapomenuté dílo jen trochu zaujalo, dejte vědět, jestli mám pokračovat rozborem další skladby!
Počet komentářů: 7

Crazy dream - part II

29. prosince 2011 v 14:33 | Štaja |  comix
Tak jsem si opět vzpomněl na kuriozní nedoknčený komix, zatím poslední, ve kterém vystoupil mr. CHO a Jacky Horn, jehož začátek jsem zde publikoval v březnu.
První část naleznete, kliknete-li na tento nápis: ŠÍLENÝ SEN Mra CHO - PART ONE .


Vystříleli jsme bandu krvelačných Šmoulů a z houbové chýše probuzením unikli do reality. Ale mr. CHO je ospalý. V dalším snu se vrací hluboko do dětství, kde zjistíme zajímavou skutečnost o tom, jak vznikla nenávist mezi mrem CHO a jeho úhlavním nepřítelem Marťanem.

Zde je ještě úvodní stránka celého nedokončeného díla.



Takže jedem.
Zlý sen o ošklivém zážitku z dětství, který nastartoval žetězec neskutečných událostí.








V příštím pokračování se budeme věnovat opravdu podivné šachové partii. V šachisty se ve snu opět mění mr. CHO a Marťan. Figurkami jsou jejich podřízení a v jednom případě dokonce jeden nadřízený.
Tedy pokračování příště!
Počet komentářů: 7

Cynické fantazie - křtiny (a objevení červí díry Krakatit - Zličín)

27. prosince 2011 v 11:14 | Štaja |  Mé omyly
Fotogtafie byly použity s laskavým svolením Jana Kovanice.
Podrobnou recenzi Cynických fantazií od stejného autora můžete najít ZDE .


I.
Jak mi teklo do bot

Nikdy jsem nekřtil knihu.
Křtili jste někdy knihu? Já tedy ještě ne. Když jsem nastupoval do vlaku mířícího na Smíchovské nádraží, pociťoval jsem nejistotu. Ale ano, to je přece normální, pociťovat nejistotu. Jenže já měl ještě pocit, že mi teče trochu do bot. Teď si jistě říkáte, kde jsem k tomu pocitu přišel. Nuže, to je velice jednoduché. Jelikož všude jezdím autem, neuvědomil jsem si, že již minulo teplejší období roku a že bych měl vyměnit obuv. Navíc při přechodu louky směrem k našemu slavnému nádraží (točila se zde finální scénka Svatební cesty do Jiljí) se projevil podstatný nedostatek mojí levé botky. Měla děravou podrážku... Za chvíli jsem měl mokrou i ponožku a každý krok, který jsem učinil postiženou nohou, vydal zvuk, za jakého se obvykle pohybuje po souši vodník Čochtan, případně jeho zelení kámoši.
Ve vlaku bylo teplo, voda z boty zase vytekla.
Prostě paráda...

II.
Baťa

Následující cestu jsem naplánoval tak, aby vedla přes prodejnu obuvi na Koňském trhu. Tam jsem vybral boty ve slevě a kvalitní ponožky. Spojil jsem tím "nepříjemné s užitečným", neboť moje pracovní obuv je již poněkud po zenitu. Pořídil jsem nové lakýrky a příjemné ponožky, napuštěné aloe vera.
Při placení jsem poněkud zazmatkoval, neboť jsem vytáhl z kufříku peněženku, z té vyndal baťakartu a platební kartu, načež jsem peněženku opět zavřel do kufříku. Po provedení transakce jsem se značně vyděsil, neboť mi zůstala v ruce baťakarta, platební karta a peněženka někam zmizela. Ztropil jsem paniku, paní pokladní hledala šrajtofli, já jsem hledal šrajtofli, ale nakonec mě napadlo otevřít kufřík, načež jsem zjistil, že peněženka skončila zabouchnuta v kufříku.
Bylo mi trapné vysvětlovat prodavačce, že bych se v tomto svatostánku obouvání velmi rád rovnou přezul do nových bot a staré schoval do krabice (budou se ještě hodit), a tak jsem odešel v mokrých botech, že si je přezuji někde jinde.
No prostě paráda...


III.
Záchodky na Můstku

No vida. Stál jsem před tím obuvnickým chrámem (který byl donedávna ukázkou čistého funkcionalismu, stejně jako všechny baťovské obchody z baťovské éry, leč v současnosti vypadá jako běžná trapná kancelářská budova), pršelo, měl jsem mokro v botech a v červené krabici botky nové, i ponožky nové, pěkně suché, jenže kde si je obout, aby to nepůsobilo trapně?
Opět jsem dostal nápad, jak spojit nepříjemné s užitečným, a zamířil do metra na toaletu. Paní byla opravdu profesionálka, snadno jsem si pronajal kabinku za pět korun, kde jsem nepozorován usedl a přezul si mokré boty za suché. Cítil jsem se rázem daleko lépe.
Pak mi došlo, že tu není papír.
Předtím jsem se po něm vlastně ani nesháněl. Hledal jsem jen azyl, kde bych si mohl v klidu přezout mokré boty za suché. Jenže když už jsem tam tak seděl... Proboha, ty reflexy...
...Díky bohu můj kouzelný kufřík obsahoval i noviny...
...Ta paní by přece měla klienty upozorňovat, že si mají papír utrhnout na stojanu vedle umyvadla...
...Jednoduše paráda...

IV.
Krakatit

Ve zbrusu nových lakýrkách, s taškou od Baťi a kouzelným kufříkem, o nějaké ty bankocetle lehčí jsem vstoupil do knihkupectví Krakatit. Byl jsem odeslán dozadu a nahoru po schodech. Netušil jsem, že tam někde existuje nějaká taková společenská místnost, kde je možné posedět s psavci, dát si sklenku vína, případně panáčka, byl jsem tedy tímto prostředím příjemně překvapen. Setkávám se se Zdeňkem Rampasem, který mi osvětluje, jak se to má s autorskými výtisky a podivuje se, že doposud nikdo nedorazil. Nafasuji knihy.
V rohu sedí Michael Bronec a proškrtává jakýsi fascikl.
Ptám se člověka za barem, je - li zde k mání nějaké víno. K mání je sudové chardonnay. Objednám si sklenku a zjišťuji, že není vůbec špatné.
Objevují se Rečkovi. Usedáme ke stolu, rozjíždí se debata. Jana si na mě matně vzpomíná, je tomu možná přes deset let, co jsme se setkali na literárním víkendu ve Třech studních. Abych pravdu řekl, příliš se nedivím tomu, že mě nepoznala. Vystihne to holou větou. "Lidé se mění." Má pravdu. V té době jsem mohl mít o patnáct kilo méně.
Když si objednávám druhou sklenku chardonnay, potkávám ve dveřích Šamana.
Setkali jsme se minulý rok v Českém Těšíně v kavárně Noiva (Avion) při literárním čtení našich věcí z právě "křtěného" sborníčku Cynických fantazií. Objednávám mu taktéž sklenku bílého.
...No paráda...

Zleva Zdeněk Rampas, Jan Poláček, Ingrid a Petr Hanušovi


V.
Autogramiáda

Vytahuji z magického kufříku inkoustové pero a škemrám o podpisy. Objevuje se paní Eva Hauserová, Ingrid Jelínková (Hanušová), Petr Hanuš, Jan Poláček, Cyril Simsa a Jaroslav Houdek. Všechny oběhnu a nechám si podepsat knihu, sám rozdám své podpisy, taktéž učiní i ostatní, prohodíme pár slov, zejména jak s tím nikdo moc nepočítal, že tahle kniha někdy spatří světlo světa.
Pan Rampas nechá rozlít lahev tuzemského sektu, pronese projev. Kniha se nepolévá alkohlem, neboť by se zničila. Postačí přípitek. Polévat knihu čímkoliv je barbarství.
Přichází ještě několik osob, ale nevím kdo to je.
Rozjíždí se bouřlivá debata s Jenem "Nevinné dítě" Kovanicem. Do toho přicházejí moji dva přátelé, kteří mě přišli psychicky podpořit. Opět obíhám klečko a škemrám ještě o podpis do jejich výtisku.
Objevují se obložené chlebíčky, ke kterým se v zápalu slibně se rozjíždějící polemiky nemám šanci dostat.
Někdo vysloví názor, že psát do knihy je barbarství.
Namítám, že tím stoupá hodnota oné konkrétní knihy. Když si v antikvariátu koupím sto let starou knihu a uvnitř najdu nápis tužkou "mojí nejmilejší Andulce", jako bych nakukoval přes filtr těch roků přímo do minulosti...


Projev
VI.
Krakatoa chardonnay

Další sklenky chardonnay. Kypí tvůrčí kvas.
Ten člověk za barem je Darion, neboli Martin D. Antonín.
Vnutím Jenovi jednu ze svých nedopilovaných věcí. Moc rád bych sklidil nějaká data o tom, co jsem udělal v textu špatně.
Hodiny ubíhají a místnost se vyprazdňuje.
Dochází chardonnay.



VII.
Smrt krásného chardonnay

Poté, co z kolbiště mizí i Jan "Nevinné dítě" Kovanic, zapřádám debatu s Jaroslavem "Smrt krásných kentaurů" Houdkem a nějakou paní, která se mi představuje, ale mě nějak hučí v hlavě a nemůžu si její jméno zapamatovat. Debata přechází na dědečka z Koločavy a hlubokou minulost. Zvoní mi budík, připomínající, že pokud do patnácti minut neopustím lokál, ujede mi poslední spoj do mé rodné vísky.
Definitivně skončilo sudové chardonnay.
Někdo z nás má ten nápad dát si na cestu panáka.
Na baru se objevují tři socialistické panáky (0.05 dl) řecké vinné pálenky.
Po jejich zneškodnění se na tom samém místě jako mávnutím kouzelného proutku objeví další tři.
Odcházím.

VIII.
Červí dírou na Zličín

Zjistil jsem, že od knihkupectví Krakatit vede na konečnou zastávku metra červí díra. Ta se dá aktivovat požitím jistého množství sudového chardonnay a dvěma socialistickými panáky řecké vinné pálenky za podmínky, že si nedáte v průběhu tohoto procesu ani jeden obložený chlebíček. Zafungovalo to asi tak, že když jsem se odlepil od vchodových dveří, vše se zahalilo do podivné mlhy. Když se ta mlha rozestoupila, zjistil jsem, že uběhlo zhruba 45 minut a že stojím na zastávce autobusu.
Možná že tu červí díru aktivovala ta řecká vinná pálenka.
Ze Zličína do mé rodné vísky bohužel červí díra nevede. Ale podařilo se mi chytil ten poslední bus.
Takže nové boty, kniha se spoustou podpisů, přehršel nových poznatků a dojmů...
No prostě paráda...
...Prostě křest...
Počet komentářů: 7

Křest Cynických fantazií

16. prosince 2011 v 21:09 | Štaja |  Parapet
Hola hola!

21. 12. se v knihkupectví Krakatit bude křtít kniha "Cynické fantazie" .



Nikdy by mě nenapadlo, že se ocitnu v tak dobré společnosti... To si zase budu připadat jako fazole mezi perlami...
...Křest knihy by měl přecházet v oslavu slunovratu. Myslím, že bude o čem povídat.

A teď už mě vůbec nenapadá, co bych o tom napsal... Vznikla tu pěkně pestrá sbírka hororů, jen co je pravda. Co povídka, to zcela odlišný pohled na věc.

Tak přijďte příští středu v půl šesté do Jungmanky. Jistě to bude stát zato!!!
Počet komentářů: 3

Kam dál