Část I. Cizinec

21. dubna 2009 v 0:07 | Já |  Novela na pokračování


"Kupříkladu, po celém světě se v tuto chvíli vyskytují desetitisíce Číňanů, pokoušejících se jíst tomatovou polévku hůlkami. Jsou však tito Číňané realitou, když si jich při tom nikdo nevšímá?"

FRANZ BÜHNE
Statˇ o hladu, 1944


Slunce žhaví step plnou kamení, tu a tam zdobenou keříkem, suchou rostlinou, kostrou koně, nebo opodál jeho jezdce. Nemilosrdně praží do střechy malého nádražního domku, stojícího uprostřed té pustiny, a do malého dřevěného městečka, do kterého jest branou. Slunce nemilosrdně taví dvě koleje, usazené na spuchřelých pražcích, tu rovnou linku, dělící nehostinnou step na dvě poloviny: Na tu horší a na tu ještě horší.
Slunce nemilosrdně spaluje lebečku malého stepního mravence, vláčejícího na svých mohutně osvalených zádech stébélko uschlé trávy. Mravenci se snad většinou nepotí. Tenhle je ale vyjímečně udřený a slaná tekutina splavuje jeho groteskní dehydrované tělíčko.
Někde nahoře zahučela moucha, ozvalo se hlasité křupnutí a bouchnutí, to jak povolil jeden z rezavých řetízků, držících pod stříškou nádražní budovy dřevěnou ceduli s nápisem "GREENWOOD".
Slunce se opírá i do olejem a dehtem páchnoucí lokomotivy, řítící se silou své páry kupředu po kolejích. Lokomotiva supí a vyfukuje sloup kouře, nějakou tu jiskru a popel. Houká.
Mraveneček to zaslechl. Otáčí hlavičku po zvuku. Cítí, že se pod ním kolej chvěje. Jat obavami pokračuje v cestě. Nechce se mu z kolejnice sestupovat do nerovného terénu. Ach, kdyby alespoň to slunce tolik nepálilo!
Nové zahoukání.
Znovu otáčí hlavu. Ne, to není možné. Jsem přece příliš malý na to, aby se mě mohly týkat velké věci.
Jenže týkají...
S nemilosrdností, tolik typickou pro železného oře, vlak ve vteřině rozválcuje klacíček i mravenečka. Železné kreatuře, připomínající lva, vytvarované na předku vlaku, se v obličeji nepohne ani sval. Nebyla k tomu určena.
V oblaku kouře, páry, splodin a pachů ocelové monstrum zastavuje před zchátralou nádražní budovou.
Otevírají se dveře.
Rozžhaveného perónu se dotknou dvě polobotky a gumový konec hole.
Vlak houká a velice neochotně pokračuje ve své cestě odnikud nikam. Cizinec si sundavá klobouk a otírá kapesníkem pot z čela. Uhladí si knír a majetnicky se kolem sebe rozhlédne.
Na druhé straně kolejí postávají dvě gorily s černými brýlemi na očích, které zřejmě raději vystoupily z vlaku druhou stranou. Nesou čtyři těžké kufry.
Z maličkého, na první pohled nepatrného mastného flíčku na kolejích se vznáší mravenečkův duch. Příšerně nadává.
Vždyť domů zbýval sotva metr...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | E-mail | 21. dubna 2009 v 7:32 | Reagovat

Jsem zvedava, co bude dal! :)
PS: Poti se ti mravenci, nebo nepoti?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama