Novela na pokračování - trajler

19. dubna 2009 v 3:03 | Já |  Novela na pokračování


Předkapitola



Úředník seděl za přepážkou, po čele mu stékaly hrášky potu, malé kulaté brejličky se mu rosily. Počítal peníze. Bankovky příjemně šustily a jeho vědomí naplňoval onen jednoznačný pocit zodpovědnosti za ty osahané papírové kamarády.
Jednou rukou sundal brejličky a druhou důkladně rozmazal slaný pot po celém obličeji. Pochopitelně to nemělo vůbec žádný praktický význam, dávalo to jen neurčitý dobrý pocit.
Dveře se s vrznutím otevřely. Vzduch v místnosti se pohnul. Do místnosti vstoupil Jock Sain Lup. Úředníček ho znal. Tady v Greenwoodu se všichni znali. Sain Lup byl přistěhovalec. Pobýval tady na konci světa, na samé hranici proklatého západu, sotva půl roku.
Přistoupil k přepážce.
"Ahoj, Bene," řekl.
"Nejmenuji se Ben," pousmál se nevesele úředníček.
"Ale můžu ti říkat Bene," řekl Jock a vytasil kolťák.
"Samozřejmě," špitl úředníček a shledal, že teplota v místnosti musela stoupnout o dalších dvacet stupňů, vůbec nechápal proč.
"Hádám, že víš co máš dělat, Bene," řekl Sain Lup a v pekelném šklebu, v jehož zárodku snad měl být úsměv, odhalil své dobře rostlé žlutozelené zuby.
"Ale ano," kývl úředníček hlavou a brejličky mu spadly pod stůl. Otevřel zásuvku a vytáhl všechny bankovky na světlo. Pomyslel na to, jestli ten blázen bude chtít také otevřít trezor, ale nezmínil se o tom a jen podsunul balíček pod mříží, která ho od toho maniaka dělila. Sain Lup nahrnul peníze do připravené kabely, řekl "Tak zase někdy, Jime," a odešel.
"Snad Bene, ne?" špitl úředníček zavřeným dveřím a pak mu povolily svěrače a omdlel.
Jock Sain Lup vyběhl před banku a s výtězným pokřikem vyskočil na svého bělouše, aby z něho plynulým pohybem mohl s kulkou v srdci zase spadnout. Kůň zafrkal.
Šerif Dan Stone, zvaný téže Strašnej Tvrďák, sfoukl dým ze své zbraně, plivl slinu do písku a podíval se na oblohu. "Ti přistěhovalci," zavrčel skrze svůj hustý plnovous a narazil si klobouk více do čela. Když si spokojeně prohlížel mrtvolu a zvažoval všechny možnosti, jak by to byl mohl udělat lépe, zcela nevědomky vyrýval nohou do písku svoje iniciály, D. S.
Bylo tomu rovných dvaapadesát let, co tu Dan Stone spravoval pořádek.
Jako všichni ostatní i Strašnej Tvrďák byl nedílnou součástí proklatého západu a tušil, že jeho prokletí se v brzké době naplní. Vždyť mu táhlo na sedmdesát.
Spoléhal na své tři syny, obzvláště na ty dva starší, Pata a Mata. Ten nejmladší se jmenoval Kidney a byl z nějakého nepochopitelného důvodu, snad díky hormonům, plešatý.
Matku nikdy nepoznali a všichni tři byli stejnou záhadou, jako podivná Stoneova minulost a bezpochyby ještě podivnější budoucnost...


... Pokračování příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 19. dubna 2009 v 21:14 | Reagovat

To vypadá na napínavý příběh. Šerif je na své syny Pata a Mata určitě moc pyšný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama