Osmá hora - prozření

30. dubna 2009 v 15:51 | Já |  Novela na pokračování
Statkář Iron měl nějaké pozemky, kde pěstoval kukuřici, žito a mák, obchody mu nekvetly, ale přesto si žil se svou bezdětnou ženou a dvěma dětmi spokojeně. Několik obyvatel Greenwoodu mu víceméně dobrovolně pomáhalo a on byl rád, že je rád.
Když spatřil tři postavy, blížící se po přístupové cestě k jeho domku, sundal ze zdi pušku, naládoval ji a vyšel na verandu. Byl příjemný letní večer a cvrčkové hráli na své housličky za bohulibého doprovodu cikád, jenže to bylo Ironovi šuma fuk, neboť věděl, že tahle návštěva nevěstí nic dobrého.
Chlapík s holí a dvě gorily, každá valící dva kufry, na očích černé, velmi nepopsatelné brýle.
"Stát!" zařval Iron a zalícil napřed na chlapa s holí, pak na gorilu víc vpravo, pak na gorilu víc vlevo a posléze pro jistotu někam nad jejich hlavy. "Stůjte, nebo začnu střílet!"
"Ochoch," ozvalo se z druhé strany. "Nemůžu dát ruce nahoru," řekl cizinec. "Upadl bych."
Hrachy studeného potu se valily Ironovi po obličeji a máčely límec jeho odrbané, snad sto let neprané, leč velice prakticky změklé košile.
Mám vystřelit?
Nemůžeš, poradil vnitřní hlas.
Ale šerif přece leží na smrtelné posteli. Táhne mu na sedmdesát. Nemá mě kdo ztrestat, pomyslel si Iron. Ba naopak. Všichni by to uvítali.
Vnitřní hlas se jen uchechtl a dal k dobru jednu starou historku, kdy Iron vyrazil s puškou na stepní zajíce. Ironovi se vybavila celá řada trpkých obrazů z té doby, proboha, to byly věci... Od té doby nedržel pušku v ruce.
Budu jen zastrašovat, pomyslel si.
Zaregistroval, že se mu třesou ruce.
To byl také jediný výsledek toho zbytečného hloubání. Lepší je nemyslet. Nemyslet a hlavně zastrašovat.
"Kdepak, starej. D - d - d - dej pracky nad hlavu. A ty tvoje gorily taky. Aspoň si můžou nachvilku odpočinout od těch kufrů!"
Siluety se na sebe podívaly a ozvalo se pobavené "Ochoch..." Cizinec klepl holí o zem.
Iron zaregistroval prudký náraz do hlavy. Nechápal čím a netušil, kdo byl jeho původcem. Najednou prostě ležel na zemi a nad sebou viděl tváře podivného cizince a dvou jeho goril s nepopsatelnými brýlemi na očích.
"Tak co, Irone? Budeme kamarádi?" řekl cizinec a uhladil si knírek. "Přenecháš mi své pozemky... dobrovolně?"
Iron se zadíval do jeho ledové tváře, pak přivřel oči a řekl to jediné, co mu svědomí dovolovalo.
"Hm."
Cikády a cvrčkové celou scénu pozorovaly a za celou tu dobu nehnuly ani brvou.
_
Kidney ležel na zemi a Ryzáček mu olizoval bledou strhanou tvář. V hlavě mu třeštilo, ve spáncích mu bušila krev. Nedávalo to smysl. Mozek byl zřejmě příliš démonická bytost na to, aby se s ním dal vést normální rozhovor.
Na úplně první otázku, "Kde je Nejmoudřejší Bytost?", odpověděl: "Cóóó?"
V podobném duchu se vedl rozhovor už šestým dnem.
"A... proč jsou tedy ty nejlepší rajčata právě na jihu?" zeptal se Kidney Mozka, nepřejte si vědět proč, konec konců, on sám to nevěděl, jen dál poslepu střílel do toho pohyblivého terče, doufaje ve šťastnou náhodu.
"PROTOŽE TO TAK JE UŽ DVACET LET," odpověděl pohotově Mozek.
_
Po dalších třech dnech takovéhoto rozhovoru Kidney náhle ucítil dotek mokrého hadru na čele. Podivil se a otevřel oči. Ryzáček se popásal opodál. Vedle na kameni seděl stařík se sombrerem na hlavě, svírající v ruce hůl z dubového dřeva.
"Mladíku, mladíku. Copak ses pomátl na rozumu?"
"Já... Hledal jsem Nejmoudřejší Bytost."
Stařík se ušklíbl. "Naletěl jsi. Bylo jich tu už mnoho. Většina se z toho zbláznila docela. Máš štěstí, že jsem šel kolem."
Teprve teď si Kidney uvědomil, že Mozek mlčí.
"Jak se ti ho povedlo umlčet?" zachrčel.
"Poslal jsem ho do prdele," řekl stařík.
"A vida... To mě nenapadlo," špitl Kidney. "Ale jak se teď dozvím, kde najdu Svatého Griliáše?"
"Tady, v údolí hlouposti, určitě ne," řekl stařík, narovnal si na hlavě sombrero a otřel pot z čela. "Víš, kdo je Mozek? Nikdy jsi o něm neslyšel, chlapče? Mozek je Nejhloupější Bytost."
"Proboha," špitl Kidney a zavřel oči.
"Celé tohle údolí. Celá osmá hora. Je stvořena jenom ze samé hlouposti a přitahuje nebohé poutníky, aby je navždy nakazila svou chorobnou blbostí. Ty pak posílá jako své apoštoly dál do světa a oni to šíří."
"Proboha... Zasloužila by zničit..."
"Jak se ničí hory?"
"Nevím..."
"Blbost je věčná a obrovská, mladíku."
"A já tady ztratil tolik času. Otec... Táhne mu na sedmdesát..."
"Lež a odpočívej, mladíče. Vím, kde dostaneš radu. Čeká tě dlouhá a strastiplná cesta."
"Kde... Kde dostanu radu?"
"Daleko za plání Saurů má svůj dům Evil Black. Traduje se, že jeho dcerami jsou Pravda, Lež a Polopravda. Záleží jen na tobě."
O poznání klidnější Kidney usnul, jako když ho do vody hodí. Zdálo se mu o vránách, ženoucích se na jih, a o Číňanech, pokoušejících se jíst tomatovou polévku hůlkami.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lipetka Lipetka | Web | 5. května 2009 v 12:53 | Reagovat

No plešivec mě úplně uchvátil. Hlavně ta voda v jakékoliv podobě a ty mohylky. A ta fotka z Olešné není moje, já se bojím vzít s sebou foťák, protože se na bruslích občas válím po zemi, ale kluci se hecovali komu jak fotí telefon. Proto to není ani žádná valná kvalita. Já jak vidím to vaše okolí asi vyrazím za chlopem do práce tak na týden a začnu prozkoumávat vaše široké,daleké okolí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama