Tajemný cizinec a šeryf

23. dubna 2009 v 0:11 | Já |  Novela na pokračování
Podivný cizinec pokračoval ve své procházce Greenwoodem, stále sledován svými gorilami. Tak se mu za podivuhodných okolností podařilo nastěhovat se do domu nejbohatšího a nejuzavřenějšího člověka ve městě, otce Livarota, starého mrzouta a držgrešle. Nikdo netušil, jak se mu jen takový kousek mohl povést. Snad starého kolenovrta něčím podplatil, otázkou zůstávalo, co mohlo mít takovou sílu, že donutilo největšího chamtivce opustit svou přepychovou vilu a dočasně se nastěhovat do penzionu na hlavním bulváru.
Tak začaly kolovat Greenwoodem tisíce skazek o tom, odkud podivný zloduch, nebo snad dobrodinec, kdo ví, vlastně přišel a co že ho to přivedlo právě na samou hranici proklatého západu. Že by tu něco hledal? Co? Odkudže to pochází jeho podivný přízvuk?
Kdo ho naučil číst?
Je to snad mesiáš, přinášející odpovědi?
Je to snad ďábel, přinášející jen další otázky?
Sotva se fámy donesly ke Strašnýmu Tvrďákovi, připnul si starý sup šerifskou hvězdu a rázným zvonivým krokem ( tu zvonivost způsobovaly zčásti jeho ostruhy a zčásti všechny jeho zbraně, které měl navěšeny na opasku ) vyrazil k Livarotovu domu, aby udělal v těch ošemetných věcech jasno, jinými slovy, aby vypudil, vystrnadil a vyplenil to hadí sémě, toho zhýralce, cizáka a přistěhovalce, který tomuhle místu nepřináší zcela jistě nic dobrého.
Stanul před honosnou budovou, své dosud mlčící kolťáky proklatě, ale proklatě nízko, tak, jak to měl vždycky rád, a vykřikl, ve svém pokročilém věku nezvykle mužným basbarytónem: "Vylez, kryso! Je konec. Nikdo o tebe nestojí a bude lepší, když si zbalíš svých pět švestek a svoje čtyři kufry a vysmahneš z našeho města tak, jak jsi přišel, to ti říkám já, šerif Dan Stone, a věř mi, že já jsem ten, komu v širokém dalekém okolí neřekne nikdo jinak než Strašnej Tvrďák!"
Otevřely se dveře a cizinec vystoupil na balkon. Jeho dvě gorily zaujaly pozice po jeho pravé a levé ruce, stále svíraje každá po dvou kufrech.
"Dobré poledne, šerife," usmál se srdečně cizinec .
Strašnej Tvrďák přimhouřil oči, aby vyloudil onen jedinečný hadí pohled, přivádějící protivníka ke zcestným myšlenkám.
"Jsem rád, že s vámi konečně mohu promluvit o vašem problému," řekl cizinec.
"Co?" špitl Stone a svaly v jeho tváři povolily. "O mém problému?"
"Ano, šerife. Chci tím říci, že je konečně načase, abyste - eh - řekněme - začal pomalu uvažovat nad tím, který z vašich tří synů se stane vaším nástupcem."
Šerifovi poklesla brada a koutkem úst mu ukápla do prachu bulváru zelená slina.
"Přiznejte si to, šerife," pokračoval cizinec svým klidným, vyrovnaným hlasem a naslouchající šerif ucítil podivné šimrání ve vlasech. "Jen si to přiznejte. Táhne vám na sedmdesát. Měl byste složit zbraně." Při vyslovení slova zbraně tajemný cizinec ťukl holí o zem.
Sedmdesát let? Proboha, proboha, to není možné, už sedmdesát let? Podivil se Strašnej Tvrďák, který nad svým věkem doposud snad nikdy neuvažoval. Šokován a degradován náhle cítil, jak slabé jsou ve skutečnosti jeho svaly, jak bolavé jsou jeho oči a jak blankytně modré jsou jeho všudypřítomné křečové žíly - polkl naprázdno, ucítil nepříjemné sucho v krku - sedmdesát let? Sedmdesát? To není možné - pocítil nasládlou chuť na patře - proboha, snad ne cukrovka - a spatřil, jak se jeho šedivé vlasy v chomáčích snášejí do prachu cesty, bylo to ono, bylo to tak, bylo to tady, bylo to potupné a zdrcující, ale najednou se prostě a jednoduše cítil na sedmdesát!
Něco hlesl, nohy se mu podlomily, ztěžka dopadl na zem. Proboha... Kolťáky neškodně zazvonily.
Cizinec řekl drze "Nashledanou" a zmizel i se svými gorilami v útrobách Livarotova domu.
To byl tedy konec...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | E-mail | 23. dubna 2009 v 7:25 | Reagovat

To uz je konec? :)

2 mstajer mstajer | E-mail | Web | 24. dubna 2009 v 11:04 | Reagovat

Ale kdepak! To je teprve začátek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama