Kachna v papiňáku

5. května 2009 v 20:51 | Já |  Recepty
Když se řekne Kachna v papiňáku, jistě si řeknete, hm, to musí bejt pěkná prasárna. Ale opak je pravdou. Kdo netrpíte nedostatkem kachen v jídelníčku tak jako netrpíme my (babiččina produkce kachňátek je takřka nevyčerpatelná a nesežratelná), jistě oceníte jakoukoli inovaci v její přípravě.
Ona kachna je sice tak chuťově specifická záležitost, že ať s ní děláte cokoliv, vždycky to je velice podobné, nicméně vás možná můj groteskní postup přípravy překvapí poprvé při čtení a podruhé až to ochutnáte.
Start.
Vezmu kachnu. Oškubanou, pokud možno.
Vezmu papiňák.
Kachnu umeju. To přispěje k pocitu, že můj postup je dostatečně hygienický.
Do papiňáku naleju zhruba deci červeného a zhruba deci vody. Nepoužívejte extrémně laciné krabicáky, potravinářské barvivo vám může nadělat z gastronomické bomby gastronomické peklo. Pod papiňákem můžete zatopit, aby se směska pomalu zahřívala.
Do směsky v Papínově hrnci přihodíme zhruba palici cibule, nakrájenou na kostičky, trochu pórku a trochu mrkve.
Káču posypeme solí, kmínem a provensálským kořením. Přesné dávky vám nepovím, beru to od oka. Jak by řekl klasik, co kdo snese. Pokusím se to udělat tak, abych to nepřesolil, ale přesolit káču není tak jednoduché, si myslím...
Strčíme do čarovného hrnce celou kachnu a zavřeme to a necháme tlakovat. Zpočátku můžeme trochu přidat teplotu, aby se nám to natlakovalo rychleji, a pak snížíme na slabý plamínek (mě se to špatně vysvětluje, páč mám sklokeramickou desku. Ta má škálu od 0 do 9, začnu dusit na 5-6 a pak to snížím na 4-3, abych nevyletěl do povětří i s káčou). (Takovou gastronomickou bombu nikdo z nás nechce, že?)
Jdu od toho na hodinu pryč. Nastavte si budíka. V dnešní době jsou budíky všude kolem nás, na spořiči monitoru, na telefonu, na akvárku s rybičkama, taky na troubě, na sklokeramické varné desce - A přesto lidé ve 21. století připálí jídlo častěji něž jejich babičky před sto lety! Čím to asi bude? Nuže, těmito a jinými podobnými záhadami se zabývá Artur C. Clarke, snílek a fantasta, atakdále...
Mezitím si můžu připravit špenát a bramborové knedle. Jde to příjemně dohromady. Ale vůbec bych se nebránil tomu, dát si tuhle kachnu jen s dobrou Šumavou.
Teď už je to snadné. Vypustím páru (víno se změnilo v zajímavou vůni) a celou kachnu přestěhuju na pekáč, ochutnám šťávu, která v tom pekle vznikla, a pokud zjistím, že je příliš silná nebo slaná, doředím si ji vodou na konzistenci, která mi bude vyhovovat. Troubu jsem si již jistě předem nažhavil na 180 stupňů, a do tohoto solárka teď kačku zavřu, na 15 minut z jedné a na 15 minut z druhé strany, aby dostala tu krásnou zlatavou barvu a byla chřupavá.
Ona ta kachna totiž, když ji vyndáte z papiňáku, vypadá trochu jako utopenec. Jako Němec z východního Berlína v Harlemu u sudu s hořícíma odpadkama, obstoupeným rapujícíma černochama. Prostě vypadá trapně a volá po troubě. Na talíři by byla celá nesvá. Už v tu chvíli by byla dobrá, ale něco jí ještě chybí, aby si mohla s těma černochama vesele zarapovat, aby ji vpustili mezi sebe, aby mohla na talíř ke knedlu a špenátu.
V troubě ji tedy otočíte na bříško a na záda a když je dostatečně chřupavá a zlatavá, je hotová.

Jde parádně od kosti, pustí hodně šťávy, ale vůbec není suchá a navíc se do ní za tu dobu natáhnou všechny přidané ingredience, voní vínem a kořením a kůrčička je pěkně chřupavá.

Ještě bych rád vymyslel nějakou netradiční přílohu, ale knedlik a zelí nebo knedlik a špenát mi zastiňují obzory. Nemáte někdo nějaký netradiční nápad?

A rozloučíme se heslem:

Nebojte se papiňáku! Papiňák je náš kamarád!

Dobrou Noc!

P.S. Doufám že jsem neurazil Němce z východního Berlína a harlemské černochy. Pokud ano, ať přijmou mou nejhlubší omluvu... A ať si taky uduseji kachnu!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dajusska dajusska | Web | 5. května 2009 v 21:19 | Reagovat

Děkuji za komentář :) a jak se máte vlastně vy,

2 Slávek Slávek | Web | 5. května 2009 v 22:19 | Reagovat

:-D Ty by sis perfektně rozumněl s mou "milovanou"..ta i přírodní plátky prožene papiňákem:-D..a někdy na ně zapomene a z plátků se stane uhlí:-D..poslední, takto "upravený" papiňák ležel rok v potoku a stejně jsem pak na vyčištění musel použít kyselinu:-D

3 Eva* Eva* | Web | 5. května 2009 v 22:43 | Reagovat

Tak tuhle kachnu určitě vyzkouším. Pekla jsem ji jen dvakrát, jednou jsem jí úplně nějak vysušila a ani podruhé to nebylo ono.

4 Eva* Eva* | Web | 6. května 2009 v 6:29 | Reagovat

Dík za toho lučního koníka a vlastně i za ten receptík. Až přijede dcera s rodinou, bude kachna z papinova hrnečku. :-D

5 dajusska dajusska | Web | 6. května 2009 v 13:31 | Reagovat

Tak to je prima recept, určitě bych mohla zkusit.Díky za koment na blogu.Mám novy design, jestli chces zkoukni a hlasuj v ankete prosím

6 Lucka Lucka | Web | 6. května 2009 v 20:25 | Reagovat

To zní dobře. Myslím, že bude nejlíp, když někdy seběhneš schody a přineseš nám ochutnat. :-)

7 mstajer mstajer | E-mail | Web | 6. května 2009 v 21:24 | Reagovat

Ha! Už je pozdě!

8 Lipetka Lipetka | Web | 10. května 2009 v 7:51 | Reagovat

Hmm, ty píšeš vždycky tak šťavňatě, že mám chuť bežet do obchodu a kupovat ingredience. Do teď jsem si myslela, že když nemám ve svém pidi bytě troubu, ale jen vařič, že je to po jisté době deviza. Už nepeču maminkám, ale maminky nám :-D Vyplatí se zvlášť před vánoci, cukroví nejím a draháý ho dostane vždycky tolik, že ho brzy přestane jíst. A na víkendy, kdy mám jedinou šanci vařit nás většinou zvou na střídačku na oběd. Mám supr nápad, asi jim budu přeposílat tvé recepty, aby pro příště měly inspiraci :-D Hezký den a vaření zdar.

9 Jitka Jitka | Web | 11. května 2009 v 7:32 | Reagovat

Nedusím v papiňáku ale v pekáči a bez toho vína, ale vyzkouším. Zdá se to zajímavé.Kačenu vždy se zelím, ale ten špenát taky není špatný nápad. Na další varianty nemám fantazii, takže neporadím.

10 Jířa od Gumy Jířa od Gumy | 19. května 2009 v 15:41 | Reagovat

Jako netradiční nápad na netradiční přílohu bych zvolila zcela netradičně kachnu. Není nad kachnu s kachnou...

11 JardaZ JardaZ | 7. září 2010 v 14:41 | Reagovat

bramborové česnekové knedlíky:
400 g ve slupce vařených brambor
100 g hrubé mouky
1 vejce
2–3 stroužky česneku
50 g uzeného špeku
dlaň majoránky
sůl
pepř

12 Ivka Ivka | E-mail | 4. září 2015 v 17:20 | Reagovat

ten recept vyzera super, hned sa mi slinky zbehli :) ak chces nejaku zaujimavu prilohu, skus slovenske lokše. su to take zemiakove placky z varenych zemiakov pecene nasucho bud na platni, alebo na teflonovej panvici. u nas sa kacka tradicne podava s loksami a dusenou kapustou (zelim) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama