Pláň Saurů II.

6. května 2009 v 21:37 | Já |  Novela na pokračování
Ještě pořád dýchal. Postaven do takovéto podivné situace v nečekaném pohnutí mysli odepjal od sedla vak se zbývající kapkou vody a dal Saurovi napít.
Mlha dál houstla. Byla kašovitá jak skysaná smetana, bránila pohledu aby pronikl, bránila myšlenkám, bránila soudnosti.
Saur otevřel oko. ( Kidney byl schopen spatřit jen jedno, neboť Saurova protáhlá lebka byla příliš velká a jeho ostatní hlavy unikaly jeho pohledu docela. )
Navzdory tisícům legend, báchorek a nesmyslů, navzdory přírodě i veškeré zbývající logice, navzdory zákonům i svaté algebře - promluvil.
"Co tě to napadlo, mládenče? Vždyť to byla tvoje poslední voda!"
Ryzáček zafrkal.
Kidney zavrávoral a padl do písku.
A mlha houstla a houstla stále rychleji a skrz onu clonu se ke Kidneymu donesla tato Saurova slova:
"Umírám a nějaká voda mě beztak nespasí. Máš - li rád život, naplň svůj měch mojí krví, ta ti dobře poslouží a já zhynu s pocitem, že jsem nežil a nezemřel nadarmo, neboť moje krev je všelék."
Konec.
Realita utopená v hektolitrech mléka.
Nikde nekončící uklidňující bílá mlha.
Nekonečno, ó, sladké nekonečno.
Dveře s nápisem Smrt. Klíčová dírka. Kratičký pohled. Zlatá klika. Zcela jistě je tu odemčeno. Vždycky. Pro každého. Nonstop - provoz.
Zmáčkni tu kliku, říká nějaký hlas.
Minuta nebo století ticha. Elektřina v povětří.
Proč? duní prostorem krátké a výstižné slovo. Proboha, proč?
Tak ji zmáčkni.
Zase věčnost ticha.
A co je za těmi dveřmi?
Radost. Legrace. Věčná legrace. Věčná. Rozumíš? Věčná radost.
A říkáš, že je odemčeno?
Zajisté.
Věčná... věčná... ruka na klice váhá... věčná radost - věčná nuda?
Spokojenost - Radost - štěstí -
Hovno!
Bastarde!
Zbabělče!
Nevěřící blázne!
Dveře tiše mizí, je tu znova mlha, bílá a neproniknutelná, do které na hranici vnímání zazní slova.
Ještě se vrátíš!
Houpavý pohyb.
Takový podivný pocit.
Pohupující se realita, přikrytá bílou, neproniknutelnou mlhou.
Nevolnost v oblasti žaludku.
Špatný pocit.
Touha vrátit se ke dveřím a otevřít je.
Vůně, nebo snad zápach, koňského potu. Tlak v oblasti břicha.
Dveře jsou daleko. Otevři oči.
Otevřel oči.
Zjistil, že visí na hřbetě svého Ryzáčka. Pod kopyty mu šustila vysoká zelená tráva.
Na obzoru bylo jakési stavení.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama