Červenec 2009

Výlet s Českým rozhlasem - Region

25. července 2009 v 21:01 | Helča- Milanova žena |  Turistika / geocaching
Dneska jsme si s Kačenkou uspořádaly výlet úplně sami, taková dámská jízda. A proč? Protože nám Ondrášek odjel s babičkou, dědou a bratránkem Honzíkem na dovolenou a bylo by nám po jeho odjezdu doma smutno.
Takže jsem naplánovala pěší výlet na Rakovnicku, start v Řevničově a cíl v muzeu železnic v Lužné u Rakovníka. Tatínek s námi nejel , protože musel odpoledne do práce. Ale byl nám velkým pomocníkem, protože nás ráno hodil na vlak do Berouna. Z Berouna jsme jeli do Rakovníka a odtud do Řevničova.
Tam byl start výletu s českým rozhlasem. Více turistické léto s českým rozhlasem Region(doporučuji zkouknout a použít třebas jako tip pro vlastní výlet, pokud nechcete výletničit hromadně)
Dostaly jsme slosovatelnou poukázku na buřta a nějaké to pití a vyrazily jsme.Průvodce nám dělal člen Rakovnického klubu turistů.
Nejprve jsme došli k pramenům Klíčavy, pak na Merklovku a přes kopec Kluk do Lužné.Krásný nenáročný výlet, celkem asi 10 km.Cestou někteří sbírali houby, já našla pár malin pro Kačenku.
V ruksaku se už celkem pronesla(má už přes 11 kg), ale nebylo to zas tak hrozné. Hlavně Kačenka si šla i svůj kousek po svých.Však byla taky nejmladší účastnice akce.
V cíli jsme si opekly buřty, poslechly kapelu,prohlédly mašinky, dokonce jsme měli i jízdu vláčkem zdarma.Moc se nám to líbilo.Bohužel nemám fotky, neměla jsem fotoaparát, ale nějaké najdete na výše zmíněné webové stránce.Přikládám tedy alespoň obrázek pamětního listu s razítky, který získali všichni účastníci.V tombole jsme bohužel nic nevyhráli, ale bylo to těsné, vylosována byla všechna čísla kolem naší 166 a 168.Holt smůla!
Ale krásně jsme se provětraly a dokonce jsme ani nezmokly!
Krásný den a přeji spoustu turistických letních zážitků!

Výlet na rozhlednu na Lhotce

19. července 2009 v 22:51 | Helča, Milanova žena |  Turistika / geocaching
Tak na dnešek jsem naplánovala výlet na Lhothu na rozhlednu. Byli jsme tam už několikrát, ale stále je to dobrý tip na výlet.Ondra se těšil, Kačce to bylo jedno, ta uvítá cokoliv, hlavně když se jde ven.Nakonec jsme vyrazili až v půl čtvrté odpoledne, nejdřív spala Kačenka potom spal Ondra, takže dříve jsme to zkrátka nestihli.
Šli jsme tou nejkratší cestou a to kus po nefrekventované silnici(ikdyž v neděli to tam zrovna frčí, protože chataři opouští svá víkendová sídliště ).Lesními pěšinami bychom asi neprošli suchou nohou po včerejších vydatných deštích.A pak už hurá do lesa na rozhlednu(tam vede celkem zpevněná cesta, tudíž jsem nepředpokládala louže).A takyže tam nebyly.
K lesu jsem nesla Kačenku v ruksaku, ale za závorou u odbočky k rozhledně jsem ji sundala, aby se taky trochu prošla. Nejprve trochu protestovala,potom objevila u cesty šišku a tak se spokojeně rozešla, občas si šišku odhodila a našla jinou, Ondra se zase trefoval do stromů. Paráda, děti nezlobily a tak jsme pod rozhlednou byli coby dup. Kačenka vyšlapala i ten malý kopeček těsně před rozhlednou.Sice z posledních sil, ale vyšlapala.
Tak jsem koupila lístky. Po té jsem šla Kačenku dát do krosničky, že si s ní v klidu vylezu nahoru, rozhlédnu se , pokochám se, no ale než jsem se otočila, tak Kačenka už lezla po schodech nahoru. Všechno jsem nechala být a šla jsem za ní.
Z Kačenky roste zdatná turistka, protože nejenže vyšla po schodech až nahoru, ale slezla taky dolu. Samozřejmě jsem jí pevně držela. Takže z kochání nic nebylo(škoda, zrovna byl nádherný výhled),alespoň jsem zvládla udělat jednu vrcholovou Kačenčinu.
Ondrášek šel sám, ale v půlce se začal trochu bát a protože jsem mu nemohla pomoci, tak raději šel zase dolů.
Pod rozhlednou je pěkná lavička se stolkem, tak jsme posvačili a hurá domů. Tam už na nás čekal tatínek, který se vrátil z práce.
Krásný výlet, doporučuji.

Netradiční jednohubky II: Tempura

18. července 2009 v 17:05 | Já |  Recepty
Po nějaké době pokračuji v "netradičních jednohubkách". S hrůzou zjišťuji, že o olivové tapenádě jsem referoval 23. 6. To je ale dávno...

Takže tapenáda byla záležitostí toskánskou. Tempura, nebo také tenpura, je záležitostí japonskou, přestože její kořeny jsou někde u portugalských mořeplavců. Po mém to znamená "cokoliv obalené v těstíčku, co se namáčí do nějaké omáčky nebo dipu".

Těstíčko po Japonsku by mělo být pouhopouhou směsí hladké mouky a bílého vína. Nejsem si ale jist dosáhnete - li tímto způsobem patřičné lepivosti, proto doporučuji toto celé ještě rozkvrdlat s vejcem. Poměr si udělejte tím způsobem, že rozkvrdláte vejce s vínem a postupným vmícháváním mouky zahušťujete, dokud to nelepí a nedrží přilepené na obalovaném "produktu". Víno tam dokonce vůbec dávat nemusíte, stačí vejce s hladkou moukou. Zůstává ale další prostor pro vaši fantazii, neboť těstíčko můžete promíchat třeba s oreganem, s chilli, s kmínem (moc dobré na houby), když už jsme v tom Japonsku, tak proč nepřidat třeba trošku wasabi, nebo třeba jen sůl, případně moučkový cukr nebo skořici, budete li tímto způsobem připravovat ovoce. Možnosti jsou neomezené. Obalit je možné cokoliv.
Přitom je to tak jednoduché...

Poté si rozpálíte olej a věci, které máčíte v těstíčku, házíte do rozpáleného oleje. Když se těstíčko nafoukne a zezlátne (je to docela krátká doba), pokládáte na papírový ubrousek, aby tento odsál přebytečný olej či sádlo.

Použil jsem okurku, cibuli, papriku a rajče, které jsem nakrájel na kousky tak velké, aby to nebylo moc malé, ale aby se to stihlo prohřát současně s těstíčkem.

Zde foto.

Vlevo je těstíčko, vpravo se to smaží a dole je výsledek.

Nakonec vám tedy vznikne hromada různých osmažených věcí a co se skrývá pod těstíčkem je pro vás překvapením.
Chuťově ze zeleniny vede cibule a paprika.
Dalším prostorem pro fantas je možnost omáček nebo dipů, do kterých si tempuru namáčíte. Můžete použít omáčku sweet chilli, můžete použít dresingy typu tisíc ostrovů nebo farmářský, můžete si vyrobit vlastní sýrovou omáčku nebo tvaroh smíchat s různými kořeními. Opět se fantasii meze nekladou.
Už chápete kouzlo téhle věci?

Tato fotka ukazuje talíř s tempurou na stole. Vedle se poflakuje naše oblíbená tapenáda.

Takže život je jako tempura: Nikdy nevíš, co se pod těstíčkem skrývá. Rajče? Paprika?

Nebo třeba losos nebo kuřecí prsíčko?

Je možné takhle tempurovat i hovězí, kuřecí, ryby, krabí tyčinky, chřest, houby, ovoce, dokonce i zmrzlinu (to považuji za obzvláště podařený žertík, ale doma jsem to ještě nezkoušel). Je možné, a to se podržte, tempurovat i tataráček, hovězí, z tuňáka nebo lososa.

Toto je propagační snímek.


A tomu, co jste osmažili, přizpůsobíte snadno i přiložené omáčky. Tedy pokud vás již nudí chlebíčky s půlkou vejce a jednohubky z rohlíku, salámu, okurky a eidamu, nechejte se ovanout svěžím větříkem z Japonska.
Návštěva změnu jistě ocení!

Zde zajímavý odkaz: Tempura / tenpura

P.S. Vůbec se nebráním novým nápadům a případným dotazům!

Sobotní výlet na Solvayovy lomy

6. července 2009 v 14:02 | Helča, Milanova žena |  Turistika / geocaching
Tak aby to tu nezelo prázdnotou, tak napíšu článeček z výlet na akci zvanou Den s lesy České republiky dne 4.7.2009.
Ve Vrážském zpravodaji Zvěd vyšla krom jiné také pozvánka na výše zmíněnou akci. A tak v sobotu, když ráno svítilo sluníčko jsme se tam vypravili. Strejda Martin s Honzíkem a Vašíkem autem až skoro na místo,naše část rodiny s dědou vyrazila také autem, ale jen do Sv. Jána pod skalou. Dál půjdeme pěšky, děti byly dlouho doma, pohyb nic moc, jen plácání po Haldě(to je naše zahrada), takže se potřebují vybít jako sůl. Kačenka byla v ruksaku u mě na zádech, Ondrášek si hrdinně nesl v batohu svačinu a děda nesl deštník a ostatní potřebné věci(třebas náhradní oblečení).
První stoupání směr Křížek bylo náročné, zejména po vydatných bouřkách byl terén rozblácený a kluzký. Naštěstí vyznačená cesta je udržovaná a v nejnáročnějších partiích jsou udělané dřevěné schody a zábradlí, takže se to dá vylézt celkem v pohodě.
A pak jsme pokračovali lesem po rovince na místo akce.
Na startu se nejprve zapsal jen Ondra, protože Kačenka spala v ruksaku.Později jsme přihlásili i jí, protože když se vzbudila, zuřivě se pustila do soutěžení(zrovna jsme byli u discipliny "házení šišek na cíl") a organizátoři nám za nesplněné discipliny razítka dodali.Nepovažovala jsem to za podvádění, protože Kačce je teprve 17 měsíců, takže by stejně předchozí discipliny nezvládla.
To už měl Ondra za sebou Co do lesa nepatří? a šplh na laně.Cestou už jsme potkali spokojeného Vašíka s Honzíkem, kteří zrovna mířili na střelbu ze vzduchovky.Udělali jsme pár fotek a pokračovali plnit další úkoly, poznávání přírody, řezání špalíku pilkou,a ve finále na střelbu ze vzduchovky. Ta Ondru zaujala nejvíce.
Nakonec jsme si vyzvedli odměny, nejdůležitější byla jízda místním vláčkem. Děda mezitím opekl nafasované buřtíky a pak už hurá rychle domů, protože bouřka už byla za humny a pomalu, ale jistě se blížila na nás.Cestu dom jsme bravurně zvládli, Ondrášek ještě zavedl dědu ke Křížku na vyhlídku a hurá po blátivém terénu dolů k autu.Bouřka nás naštěstí nedohnala a doma nás čekal vynikající obídek!
Akce povedená a myslím , že spokojenost byla na všech stranách. Vybavená jsem byla i na bouřku, ale jediné co jsem nevzala , byl krém na opalování a ten bychom byli upotřebili. Celou dobu bylo nádherně slunečno a myslím, že i pořadatelé byli překvapeni hojnou účastí!

Nemám čas

4. července 2009 v 15:54 | Já |  Mé omyly
Promiňte, ale vůbec nemám čas!