Srpen 2009

Zapečená cuketa

31. srpna 2009 v 22:23 | Já |  Recepty

Po nějaké době k vám spěchám s ověřeným receptem jak naložit s cuketou, aniž by vás vaši bližní natáhli na skřipec a nadosmrti vám nepřísahali nenávist.
Nutno podotknout, že původní vegetariánský recept jsem "zprznil" šunkou. Můj názor je ten, že bez šunky by mě příbuzní opět měli ty tendence natáhnout na skřipec, případně ukřižovat. A navíc, bez šunky by to stálo tak za starou bačkoru a tento názor mi nikdo nevyvrátí ani devítiocasou kočkou. Vše jsem ověřil pokusy na dobrovolnících.
Fakt jsem nikoho vůbec nikdy nenutil, aby to jedl.
Na zvířatech jsem to netestoval, neboť na ně nezbylo.

Start!

Utrhněte na hnoji pořádnou cuketu a umyjte ji. Poté ji nakrájejte na plátky okolo 0.5 - 1 cm. Slupku neloupejte.

Chopte se šikovného pekáčku a ten vytřete máslem, pokud máte po ruce laciný olivový olej, můžete použít i ten. Já osobně se nebráním ani sádlu, al znáte to, v jednadvacátém století je oliváč "trendy". (Dle mého názoru bude zase brzy "trendy" sádlo). Pokryjte pekáček na kolečka nakrájenou cuketou. Pokuste se vyplnit pokud možno celou plochu, dírky mezi kolečky vycpat menšími plátky cukety, aby tam nebylo moc děr, byla by to škoda, když už takhle jednou žhavíte troubu.


Posypte cuketku solí a nechte deset minut odpočinout. Sami uvidíte efekt. Cuketa se začne potit, orosí se. Pustí šťávu. To je to, co od ní chceme.
Poté pokryjeme celý povrch drceným svěžím česnekem. Doporučuji český modrák, přestože v supermarketech prodávají výhradně čínský (ten dražší je polepený italskými vlajkami a je taky z Číny). Pošlete supermarkety k vodě a nakupte si česnek někde jinde.
(Nedivte se, je to tak, je to prostě ostuda. Někdo tomu říká tržní ekonomika a někdo tomu říká podvod.)
Zde pokrývám cuketu čínským česnekem, neboť jsem jiný nesehnal. Dávám tedy trojitou vrstvu a připojuji modlitbu za výsledek.


Dále pokrývám rajčaty nakrájenými na kolečka, posypu čerstvým pepřem a provensálským kořením. Polévám oliváčem. Troubu žhavím na 180, pekáček přikryji poklicí nebo alobalem a nechám péci zhruba 30 minut.

Za tu dobu to všechno změkne a cuketka pustí šťávu a začne to pekelně vonět. Ale to není vše!
Pak to všechno vyndám a posypu na malé kousíčky nakrájenou šunkou a nastrouhaným eidamem a nechám ještě 10 minut péct.

Jojo, to je ono.
Toto je výsledek. Má to velice rádo vařený brambor, ale ještě lepší je to s čerstvou bagetou, kterou si můžete i namáčet do úžasného výpečku, který z toho všeho vznikne.
K zamyšlení je, s čím by se to ještě dalo zapéct. Dle mého názoru to snese všechno, co snese pizza.
Jen místo těsta je cuketa...

Omlouvám se všem vegetariánům a doporučuji jim přejít alespoň v určitém minimu k masu. A navíc, v jednavacátém století je stejně šunka z 60 procent složena z bramborového škrobu, takže ta prasátka si jenom mnou kopýtka jak nás očůrala, neboť za nimi stojí více humanitárních organizací než za námi...

Dobrou chuť!

(Třeba to vyzkoušejte bez šunky, ale nebude to ono!)

Dovolená s dětmi- den 5., 6.

30. srpna 2009 v 13:46 | Helča |  Turistika / geocaching
Tak ve středu se už opravdu přivalilo studené, pršavé počasí.Takže venku jsme mnoho nepobyly. Program byl skoro stejný.Akorát Ondra plaval místo jen dopoledne, tak jen odpoledne.Kačka v průběhu jeho plavání seděla na břehu. Při její lekci byly ve vodě oba dva.Po obídku obě děti spaly jako 2 špalci.Takže odpolední program si vůbec neužily. Bylo kino, v jídelně se promítaly pohádky. Ondrášek se vzbudil dříve, takže ještě nějaké pohádky stihl.
V dopoledním programu si Ondrášek nabarvil taštičku a Kačenka apartní klobouček.
Večer jsme nejspíš(má hlava děravá si to už přesně nepamatuje) byly venku. Děti běhaly po hřišti a v lese po borůvkách.
Do postele jsem je nehnala, vždyť se odpoledne hezky vyspaly.
Ve čtvrtek jsme po Kačenčině plavču s Krystýnkou a její sestřičkou a maminkou šly na rašeliniště. Bylo to krapet dál, než jsme myslely, ale nakonec byla spokojenost na všech stranách, děti se povzbuzovaly v chůzi, našli jsme krásnou vyhlídku na panorama hor a i rozhledničku s výhledem na rašeliniště. A pro děti nejvděčnější byly dřevěné chodníčky.Oběd jsme stihly, sice jsme přišly trochu později, ale jídlo na nás počkalo, výborná polévka a plněné ovocné knedle.
Přikládám fotku sice z jiného dne, ale takhle jsme si spokojeně baštily, dokonce jsme si mohly i přidat.

Kačenka cestou do chaty usnula, takže místo oběda spala v ruksaku. Vyplynula z toho ta výhoda, že byla vzhůru na odpolední program, kdy jsme šli hledat poklad.A večer byla dětská diskotéka a chvíli jsme pobyly venku.

Byly to krásné 2 dny!

Omluva

29. srpna 2009 v 15:10 | Helča |  Rodina
Tak se mi to celé smazalo, naštěstí už jsem přišla na to, čím to je, tak se k tomu vrátím večer, tak se nezlobte , milí příznivci čtenáři, že zde není nic nového. Snad to večer doženu. Dopíšu středu a čtvrtek z dovolené a taky přibude článek z naší rodinné cykovýpravy do Srbska, kde Ondrášek poprvé ujel asi 6 km na kole sám.
Krásný den

Dovolená s dětmi- den čtvrtý, úterý

25. srpna 2009 v 8:00 | Helča |  Turistika / geocaching
V úterý byl volný den, bez programu, tzv. odpočinkový. A tak jsme vyrazily na výlet na lanovku do Jánských lázní. Ráno lilo jako z konve, spousta maminek balíčky zrušila, ale nás nic neodradí(zejména nás hnal fakt, že musím koupit pleny pro Kačku, jinak bych asi taky vyměkla).
Nabalily jsme se, obrnily proti dešti a šly jsme, dokonce jsme si zpívaly do kroku!
A šmudla se dere ven z oblak a už začíná být vidět panorama. A my pomalu sundaváme pláštěnky. Zatím jen kapucu, kdyby se déšť chtěl zase vrátit.

Tady už je další část našeho výletu, rozhledna na Černé hoře. Myslela jsem, že největší radost udělám Kačence, ale ta byla nějaká rozmrzelá, asi se jí chtělo spát, takže si to vůbec neužila.
A další momentky z rozhledny

Ani Ondra se moc necítil v té výšce, raději šel rychle dolů. Ale fotku jsem stihla. V pozadí vysílač na Černé hoře, dle Ondry ten vysílač s pláštěnkou(když na něj koukal v mlze, tak říkal, že je vidět jen ta pláštěnka).

Když jsme slezly dolů, tak jsme rovnou razily k lanovce.Měly jsme kliku, ani jsme nečekaly a hned jsme nasedly a jely dolů.
V lanovce se dětem líbilo a byly spokojené!
Cestou dolů už začalo sluníčko hodně svítit a mračna a mlhy se rozplynuly.
V dolní stanici měly maketu staré lanovky. A dokonce se za pár švestek dala spustit, to bylo pokoukání!
Konečně jídlo, teda naše děti moc jedlíci nejsou, ale myslím, že něco k zakousnutí je potěšilo. A hlavně doplnit tekutiny.
A tady už jsme si prohlížely, cože je vlastně v těch lázních. Narazily jsme na Krakonoše v lázni.A tady nám asi Krakonoš odnesl dudlík.To je další historka. V Jánských lázních jsme sice koupily pleny, ale pro změnu jsme se vrátily bez dudlíka.

Tak a hurá zase na lanovku!Cestou jsme se ještě zastavily u makety té staré a pustily jsme si ji.Po odchodu z horní stanice jsme si to namířily k vysílači, abychom ho viděli z blízka.

A pak už hurá na rašeliniště a domů na Kolínskou na večeři.Cestou jsme ještě zastavily na rozcestí na borůvky.Ondra se tam musel převléci, protože spadl do vodoteče, naštěstí jsem měla náhradní a dokonce i boty.



Rašeliniště jsme trochu ošidily, prošly jsme jen kousek, protože jsem se bála, abychom stihly večeři.
Ten jsme stihly, dobře jsme se najedly a pak jen malé vyvětrání a hurá do hajan!Doufala jsem, že Kačenka bude unavená a usne i bez "dudu". Usnula po ukolébání a zpívání písniček něco málo po deváté. Takže dudu si prostě odnesl Krakonoš a od té doby jsme bez něj!

Ondrášek vypráví

24. srpna 2009 v 10:09 | Ondrášek, přepsala Helča |  Rodina
Jednou takhle sedím u počítače a Ondrášek ke mně přijde s otázkou"Víš, jak se jmenoval hotel, ve kterém jsme byly s babičkou na dovolené?"
A tak mě napadlo sepsat jeho vyprávění.
Takže tady je:
Na dovolené s babičkou jsme měly hotel Tereza. Já jsem mu pokaždé říkal naše koza, protože ta má jméno Tereza.
Ještě jsme si hrály na hřišťátku.
Nejdřív jsme byly furt v pokoji. A taky jsme tam měly televizi výš, než babička myslela.
A taky jsme byly na hoře Sněžce.Koupily jsme tam turistickou známku. Na Sněžku jsme se dostaly lanovkou.Nebál jsem se, jen když to pérovalo. To jsem se lekal.Když jsme jely na Sněžku, tak jsme přesedaly na jinou lanovku. Pak jsme za chvilku sjely lanovkou dolů.
Taky jsme, maminko, byly v zoologické zahradě.Tam byla všechna zvířata.Pak jsme jely zpátky na dovolenou.
Klidně bych tam zůstal, tam se mi líbilo.

A tady fotky focené sice na jiné dovolené, ale z Krkonoš jsou.

Dovolená s dětmi- den třetí

21. srpna 2009 v 21:34 | Helča |  Turistika / geocaching
V pondělí byl program téměř stejný jako v neděli. Ondrášek byl plavat sám, třetí dopolední skupina byla změněna díky Ondrovi na plavce - samostatňáky. Já tvořila s Kačenkou v herně.Odpoledne obě děti usnuly, byla jsem ráda, protože musely býti utahaní.Jinak se nic moc nedělo.
Když byla chvilka volna, užívaly jsme si venku ještě teplého počasí, protože podle předpovědi se už určitě pokazí. A tak se stalo, večer nás do postelí zahnal začínající déšť. Nicméně předtím si děti hráli venku v novém dřevěném domečku, který si u všech získal velkou oblibu. Hrály si v něm ještě ani nestihla zaschnout barva.

Vana s výhledem

19. srpna 2009 v 1:52 | Já |  Recenze


VANA S VÝHLEDEM

Tuto knihu nehledejte v polici SCI-FI, ale v beletrii. O vědeckou fantastiku se nejedná. Vana s výhledem je sbírka povídek, zabývající se něčím jiným než létajícími talíři nebo cestami časem, životem v budoucnosti a tak podobně. Kdo bazírujete na těchto rekvizitách, knihu nekupujte, neboť by vás zřejmě nepotěšila. Autor se nebojí podobných rekvizit použít, ale jenom coby nástrojů k vyjádření svých pocitů. Tahle kniha je především o pocitech. A to o silně dekadentních pocitech.
Pan Němec je rocker. Kapelník kapely Precedens a dalších, autor hudby k filmu Perníková věž a dalších, složil mimo jiné znělku k pořadu GEN a dalších a dokonce i maluje. Toto je v pořadí jeho druhá povídková sbírka. A je to věru zajímavá záležitost.
Dějištěm povídek je většinou Praha. Ale ne jen tak obyčejná Praha. Je to Praha co by svět barvitě popsaný člověkem, jehož uchu ani oku nic neunikne, který se nechává tíživou atmosférou zakouřených putyk, nočních tramvají a spoře osvětlených uliček plných odpadků inspirovat a své pocity je schopen díky svým povídkám a svému jedinečnému stylu vyprávění zprostředkovat nám, obyčejným smrtelníkům.
Nelze si nepovšimnout toho, že struktura povídek se v jistém smyslu řídí zákony písňových textů. Povídky mají leckdy mizivou pointu a jsou založeny na barvitém vylíčení okamžiku, pitvání nitra postavy, nebo vcelku jednoduchého nápadu, který autor rozvíjí. Jeden příklad za všechny: Povídka Anna samodruhá popisuje těhotnou ženu, čekající v dešti na tramvaj a její nekonečnou samotu, neboť ženatý muž, se kterým dítě čeká, se k ní více nehlásí. Nechává si ujet jednu tramvaj za druhou, mokne a přemýšlí o životě. To vše je napsáno tak, že je celý příběh velice poutavý a řekl bych až osobní, protože čtenáře nutí k tomu, aby se vcítil do role hlavní protagonistky a vnímal všechny drobné reálie ve vcelku krátkém textu, který nezačne nudit. Jako byste na tom tramvajovém ostrůvku stáli s ní a sdíleli její myšlenky.
Nedá mi to abych neocitoval: Za jejími okny /tramvaje/ uviděla mdle netečné obličeje a měla pocit, jako by celý vůz byl akváriem plným utopenců. Když se proti Anně otevřely dveře, ustoupila dokonce o krok, protože čekala, že z nich vyteče proud zkažené vody s bezvládnými těly cestujících. Autor jako by neměl žádné zábrany a byl naprosto bezprostřední: Chcete ochutnat mé nejniternější pocity? Pojďte dál! Nezapomeňte si s sebou vzít blicí pytlík!
Spíše než s fantastičnem se zde setkáváme s mystikou a spiritismem. Příběhy, které v knize ožívají, jsou do jednoho děsivé, jejich děsivost však nespočívá ve strašácích, vyskakujících zpoza temných koutů. Němcovi strašáci sedí někde uvnitř každého z nás a jsou nám důvěrně známí. O to jsou však děsivější. Hrůza z rozvodu se zde srovnává s fašisty provozovaným uranovým dolem, tajemné dveře bez klíče skrývají depresi ze stěhování, žárlivá manželka se zamiluje do dřezu…
Podivný surrealistický pohled na leckdy běžné věci navozuje podobné stavy jako čtení povídek Franze Kafky, vyžívání se v leckdy teatrálních a bizarních popisech morbidních záležitostí navozuje pocity Poeových povídek. Jak jsem již zmínil, pointa je v kaskádě neskutečných slovních hříček a slovních obratů degradována do role nutného zla. Že někde zcela chybí nakonec vůbec není důležité, neboť tyto povídky mají blíže k básním nebo písňovým textům, než ke klasickým povídkám typu "úvod - stať - závěr", jak nám bylo tlučeno do hlav ve škole.
Vana s výhledem je taktéž ukázkou tvůrčí svobody, což někoho může zajímat a někoho zase ne. David Lynch přednedávnem prohlásil, že tvůrčí svobody dosáhl až teď, na stará kolena, protože na ni konečně vydělal dost peněz.





Dovolená s dětmi- den druhý neděle

18. srpna 2009 v 23:11 | Helča |  Turistika / geocaching
V neděli ráno jsme se vzbudily do krásného dne. Děti vstávaly brzy, kolem šesté a tak mým prvořadým úkolem bylo je zabavit tak, aby nedělaly veliký randál a nevzbudily celou chatu.Už ani nevím jak, ale celkem se mi to povedlo(měla jsem s sebou pár hraček a knihu).Kolem sedmé jsme se oblékly a šli jsme ven, protože bylo krásně a dle předpovědí se mělo počasí od pondělí výrazně pokazit.Tak ať si toho pěkného pořádně užijeme. Byly jsme asi půl hoďky venku a pak jsme jako největší hladovci šupajdily na snídani. Snídaně je zde podávána formou švédských stolů, takže jsem se nebála, že bychom se dosytosti nenajedly.V množství snědeného jídla jsem ovšem vedla já.
Po snídani měl Ondra od 9 hodin program v herně, nějaké to slibované tvořeníčko, já měla v 9.30 s Kačkou plavčo.V 10.00 jsem Ondru vyzvedla a šel se on převléci do plavek, ja s Kačkou z plavek a proběhlo střídání. A další zádrhel. Já měla zůstat v plavkách a plavčit s Ondrou. Naštěstí instruktorka Iva se pokusila na Ondrovi zapracovat a nechala si ho ve vodě samotného. Po počáteční nevoli, kdy Ondra nechtěl opustit kruh,se jí podařilo ho od kruhu odpoutat a Ondra plaval i s tzv. žížalou.Kačenka si mezitím vyrobila kytičku z červeného papíru.
V 10.30 jsme se vyrazily osušit na pokoj. Před obědem jsme se zase trochu vyluftovaly na čerstvém vzduchu.
Po obědě jsem chtěla Kačku uspat venku v golfkách. Ale nepovedlo se. Takže jsme ve 14.00 Ondru nechaly na hřišti, kde probíhaly soutěže v rámci odpoledního programu pro starší děti. Od 15.00 jsme šly na procházku s programem pro menší děti. Ty dostaly barevné drátěnky místo volantu a "jelo se" na výlet.Občas jsme zastavily a povídaly si. Na konci nás čekaly v lese borůvky. Ondra měl od 16.00 plavčit, ale raději si vybral pobyt venku, takže jsme pobyly venku a na plavčo šla až Kačenka v 16.30. Ondra nás sledoval ze břehu.
Pak už zase chvilka venku a večeře. Při té Kačka usnula, tak jsem jí přesunula na pokoj a po večeři jsem s chůvou v ruce byla s Ondrou před chatou.Ještě jsem zapomněla na půlhodinový večerní program v herně.
Spát jsme šli celkem brzy oba už značně unavení.A spaly jsme jako špalci až do rána!

Dovolená s dětmi - den první

17. srpna 2009 v 22:55 | Helča |  Turistika / geocaching
Plavací dovolená: Den první- sobota

Někdy v květnu jsem se rozhodla, že v létě vyrazím s dětmi sama do Krkonoš na pobyt dětí s plaváním od plavča, kam chodí Kačenka.Jelikož našemu tatínkovi zbývá poslední týden dovolené a ten si chce nechat na podzim, nezbylo nic jiného, než že pojedu sama.
Dva měsíce uplynuly jako voda, a tak jsem v pátek zabalila potřebné věci, abychom v sobotu mohli, až se táta vyspí, odrazit směr Pec pod Sněžkou, Kolínská bouda. Vše proběhlo podle plánu, táta vstal v 10 hodin, naložil bagáže a nakonec nás a jelo se!Na to, že bylo úmorné vedro, se jelo celkem dobře. V půlce cesty jsme se rozhodli sjet z hlavní trasy do nějaké dědiny a udělat si piknik a zároveň protáhnout kostru. Nemáme rádi k tomuto účelu stavěná odpočívadla u pumpy a raději volíme zdržení a prodloužení trasy. Tak jsme odbočili, jeli asi 5 km po úzké silničce a nakonec jsme zastavili ve vesničce, kde byla u potoka na plácku zasazená lipka a kolem ní lavička(jako za starých časů měli na všech návsích, aby sem mohli chodit na besedu).
Zde jsme se nasvačili,přebalili, v křoví vyčůrali a jelo se dál.
Nástup na ubytování byl po 15. hodině. Světe div se, ale my tam byli první, asi v půl čtvrté.Hned po nás přijela naše budoucí kamarádka Krystýnka s maminkou , tatínkem a sestřičkou Verunkou. Nanosili jsme věci z auta na pokoj a pak jsme byli venku na hřišti a na písku. Táta poobědval a odjel domů. Vše bylo absolutně v pořádku až do doby, než Kačenka potřebovala přebalit.To jsem zjistila, že tatínek sice všechno vyložil, ale pleny mu zůstaly v autě a já mám jen 2 z cestovní taštičky. Organizovaná dovolená má i tu výhodu, že tu bylo spoustu maminek s malými dětmi, takže jsem jednu maminku požádala o pleny a ona mi je půjčila(za což jsem jí moc vděčná). Byla to Věrka, seděla s námi u stolu a bydlela v pokoji naproti nám.To mi spadl kámen ze srdce. Ale stejně musím v úterý, kdy máme volný den, jet na výlet a nějaké další pleny přikoupit.
Po večeři jsme byli ještě venku a pak hurá do hajan.
Zítra nás čeká perný den!

Archivy hrůz

12. srpna 2009 v 0:59 | Já |  Recenze
ARCHIVY HRŮZ
Kniha obsahuje dva příběhy, které mají společné postavy a prostředí. Popisují britské oddělení pro zvláštní operace SOE, zvané "Prádelna". Tato tajná vládní organizace, která byla oficiálně rozpuštěna v roce 1945, se stará o zaznamenávání průniků z jiných světů, zabraňování otevírání bran do jiných dimenzí, likvidací veškerých pokusů o kontakty s těmito světy a vyvíjení technologií, založených na okultismu a magii. Pochopitelně má potíže s ostatními tajnými službami, teroristickými a podzemními organizacemi. Ty mají podobná okultistická oddělení, jejich úmysly jsou více než nedobré a představy o tom, co by způsobily průnikem bytostí z jiných dimenzí do našeho světa, naivní, jak už to u záporňáků bývá.
Bob Howard, který nám celý příběh vypráví, se do Prádelny dostal díky tomu, že se nešikovně naboural do serveru s tajnými informacemi, které podléhají nejpřísnějšímu utajení, a byl odhalen. Dostal možnost buď a nebo, podobně jako brutální Nikita, a samozřejmě si vybral nebo.
Hlavní postava je životní outsider. Jeho přítelkyně mu neustále dává košem, aby se k němu mohla zase vracet a pouštět se s ním do nových hádek. Bydlí v bytě se dvěma homosexuály, taktéž zaměstnanci Prádelny, všude má nepořádek. Málo spí a neustále si vaří nechutného turka, kterého většinou nestihne dopít. Je neustále peskován svými nadřízenými, zamotává se do nepochopitelného byrokratického kolotoče. Při svém pátrání ale zapojuje mozek a jedná systematicky, využívá všech svých znalostí i možností. Hrubou sílu používá až v posledním případě, většinu situací řeší mozkem. Svou bitvu rozehrává na dvou frontách. Z jedné strany je atakován temnými silami z jiných světů, z té druhé nesmyslným byrokratickým aparátem přímo uvnitř Prádelny. V autorově podání jsou obě tyto roviny příběhu stejně důležité.
Autorovi se výborně povedla vykreslit atmosféra plíživé hrůzy. Nepotřebuje mnoho akčních scén, počet strašáků by se dal spočítat na prstech jedné ruky, nepotřebuje gejzíry krve a slizu. Vystačí si s tím, že nechává čtenáře až do konce v nejistotě a ve zmatku. Jeho příběh je temnější a temnější, vyvíjí se, graduje. Na konci všechny kostičky mozaiky zapadnou do sebe a vytvoří ucelený obraz. Příběh nestaví na bohapusté fikci, ale na skutečných reáliích, vychází z historie, popisuje vzájemné vazby mezi tajnými službami v průběhu studené války, zabíhá k tématu holocaustu. Spojuje hrůzy fašismu a druhé světové války s mystikou a okultismem. Při tom využívá znalostí mnoha vědních oborů, které kombinuje s fikcí. (Před překladateli smekám klobouk.)
Kniha je kombinací špionážního románu, klasické americké drsné školy a Lovecraftových hororů, na které v některých pasážích přímo navazuje. Je zasazena do současného Londýna a převyprávěna v "ich formě", okořeněna suchým britským humorem. Graduje na konci první části. Zatímco první příběh je úplně vynikající, druhý je "jen velice dobrý" a působí spíše jako bonus.

Charles Stross: Archivy hrůz. Přeložili Hana a Martin Sichingerovi. Talpress, 2007. 446 s., 239 Kč.