Září 2009

Film "9"

30. září 2009 v 11:56 | Já |  Recenze
Když přijdete do kina, nezaměňte "9" s "District 9", protože se jedná o něco jiného. Nechci vás prohlašovat za tupce, ale mám takový pocit, že by se vám to klidně mohlo přihodit, neboť v jednadvacátém století má spousta lidí prostě a jednoduše hlavu v pejru. Výsledkem by byla podobná situace, jako byste si domluvili rande na Národní třídě a čekali s růžema na Náměstí republiky (což se mi před lety opravdu stalo). (Možná to bylo opačně).
Zatímco District 9 je nízkorozpočtový film, kterému šel za sudičku Peter Jackson a dal mu do vínku spoustu peněz na reklamu, "9" je animovaný film, u kterého se obávám, že díky tomu, že se dere do kina takřka současně s Districtem 9, bude spousta potenciálních příznivců čekat se zvadlou kyticí na úplně jinou babu, samozřejmě někde úplně jinde.
A teď o autorech a zajímavé historii tohoto kusu.
Na počátku byl krátký film. V nic moc kvalitě se na něj můžete podívat tady: "9" . Autorem tohoto snímku je Shane Acker a je v něm celá myšlenka celovečerního mladšího bratra. Poté, co tento kraťas zaútočil na zprofanovanou figurku Oskara, vzbudil i zájem lidí v tomto oboru úspěšných a slavných a ti dopomohli Ackerovi k vytvoření celovečeráku, který drží stejnou atmosféru a lehce rozvíjí dané téma. Těmi postavami byli Tim Burton (Střihoruký Edward, Noční můra o vánocích, Mrtvá nevěsta, Karlík a továrna na čokoládu, Batman, Beetlejuice...) a Kazašský režisér Bekmambetov, který ohromil svět svojí "Noční hlídkou". Burton si samozřejmě přizval na pomoc svého jediného hudebního skladatele, Danyho Elfmana, který k tomu všemu vytvořil úplně dokonalou hudbu (oproti minulým filmům na Elfmana trochu netypicky komorní, ale o to dokonalejší).
Toto šílené spojení kupodivu výborně zafungovalo.
Tolik o pozadí vzniku.

O čem to je?

Geniální vědec vytvoří robota, který umí vyrábět další roboty bez pomoci lidí, a opatří ho jakýmsi vlastním vědomím. "Stroj" je zneužit armádou (to vše se odehrává někde ve třicátých letech, v retro stylu), postaví si hlavu, začne chrlit vraždící stroje, které je schopen sešroubovat prakticky z čehokoliv co kolem sebe najde a díly tomu dochází k zániku civilizace. Ubohý geniální vědec ještě stvoří před smrtí 9 malých figurek na podobném pryncipu, do kterých naskenuje své vědomí, a vypustí je do světa s tím, že to bude to jediné, co po lidech zbylo. Není moc zručný, takže postavičky slátá z rúzných hadříků, z ponožky, sešije je tím, co má po ruce, třeba je sváže tkaničkou od boty, nebo slátá nějakým provázkem... A zemře.

Každá figurka má své číslo, jak jistě chápete, napsané na zádech. Každá přestavuje určitý typ postavy: Jednička je nejstarší, takže je to takový přemoudřelý bručoun, který je ale nejchatřejší a nejraději by nedělal vůbec nic, aby se mu něco náhodou nestalo, dvojka je takový vykuk, je tam taky veliký silný hloupý hromotluk, holka, co umí dobře bojovat, nepovedený blázen a podobně. A tahle parta bojuje proti pekelnému "Stroji".

Více vyprávět nebudu.
Postavičky vám připomenou animované filmy Hermíny Týrlové. Je to po letech zase příjemné setkání, ikdyž tenhle film je plný akce a bitek. Prostředí nemohu nepřirovnat k tomu, co bylo vytvořeno ve hře Fallout, jen zde není jediný živý člověk.
Animace je dokonalá. Na jednoduchých obličejících můžete pozorovat emoce, mimika funguje dokonale, pohyby jsou přirozené. Všechny akční scénky jsou dokonale nastříhané, všechno je v pohybu, všechno chřestí, cinká, vrže, vydává nějaký zvuk.

Celovečerák vám neprozradí o mnoho více než původní krátký film. Nezabývá se nějakým zdlouhavým vysvětlováním, ale ono to o tom ani není. Animovaný film má svá pravidla.
Pokud se vám líbily scény z pochmurné budoucnosti v prvním Terminátorovi, tenhle film vás uhrane, protože takhle pěkně zpracované to tu snad ještě nebylo!

Tedy dle mého názoru se jedná o událost na poli animovaného filmu nevídanou.
Tak si pořádně rozmyslete, jestli půjdete čekat na Národní třídu nebo na Náměstí republiky!

T.M.A. (Kde je kanálek?)

28. září 2009 v 10:57 | Já |  Recenze
Jojo. Tohle je opravdu kuriozita pro fajnšmekry. Všechny ty bilbordy to poslaly do trochu jiného světla, jak už tomu tak bývá.
Nemůžu nesrovnávat. Promiňte. Berte mě s rezervou.
Pan Herz si vybírá ty nejkomplikovanější spoluautory. S kamarádem jsme strávili spoustu času sledováním Upíra z Feratu. Nakonec jsme si nějak spojili všechny věci, co se tam dějí, ale výsledný pocit bude navždycky podivně nejednoznačný. Kde začíná sen a kde končí realita? A jakkoliv bylo spojení Herz / Nesvadba šílené (Nesvadba sám o sobě dává více otázek než odpovědí), spojení Herz / Němec je velmi podobné. A pocit nejednoznačnosti se zde opakuje.
Martin Němec by se mohl cítit podobně "uťáplý" jako Nesvadba v případě Feratu, neboť v obou případech je výsledné dílo padesát na padesát s autorem vybrané látky. Přesto se na žádných bilbordech jméno Martina Němce neobjevuje. Ve chvíli, kdy jsem ho spatřil v titulcích, mi bylo jasné, do jakého domu jsem vkročil. (Viz. předešlá recenze "Vana s výhledem").
Něco tu ukazuje na Herzovu přízeň k umělcům v oblasti undrgroundu, ať už poukazuji na trezorovou "Straku v hrsti", položenou na platformě hudby Pražského výběru. Když se olédnu zpět, pan Herz stvárňoval odjakživa rozoruplná díla.

A o tom to je...

Myslím, že se na tenhle film podívám eště xkrát, než pořádně pochopím, o co tu jde. Hlavní jsou v tomto případě pocity. Film se motá ve zvláštní pozici, kdy sledujete klasické hororové rekvizity, ovšem s jistým nadhledem. Místo abyste se báli se spíše jaksi zvráceně usmíváte, protože tohle vyjádření hororu má blíže ke komiksům Káji Saudka, než k Zániku domu Usherů. Úžasné je pekelné rádio, které si hraje kdy chce a navíc pořád dokola písničku "oh, du liebe Augustin" a zeleným svítícím čudlíkem pozoruje okolí, případně ďábelský bojler, tajemné dveře, blikající žárovky...

Co se týče saudkovské komixovosti (v tomhle případě je to ale němcovský pohled na věc), tu můžeme pozorovat zejména v úžasné místní sámošce, která má vždycky zavřeno a kde u klasického bufetového stolku s praktickou odkládací plochou stojí pořád ta samá skvadra domorodců s lahváči, kteří nevrle pozorují neznámého cizince (hlavní postavu). Paní prodavačka za pultem s vyskládanými lanšmíty a žlutou limonádou kouká tak zle, že bych si tam opravdu nešel koupit nic, ani kdyby měla všechno zadarmo. To vše je ozdobeno cedulemi a zákazy z období komunismu, všudypřítomnou tmou a samozřejmě blikající žárovkou...
V dramatickém finále, kde každý čeká rozuzlení, přichází zmatek. Ať počítám jak počítám, zmizí mi tam jedna postava. Něco se tam stane a tam, co byly dvě, je náhle jen jedna a navíc má šroubovák v oku. Nejsem si jistý a asi si nikdy jistý nebudu, ale vzhledem k tomu, že v příběhu hrají jistou úlohu drogy a alkohol, nebránil bych se vysvětlení, že se na plátně odehrává něco, co pozorujeme očima nějakého zhulence nebo schyzofrenika. Podezřívám autora z toho, že obě ženské postavy, ze kterých jedna zmizí, jsou vlastně jen jedna. K tomu mi ale nesedí scéna útěku z blázince. Může se také stát, že ve vyprávění nefunguje tak úplně časová posloupnost, postavy se šroubovákem v oku se tu objevují také dvě.
Ve scéně, kde dochází k "vyvrcholení" (to slovo zní trochu pejorativně, že?), kamera švenkuje mezi různými ději, odehrávajícími se v jednom okamžiku, a dotáhne to tak daleko, že ztratíte definitivně přehled, který záběr kam patří. Já osobně jsem si myslel, že záběr na vodu mizející v kanálku znázorňuje vodu mizející v kanálku ve dřezu, ale tenhle záběr se na konci najednou objevuje tam, kde bych ho nečekal. Může se jednat o úplně jiný kanálek někde úplně jinde. Tato vteřinová sekvence otevírá jen další tajemné dveře s otázkami. Má to být symbolika, nebo byl ten kanál celou tu dobu někde úplně jinde? Zmizela v tom kanále jedna kompletní postava, která měla v ději své místo?

Nebo si střihač pořádně přihnul?

Doporučuji tehle film shlédnout spíše jako vizuální podívanou, pokud na něj nechcete koukat pořád dokola a pátrat po detailech, co to vlastně znamená... Někdy se stává, že chce autor něco sdělit, ale podá to divákovi tak, že to chudák není schopen rozšifrovat, což je i případ tohoto díla. Je to výsledek spolupráce dvou velmi zajímavých lidí a pokud máte rádi jejich rukopisy tak jako já, budete s výsledkem nadmíru spokojeni.
Snímek dle mého jázoru utrpěl tím, že byl propagován jako kasovní trhák, případně horor pro celou rodinu, ale ve skutečnosti byl určen úplně jiné skupině diváků.
Pokud máte rádi pečené holuby a rádi se ve všem hňahňáte jako já, pokud máte rádi věci, které vám toho sdělí spíše méně než více a nechají vás topit se ve vlastní nejistotě, skrývá tento kus prostor pro nekonečnou polemiku a pro další a další debaty u táborových ohňů (a ve tmě, která nastane po vyhasnutí plamene, to bude ještě daleko vtipnější!)

cyklovýprava do Srbska

19. září 2009 v 22:28 | Helča |  Turistika / geocaching
Tak tady koukám do starších článků a vidím, že jsem slíbila článek o cyklovýpravě do Srbska.
Je to už akce staršího data, ale důležité je, že to byla naše první pořádná rodinná cyklovýprava a Ondrášek poprvé ujel delší štreku sám na kole.

Takže jednoho krásného dne jsme asi kolem 11. hodiny odrazili na výlet. Cestou jsme měli odlovit i nějakou tu kešku. Jelikož se mi nechtělo táhnout Ondru na tyči přes kopce, tak jsme zvolili jednodušší trasu do Sv. Jána a to po silnici. Nikdy více!Docela jsem se o Ondru za sebou bála a opravdu jsem byla ráda, že jsme byli v Jáně.Tam jsme si do místní restaurace došli na obídek a pak jsme pokračovali dále směr Srbsko.

Jelikož byl pracovní den, vůbec jsme se této cesty nebáli. Ba co víc, už v Jáně jsme Ondru odpojili z tyče, tu jsme složili do batohu a jeli jsme dál. Ondra frajersky dojel sám až do Srbska, kde byla druhá občerstvovací stanice. Ani nereptal a když si nebyl jistý, tak si kolo kousek vedl.

Po občerstvení jsem odrazili k Bubovickým vodopádům pro kešku. Já jsem si zkusila sednout na Mílovo kolo a vézt Kačku v sedačce a Míla táhl Ondráška na tyči. Cesta tam ho vyčerpala, ale na tyči šlapal i tak(nevyužil toho, že je tažen a může se flákat a šlapal společně s tátou).
Kešku jsme našli, sice jsme chvíli hledali a kochali se , ale nakonec jsme zvítězili a keška byla ulovena!

Druhou plánovanou keš jsme nechali na jindy, protože čas už pokročil, a tak jsme raději jeli nejkratší cestou domů. Dokonce jsme si s náklady dětí vyšlápli i kus kopečka ze Sv. Jána do Vráže!Uf!
Krásný společný rodinný výlet.
V těchto dnech je také příhodné počasí na výlety, ale bohužel náš tatínek je pořád v práci, protože je kšeft a je jich na to málo, tak doufám, že počasí vydrží i do doby, až bude Míla více doma. A někam zase společně vyrazíme.
No a musím moc pochválit Ondru, protože proběhlo s kolem i několik karambolů, třebas se do sebe složilo kolo s Mílou a Kačkou a Ondrášek s kolem, ale všichni tři se tomu zasmáli a jelo se dál.
Tak cyklovýpravám zdar!

Dobré jídlíčko z listového těsta

14. září 2009 v 23:31 | Helča |  Recepty
Kdysi jsem našla na recept z listového těsta a hned jsem to vyzkoušela. Bylo to moc dobré, bohužel jsem si ho nikde nezaznamenala, takže jsem tuto dobrotu nemohla upéct znovu. Ale zkusila jsem něco podobného a zase to celkem dobře vypadalo a hlavně chutnalo. Použila jsem , kromě listového těsta ingredience, které jsem měla zrovna v ledničce. Takže cuketu, uzené maso, sýr a rajčata.
Nejprve jsem si rozválela polovinu listového těsta a vložila do vymaštěného pekáčku. No a pak jsem postupně pokládala na kostičky nakrájenou cuketu, uzené, rajčátka(ta na kolečka) a nakonec jsem to pokryla nastrouhaným sýrem.To celé jsem přikryla druhou polovinou rozváleného listového těsta. Podařilo se mi i spojit kraje, takže jsem vytvořila plněnou kapsu.
Neměla jsem vajíčko,takže jsem vršek pouze potřela vodou a šoupla do trouby. Pekla jsem to přibližně při 200 stupních asi půl hoďky(těsto zezlátně a začne to příjemně vonět).
No a výsledný efekt uvidíte na obrázku.
Moooc jsme si pochutnali!
Myslím, že ten první recept, co jsem dělala kdysi, byl listové těsto naplněné rajčaty, šunkou a sýrem.Výsledný efekt byl podobný a také to bylo moc dobré. Do listového těsta se dá dát cokoli a většinou je to dobré!
Dobrou chuť!

Taštičky s račími ocásky

7. září 2009 v 20:46 | Já |  Recepty

Vítejte u dalšího pokračování seriálu o netradičních jednohubkách!
Tentokrát oslovím zřejmě především milovníky korýšů. Opět se budeme pohybovat ve velmi rozumných cenových relacích, neboť nerozumné cenové relace nás nezajímají.
Zajímavé je i to, že vás upozorním na produkt, okolo kterého byste třeba jen tak prošli bez povšimnutí, ale on za povšimnutí stojí. Jedná se o račí ocásky. Oproti krevetám se v tomto případě jedná o sladkovodní ráčky. Nejsem si jist, jestli je seženete ve všech krámech, ale v takovém tom velikém obchodu se zeměkoulí v logu je mají (zatím) a vzhledem k malému pohybu tohoto zboží je najdete v mrazícím boxu s nápisem výprodej, případně zlevněno. Vzhledem k tomu, že se jedná o hluboce zmrazené zboží, beru záruční dobu s rezervou a pohlížím především na cenu. Jedna vanička takového produktu se rázem dostane na 40 korun, což je přijatelné.

V porovnání s krybími tyčinkami surimi jsme ale v úplně jiné kategorii, co se týče kvality.

Kupte si tedy dvě takovéto vaničky račích ocásků a jedno mrazené listové těsto. Doporučuji takové to těsto co má modrý obal a výrobce má v názvu dvojité v. Vždycky funguje jak má.

Ráčky nechám rozmrznout a mrštím je na pánev s olivovým olejem za účasti česneku, soli a kupříkladu provensálského koření nebo oregana. Pěkně je v této směsi prohřeju, aby se navoněli. Eliminuji tím tu možnost, že by byli jakkoliv cítit rybinou.

Celou směsku poté smíchám se zakysanou smetanou.
Listové těsto jsem si nechal rozmrznout a na vále, posypaném moukou, ho válečkem rozválím na co nejtenčí placku.
Nakrájím na takovéto čtverečky, které naplním připravenou směsí.
Poté protější růžky takhle slepím dohromady, čímž vznikne pohledný šáteček. K sežrání.
Stlačte růžky pořádně silou k sobě, aby se vám nerozlepily. Ačkoliv ani to není žádné velké neštěstí...
Šátečky skládám na pečící papír na plech a vrhám do trouby. Peču zhruba na 180, netrvá to déle než 10 minut (doporučuji to pozorovat, těsto se pěkně nafoukne a pak to prostě vyndejte, časy a teploty jsou v mém případě velmi orientační).
Takhle to vypadá, když je to hotové.
Zjistíte li, že vám ještě zbylo listové těsto, žádnou paniku!
Nakrájejte ho na malé kostičky a posypejte libovolným kořením, opět vyskládejte na plech a šup s ním do vyhřáté trouby!
Výsledkem jsou takovéhle báječné chřupky, po kterých se zaručeně nestihle ani zakouřit. To vám garantuji!
Tašky se dají naplnit opět čímkoliv: mletým masem, zeleninou, sýrem... Na té poslední fotce v pravo v rohu je piroh plněný celým vejcem. Vejce jen trochu osolíte a je to fakt moc dobré.
Jako náplň můžete použít i houby nebo listový špenát, případně kozí sýr nebo tvaroh, to je taky moc dobré...
Kombinace kozí sýr/špenát je vynikající...
Samozřejmě to můžete udělat i na sladko, to dá rozum.

Ale to už je jiný příběh!