Listopad 2009

Spláchnutej ´90

30. listopadu 2009 v 22:33 | Já + Ladvan |  Retro
Jó, to bejvaly časy, kdy jsme s kámošem Ladvanem ještě mívali spoustu času a přehršle zajisté nedoceněných nápadů. Před nedávnem jsem otevřel tajemný kufr a objevil fotografie, pořízené fotoaparátem Minolta, který tenkrát někdo zapomněl u taťky v práci a který mi svěřil. Po nějaké době aparát putoval dále, odcizen z mého vozu společně s rádiem, ale tou dobou už měl jaksi potíže s fungováním, neboť jsem se s ním nikdy "nemazlil" a tahal ho s sebou prostě všude.

Zpět k tajemnému kufru...
V tajemném kufru jsem mimo jiné objevil tři kompletní a spopustu nezkompletovaných "fotoseriálů".
Tenhle je z nich nejkratší a zabývá se tématem "nic netušící čistič záchodů je napaden a pozřen krvelačným zákeřným hajzlem".

Nevyčerpatelným zdrojem exteriérů a v tomto případě interiérů (do budoucna možná i foxteriérů) nám byl dům, ve kterém dnes bydlím se svou rodinou, který v té době býval nedokončenou novostavbou. Toto prostředí značně podněcovalo naši fantasii a dalo vzniknout i této ve fotografiích vyvedené hororové mikropovídce s dramatickým závěrem.

K věci!

Takhle jsem to našel. Bez popisu. Tenkrát jsme to nalepili na papír a odložili bez komentáře. Ten však nebude tak složité doplnit. Groteska se taktéž dá shlédnout i bez pianisty v obýváku.

Dále se budu věnovati jednotlivým popisům.
Obr. 1: Nic netušící čistič (já) přistupuje k toaletě.


Zajímavý je zejména dokonale sehraný výraz ve tváři (nic se neděje, jen vyčistím mísu a jdu) a tenisky, které nosím dodnes, přestože se mnou byly minimálně dvakrát na vodě.
Divákovi prostě tečou nervy, protože vůbec netuší, co se na příštím obrázku stane.
Obr. 2: Čistič je požírán toaletní mísou

Hrůza ve tváři čističe lapeného toaletou je dokonale podbarvena skvrnami, způsobenými prošlým datem expirace fotografického papíru a ustalovače, kterého nám zbylo nepřeberné množství po taťkovi.
Tady by zazněl dramatický tympán, pekelný houslový trylek a hrdelní skřek. Drama vcholí!

Obr. 3: Sbohem! Dostal mě, hajzl!


Tady už dramatický zvuk houslí slábne a přechází v tiché šumění vody mizící někde v trubkách.
Dokonáno jest. Sbohem!

Nutno podotknout (a tady si připadám jako Brabec, když komentoval ten film o seriálu "Návštěvníci" a vysvětloval, jak vznikaly jednotlivé triky), že v míse není živý člověk, ale gumová rukavice, dovedně naaranžovaná na dřevěném hranolku...

Příští kapitola tohoto seriálu se bude zabývat fotoseriálem "Člověk, který dostal ránu do hlavy betonovým kvádrem".

Těšte se!

Dýňový lampion z ubrousků

30. listopadu 2009 v 12:11 | Helča |  Tvoření
V říjnu před Halloweenem jsme na Sokolce vyráběli lampiony.Velice jednoduše a výsledek byl moc pěkný.Zvládly pomáhat i malé děti.
Takže co potřebujeme:
nafukovací balonek,barevné ubrousky, pokud chcete mít dýni, tak nejlépe oranžové, vodu a pak bezbarvý lak na zafixování lampionu před vodou a taky ho to zpevní, fixírku na navlhčení ubrousků

Postup:
1. Nafouknout balonek(tak,jak chcete mít velký lampion)
2. Natrhat si ubrousky na proužky
3. Nastříkat balonek vodou a postupně na něj pokládat proužky ubrousků(přiložit a zase navlhčit).Proužky dávat přes sebe, aby to drželo.A stále opakovat, navrstvěte tak 3 vrstvy.
4. Nechat uschnout
5. Dozdobit, nalakovat
6. sfouknout balonek a lampion je hotový

Stejnou metodou můžete udělat i ouško na zavěšení.
Pozor, do lampionku nedávejte svíčku, nejlepší je taková ta lampička na baterky do lampionku.

Nám se lampion povedl, ještě byl na výstavce ve školce, ale pak se nám rozpadl. Řekla bych, že jsme udělali moc vrstev a málo nalakovali.
Lampionek jsem bohužel vyfotila až polorozpadlý, takže vypadá divně, nedivte se.
Jak vypadá lampionek v akci uvidíte na obrázku v článku zde.

Takhle jsme vytvořili obličejík při vytváření, ale nedošlo nám, že jako lampion bude viset obráceně.
Takže Ondra namaloval obličejík fixou správným směrem na druhou stranu.


Jak jsme zaháněli roupy tvořením

27. listopadu 2009 v 15:31 | Helča |  Tvoření
Tak podzim je tady a blíží se zima, venku počasí netypické pro toto období a bacily útočí. A zaútočily i na nás a to zákeřně. Takže obě děti jsou doma, nudou nevědí coby a tak jsme šli tvořit. Blíží se Mikuláš a s ním přichází čerti a tak jsem na netu našla typ na čertíky z ruličky od toaleťáku.
Tak inspiraci bychom měli a teď hurá do toho!
Místo barevného papíru jsme použili látky, rohy jsme udělali z kolíčků na prádlo, to napadlo Ondráška, když jsme látku na ruličku přilepovali a fixovali ji právě kolíčky.
Výsledek vidíte na obrázku.

Blblble!

Odpoledne nebo spíš večer jsme dělali přáníčka. Takovéhle výtvory jsem viděla vloni na nástěnce Berounského mateřského centa Slunečnice.Raději si vše zapisuji hned do notesu, páč nikdy nevím, kdy se mi to bude hodit. Výsledek je taky celkem pěkný, modrý zvoneček si dělal Ondra úplně sám.

Beskydy, den 7., Kopřivnice, Rožnov

24. listopadu 2009 v 19:44 | Helča |  Turistika / geocaching

A nastal poslední den našeho putování po Beskydech. Původně jsme plánovali výlet do vesničky na hranicích, Hrčavy, ale vzhledem k počasí, neznalosti místa jsme raději zvolili jistotu a to muzeum v Kopřivnici.
Taktéž jsme měli v plánu navštvit skanzen v Rožnově pod Radhoštěm.
Volba to byla správná, protože dopoledne nepříjemně pršelo a schovat se do muzea byl vynikající nápad. Dětem se tam líbilo, nám taky a hlavně jsme byli suší.
Navíc, obklopeni luxusem...
Na tatře V 570 mě zaujaly předevšm kliky od dveří.
Přichází nová doba, po nějakou dobu budou ale všechny věci ještě dokonalé a precizní.
Představte si kupříkladu počítač s klávesnicí z psacího stroje Adler z roku 40. Nebylo by to báječné? Všechno precizní, ocelové...
Zde je legendární tatra prezident. Neboli kočár s motorem.
Toto je tatra, která projela Afriku v roce 67 při expedici Lambarene. Vezla, jestli jsem to pochopil správně, léky a humanitární pomoc. oužil jsem ČB fotku, protože jí to sluší.
Zde ještě jeden úžasný interiér. Dnešní výrobci by se měli chytit za rypák... Nebo jít s cenou dolu!

Též jsme odlovili jednu mikrokeš u Slovenské strely před muzeem.

Jedna skupinová fotka v retro stylu...


A hlavně jsme pro příště zjistili, že v Kopřivnici jsou další zajímavá muzea, např. muzeum fojtství. V případě hezkého počasí je zde také možnost zajímavých procházek do okolí.
Odpoledne kolem 15.00 jsme dorazili do Rožnova a navštívili Valašské muzeum v přírode, expozici vesnice. Už nepršelo, stavby byly sice zavřené, ale i tak hezká procházka obohacená zvířenou, která si vesele žila na statečku.



Pak jen nepovedená obědo - večeře v místní hospodě(až později nám došlo, že je to spíše herna, kde se lze najíst) (pan šéfkuchař byl asi u kadeřníka, protože jídlo bylo doslova plné vlasů) a hurá domů.
Chtěli jsme ještě odlovit kešku v Hukvaldech (cestou tam), je tam bývalý větrný mlýn, ale ten dneska nebyl pro mlhu ani vidět. Tak snad příště. Určitě se sem ještě vrátíme. Musíme konečně dobýt tu Lysou horu!
Závěrem: Unavené spící děti.
Nepřejte si vidět rodiče!

Beskydy-den 6.,výprava za Bystrouškou

22. listopadu 2009 v 11:46 | Milan a Helča |  Turistika / geocaching


Cesta do Hukvald nám trvala zhruba hodinku.
Protože byl sváteční den, byla zde spousta lidí. Počasí bylo také velice podařené. Děti ocenily lišku Bystroušku, která má ohmataný čumák a packu (nevíte mimochodem někdo proč?). Janáček si vybral pro svoji tvůrčí inspiraci moc zajímavý kraj.
Motivováni honbou za poklady jsme poté rotovali okolo dubu, u kterého svačili jiní kešeři, a tvářili jsme se pekelně nezaujatě. Děti si mezitím hrály na otevřené divadelní scéně (amfiteátru) a až poté, co kolegové odešli, jsme provedli odlov.

Tuhle fotku musel fotit Ondra, protože je jediný, kdo na fotce chybí. Zmíněný amfiteátr.

Pak jsme pokračovali nahoru na hrad. Ondra silně protestoval, neboť měl krizi (už ani nevím jakou, ale zřejmě obvyklé období spánku). Tak né, ze zápisků jsem se dozvěděla, že byl hladový. Nicméně jsme počali lovit další poklad a díky tomu, že jsme začali obcházet hrad ze špatné strany, jsme viděli pilíře a hradby přímo z pohledu potenciálního dobyvatele. A taky spoustu zajímavých výhledů do kraje,veverku a daňka.
Zde pohled na bizarní hradby ze srnčí stezky. Budí respekt.
Toto jsou tajemná zazděná dvířka. Možná tam tlejí kosti nějaké nevěrné manželky hradního pána. Nebo je tam poklad. Nebo past. Nebo tajná chodba.


V bodě x jsme potkali naše kamarády od dubu(kteří nás už pozorovali z hradeb-asi bychom byli špatní dobyvatelé) a provedli odlov společně.
Poté jsme šli na hrad Hukvaldy a po počátečních obavách objevili i stánek, kde měli hranolky, bramboráky, turka a ještě různé dobroty pro rychlé zahnání hladu.

Pohled z nejvyšší věže do kraje je úchvatný.
Hukvaldy jsou jedno veliké bludiště.

Cestou dolů od hradu jsme objevili Čertův kámen.
Místní kastelán byl totiž tak dobrý v kartách, že obehrál samotného čerta. Ten se tak rozhněval, že udeřil pěstí do tohoto kamene takovou silou, až do něj vyrazil následující důlek.
Prostě čertovina!

Když jsme slezli z kopce, byla už tma.
Prodejna koláčů už měla zavřeno, ale navštívili jsme ještě Tropic, kde měli pumu, králíky, kozy, mluvící papoušky, což děti velice ocenily a hlavně jsme naší výpravu protáhli, takže domů jsme dojeli akorát na večeři.
Ta byla sice o chvíli později,ale byla a my zvládli zmátnout pana majitele a kuchaře v 1 osobě pacholíkama, protože si myslel, že když si dáme pacholíka, tak si dáme pivko.Pro neznalé, pacholíkem jsme mysleli pribináčka pro hladové děti.
Zde je originál záznam, pořízený večer do pracovního notesu, opatřený originálním štemplem z Hukvald.
Text v první třetině je špatně čitelný, neboť mi děti zabavily fixku. Zbytek textu je nečitelný zejména proto, že píšu jako... jako o závod.

Beskydy-den pátý, keškování

16. listopadu 2009 v 21:37 | Helča |  Turistika / geocaching

V úterý bylo na plánu keškování, původně jsme měli vystoupat i na nějaký ten kopeček, ale nakonec jsme se rozhodli, že to nebudeme hrotit.A tak jsme naplánovali nový pokus o dobytí kešky hrázného Morávka,nějaké v Raškovicích a hlavně odpoledne památník v Raškovicích.
První kešku jsme dobyli až na třetí pokus, páč jsme měli špatně zadané gps souřadnice.Takže Míla sice šel kolem kešky a procházkou kolem řeky, ale mašinka ukazovala jinam, tak ji poslechl.Jeli jsme tedy za šipkou(přiblížili jsme se autem) a tentokrát jsem vyskočila já a šla za šipkou. Když už jsem se prošla pěkný kousek do stráně, usoudila jsem, že domek hrázného asi nebude nikde v kopcích a vrátila jsem se.Teprve teď nás napadlo zkontrolovat souřadnice a chybka byla opravena a už jsme šli najisto.
Keška byla na krásném místě, viděli jsme rybí sádky a krásně divoce tekoucí řeku Morávku a hráz přehrady Krabka hrázného Morávka.

A hurá do Raškovic. Ondrášek už se nemohl dočkat muzea, ale my ještě předtím vyrazili na vodní dílo jez Vyšní lhoty . Kešku jsme nenašli, páč jsme hledali na špatném břehu, ale hezky jsem se prošli a pokochali okolní krajinou a tekoucí vodou.



Pak ještě keška u tří dubů.
A svačinka, ne v restauraci, pouze z krámu, čerstvé pečivíčko a klobáska. Ostravskou neměli, tak to byla davelská.
A památník. Ten určitě při návštěvě těchto krajů nevynechte.Jsou tam sice jen 2 místnůstky, ale ochotná paní knihovnice vám k tomu pustí dvd o lidových zvyklostech, natočené místními pamětníky.

Beskydy- den čtvrtý, procházka za vodníkem

14. listopadu 2009 v 23:21 | Helča a Milan |  Turistika / geocaching
Děti ráno, jako zatím každý den pekáčovaly.Asi po hodince pobytu na sněhu jsme je převlékli do suchého a vydali jsme se vozem na výpravu, původně z Krásna za keškou na Hájenku, ale nakonec jsme lovili úplně někde jinde.Děti byly skotačením na sněhu unavené, tak hned usnuli. Tak jsem nadhodila jiný plán, že zatímco budou děti spát, podíváme se v Raškovicích(možná ž to bylo Pražmo) ke hřbitovu na zvláštní boží muka a pak se přesuneme na parkoviště u přehrady malá Morávka. Tam případně vzbudíme děti a budeme pokračovat ve výpravě.
Tak se i stalo. Od Božích muk jsme si odskočili kousek k místu, kde býval lovecký zámeček pánů z Pražma.Kaplička na hřbitově byla zřejmě jedno vosí hnízdo. Mílu ajímalo, kdo byl tím šťastlivcem, který propadl prohnilým prknem jako první(viz.foto).

Dalším stanovištěm bylo parkoviště u přehrady Morávka.Zde se děti probudily.Hned jak jsme zaparkovali, se ozvala naše internetová blogová kámoška Lipetka ,že by se k naší výpravě ráda připojila, což se také stalo.
Nádherná procházka, kešku jsme nenašli, ale Ondra našel jiný poklad. Na parkoviště jsme se vraceli za tmy, což nám vůbec nevadilo.A abychom nebyli na chatě moc brzy, zašli jsme do Raškovic, dnes již podruhé, do příjemné restaurace na kafčo a něco sladkého na zub.



Netradiční jednohubky III - Tlačenka z chobotnice

12. listopadu 2009 v 0:22 | Já |  Recepty
Toto je můj první experiment s chobotnicí. Protože jsem se ochutnáváním výpečku při jeho dochucování dostal do stavu, že jsem nedokázal rozhodnout o tom, jestli je výsledek dobrý nebo ne, nechal jsem to na ostatních. Výsledek se snědl, tedy to nakonec dobře dopadlo. A já vám zde sdělím své postřehy, aby jste se také nebáli výsledku!
Už vám ani nevím kde, ale koupil jsem mražené malé chobotničky, 500 g, za 50 korun, což je velmi pozitivní cena. Pro představu, jedna velká půlkilová chobotnice stojí přes 300 korun, přitom se dusí déle a výsledek je stejný. Dle mých nejnovějších experimentů je možné dokonce použít kalamáry, případně chapadla kalamárů. Neobalené kalamáří kroužky stojí také soustu peněz, ale malé olihně nebo chapadla jsou ve stejné cenové relaci a chutná to úplně stejně, což je pozitivní. Asi jsou to pokrevní bratři.
Takže je rozmrazíme, opláchneme a připravíme si hrnec, do kterého nalijeme po dně olivového oleje, deci bílého a spoustu vody. To vše osolíme, přidáme pár stroužků česneku, mrštíme do toho chobotničky a necháme je dusit. V případě tlačenky potřebujeme silný výpeček, tedy je necháme dusit pod pokličkou zhruba 90 minut.
Chobotničky se napřed budou tvářit jako odporní šediví slizouni, to se ale změní, až se lehce zahřejí. V tu chvíli dostanou fialovou barvu a začnou se tvářit sympatičtěji. Tento obrázek ukazuje chobotnice po podušení, vyjmuté z vývaru. Nejsou k sežrání? V tuto chvíli už by byly!
Vývar dochutím portským, nebo prostě červeným vínem (pozor na extrémně laciná vína, kde je červeň dohnána potravinářským barvivem!) a pár kapkami acceta balsamica. Případně dosolím. S basamicem ani vínem to moc nepřehánějte.

Chobotničky zaliji dochuceným výpečkem a přidám želatinu. Doporučuji plátkovou želatinu, moc dobře se s ní pracuje.
Výsledek nechám na chladném místě do rána ztuhnout. Poté krájím jednohubky a zdobím citronem a zeleninkou. Zde je detail.
Aranžmá na míse. Jsem houby desigenér.
Detail takového chobotnicového řezu.
Věřím tomu, že když vynecháte víno a balzamico a použjete majoránku, bude to chutnat hodně podobně jako tlačenka. Má se to rádo s bílým pečivem a bílým vínem.

Postřehy:
Měl jsem málo želatýny a struktura nebyla úplně dokonalá. V případě, že použijete adekvátní množství, budete schopni krájet i poměrně tenké plátky, což zvyšuje možnosti aplikace. Takové plátečky můžete kupříkladu poklást na tenké šlajzy bagety, což by jistě nebylo vůbec špatné, zejména když se to lehce dozdobí petrželkou nebo jarní cibulkou.
Další postřehy:
Pokud se nechcete pouštět do větších akcí, doporučuji chobotnici, případně kalamára, očistit, na pánev nalít olivový olej, přidat česnek a sůl, to celé rozpálit a pak do toho všeho chobotnatce vhodit a pod pokličkou zhruba 30 minut dusit. Česneku dejte hodně a nějaký přihodte až na úplný konec, aby ještě zavoněl, nebojte se ani provensálského koření či petrželky.

S bílým pečivem je to fakt žranec!

Slunce v louži

9. listopadu 2009 v 12:54 | Já |  Turistika / geocaching
Zde je ještě jeden postřeh z výpravy na Bílý kříž. Byla to opravdu moc povedená výprava a vlastně by mě nikdy nenapadlo, že se na ta místa někdy dostanu v tomto ročním období a nachytám místní přírodu a krajinu v nedbalkách, připravující se na zimní spánek.

Beskydy- den třetí

6. listopadu 2009 v 16:47 | Milan |  Turistika / geocaching
Výprava Visalaje/Bílý kříž
Z Visalajky jsme si snobsky vyvezli zadek na křižovatku Visalaje a odtud za Ondrova ječení "Mě bolejí nožičky" jsme vyrazili po zelené na Bílý kříž(modrá na švarnou Hanku a Gruň byla delší a cestička v lese nevypadala dostatečně prošláplá).Cestou jsme se brodili místy sněhem a místy sbírali borůvky.




Svítilo sluníčko a v lese se válela přízemní mlha.








Nahoře jsme si přečetli ceduli o pašerácích, podívali se na pokusné skleníky simulující dopady ozonové díry.




O kousek dál jsme se podivili, že kdosi od posledka opravil Bílý kříž(hotel) i horskou chatu Sulov(doporučuji pro rodiny s dětmi, je zde prostorná restaurace a dětský koutek), kde jsme si dali pekelně silnou česnečku a halušky a pořídili turistickou známku.A protože vyšlo počasí byl zde nádherný výhled do kraje.


Stejnou cestou jsme sešli dolů. Sněhu citelně ubylo.

Zde je origoš zápis z toho dne.