Prosinec 2009

I číšníci vám vinšují hezký nový rok 2010!

31. prosince 2009 v 23:59 | Já |  Mé omyly
Přejeme vše nej v příštím roce (a čistou hlavu)!

Výlet do Vánoční Prahy

28. prosince 2009 v 21:03 | Helča a Milan |  Rodina
Dneska jsme konečně vyrazili celá rodinka na výlet do Prahy. Naplánovala jsem to až na čas mezivánoční. Nechtěla jsem se s dětma motat v tom mumraji mezi spousta nervozníma lidma, co schání dárky na poslední chvíli. Prostě mám ten pocit , že tento čas je na výlet na Vánoční Prahu nejlepší. Původně jsme chtěli navštívit dvě výstavy betlémů, v muzeu Karlova mostua v Betlémské kapli. Ale nakonec zvítězila výstava pohádkových postaviček a loutek ve Strahovském klášteře s procházkou po hradě a betlémy podle toho, jak to budeme časově stíhat.

Ondrovi přinesl Ježíšek turistickou hůl, na kterou si bude moci přitloukat turistické známky (dnes večer jsem mu přitloukl Slovenskou Strelu z Kopřivnice). Mysleli jsme si, že ho to nebude moc zajímat a že ji brzy někde odloží, ale kupodivu si ji poctivě hlídal celou cestu). Hůl od Číňana tedy překonala mimo jiné roboty, měnící se v auta, mimochodem také čínské provenience.
Míla říkal, že ví, kde zaparkovat, abychom byli blízko Strahovského kláštera. Nakonec jsme jeli jinudy a zmiňované místečko jsme minuli. Zaparkovali jsme kousek u Letohrádku královny Anny, a ještě menší kousek od Písecké brány.

Ministerstvo obrany. Tady jsem zhruba tři neděle myl nádobí. Spletli si mě tenkrát s nějakým Kopřivou, protože byl taky z Berouna.
Pražský hrad. Nejzkorumpovanější místo v této galaxii.

Prošli jsme se kousek po chodníku, protože zahrada u letohrádku byla zavřená a pak jsme šli přes hrad, trošku zapomenutýma uličkama kolem Lorety až ke Strahovskému klášteru.A hurá na výstavu.

Zde je ono slavné místo, kde se sešel celý národ, aby zjistil, jak to Obama myslí s radarem, a Obama mu vlastně nic neřekl (ale na to všichni přišli až druhý nebo třetí den).
Ondra si hlídá hůl.
Zapomenuté uličky.
U Lorety. Ondra si stále hlídá hůl. Opravdu ho oslovila.
U vchodu do Strahovského kláštěra nás na Pohořelci přivítalo rychlé občerstvení s přijatelnými cenami.
Kačence i Ondrovi se výstava líbila, řekla bych nejvíce domeček s Patem a Matem a některé skici s obrázky z večerníčků O Krtečkovi, Štaflík a Špagetka. Největší úspěch byla tvořivá dílnička, kde si Ondrášek, sice za příplatek 45kč, udělal loutku z vařečky, podíval se na zrcadlový kolotoč, do kterého ,když se dá pás s rozkreslenými postavičkami, tak se hýbou a Míla se pozeptal, jak že se jednoduše dělá počítačová animace.To si totiž děti taky mohly vyzkoušet s vymodelovanými figurkami.

Pirátské foto z loutkového workshopu (Ondrův čert v popředí). Zde jsme také potkali pana Trojana (Anděl páně) a Zárubu (sportovní komentátor) s dětmi.
Ze Strahovského kláštera jsme se nakonec vypravili na výstavu betlémů do gymnázia J. Keplera, které bylo hnedle vedle a pak hurá k autu. Zpět jsme to vzali tramvají, protože děti už byly celkem uťapkané a jízda tramvají byla pro ně určité zpestření. Pak ještě skok na hřiště (Ondrášek nezapomněl, že jsme mu ho slíbili na cestu zpět).
Tam byl šlapací kolotoč, Ondra Kačenku povozil a vše bylo OK.

A doma mi Míla udělal Bombardino, které mi už dlouho slibuje. A je moooc dobré. Recept připíše určitě sám.
Zde je origoš recept: Bombardino

(Moje varianta je ošizená, a to zejména proto, že po origoš receptu člověk velice rychle odpadne a usne. Dám deci vaječňáku, deci smetany, to celé zamíchám a nechám v mikrovlnné roubě jednu minutu. Dozdobím šlehačkou. Vynechám panáka whisky. Vlastně to není Bombardino, ale Ošidíno, ale zahřeje vás to spolehlivě.)
Zbývající snímky jsou bez komentáře.

Člověk, který dostal ránu do hlavy betonovým kvádrem

27. prosince 2009 v 22:37 | Já a Ladvan |  Retro
Vítejte ve druhém díle pořadu "Retro"!
O stejných prázdninách jako "Spláchnutej", myslím tedy že to byl rok ´90, vznikl i tento, již trikově vyzrálejší fotoseriál. V tomto případě se sice nejedná o sci/fi, nicméně zaznamenaný vizuální efekt je kupodivu složitější, neboť má zaznamenat věci v pohybu.
Ústředním tématem je tento scénář:
Postava 1 bere do rukou těžký betonový kvádr a vrhá jím do dáli.
Postava 2 je tímto kvádrem zasažena a umírá.
Jak jistě chápete, žádný "happy end" se nekoná. Byli jsme s Ladvanem nadčasoví.

Takhle vypadá první série snímků.
Zde je druhá série s dramatickým finále.
A nyní detailní popis jednotlivých snímků. Detail zdvihaného betonového kvádru (a rukávy trika, které jsem za celé prázdniny nesundal, páč byly prázdniny) (a legendárních tepláků). Nažloutlé fleky jsou dokladem práce s prošlými fotopapíry, starou vývojkou a ustalovačem. Takovou patinu je dnes možno vytvořit i digitálně.
Jak vidíte, tráva v místě je značně vyšlapaná. V tomto místě jsme hrávali velmi často badminton, nohejbal přes prádelní šňůru, nebo takzvanou hrnkovanou - Přes šňůru na prádlo jsme si pinkali tenisákem a namísto raket používali plechové konvice na kávu. Tenisák po úderu do takového plecháče vydával komický zvuk, každý samozřejmě jiný. Zkuste to někdy...
Zvedám kvádr. Po pravé straně pískoviště, po levé Ladvanova chata, která je dnes v troskách, ve kterých je jistě stále spousta pokladů. Pozemek se konečně podařilo prodat. Poklady jsou zřejmě nenávratně ztraceny.
Kvádr mám nad hlavou. Mám sílu jak bejk, to dá rozum.
A házím.
A tohle už je Ladvan. Toto je první fáze zásahu betonovým kvádrem -
- a toto je druhá fáze. Kvádr pokračuje ve své cestě a postava 2 se po zásahu kácí k zemi.
Postava 2 (Ladvan) leží mrtva vedle betonového kvádru. To je dramatický vrchol.
Betonový kvádr byl ve skutečnosti kus molitanu. To je vidět zejména na prvním detailu a na tom druhém se trochu prohybá...
Na závěr bych rád dal k dobru jednu z krátkometrážních prvotin Davida Lynche. Proti tomuhle jsme byli fakt másla...

V příštím retru mám pro vás přichystanou dramatickou akční gangsterku. Také vám s radostí vysvětlím pojmy "plátno", "panák" a "vozejk".

Vinšuji hezký nový rok!!!

Co všechno děti napadne!

27. prosince 2009 v 15:03 | Helča |  Šplechty našich dětí
Tak si tak sedíme u vánočního stolu, na stole je váza s růžemi.
Ondrášek: "Maminko, ta růže nemá to ostré."
,,Jo ty myslíš trny,to bude asi růže bez trnů"
Ondrášek: "Tu růži vyrobil Bůh."
Chvíli jsem přemýšlela, co tím myslí a kdeže tuto myšlenku pojal. Nakonec mi došlo, že to má z filmu (velice povedeného) Stvoření světa.
,,Trny by tam napíchal čert."
Jak prosté!



Jindy jsme zase Ondráškovi přinesli napít juice. Byl v krabici.
Najednou Ondra povídá, maminko, to je juice lásky!
No jooo, na juice bylo namalované srdce a u toho text love of fruit nebo fruit of love, no nevím už přesně, ale my už mu budeme stejně pořád říkat Juice lásky!


Kačenka dostala k Ježíšku kočárek, takový ten malý, ale naprosto jí stačí. Hned se ho ujala, vozí v něm nejen panenky, ale cokoliv se dá převážet, třebas kostky, cd, oblečky.
No a jak si tak hrála, občas jí pomáhal i Ondrášek, tak jednoho z nich zřejmě napadlo povozit se v tom sami.
Já odpoledne koukám, ten kočárek jede nějak šejdrem. No nic, kouknu, vidím přiohnutou tyčku, narovnám ji a kočárek jede dál. Večer mi to ale secvaklo, pročpak se ta tyčka asi ohnula. A vyrukovala jsem na Ondráška.
Ondrášku, a nevozili jste se na tom kočárku?
Ondra se dušoval, že ne, ale z jeho grimasy jsem viděla, že si tím tak jistý není. Nicméně tvrdošíjně zapíral.
Tak jsem vyrukovala s nejvyšším kalibrem. Ondrášku, a můžeš přísahat na život své matky?
To asi nééé , maminko!
Tak jak to bylo?
A Ondra mi všechno pověděl. Chvíli jsem se bála, aby i přes toto nezapíral.
Tak jsem mu odpustila a vysvětlila mu, že lhát se nemá. Snad to pochopil, protože včera si hráli s Kačenkou s ponožkama, které jsem měla připravené na spárování. Najednou jednu sundaval z lustru, že prej ji tam hodila Kačenka. Ani jsem tomu nevěnovala pozornost, hlavně že je uklízí.
Najednou Ondrášek ke mně přišel a omlouvá se: ,, Maminko, já se Ti omlouvám, že jsem Ti lhal"

Doufám, že mu to vydrží!


Přání nejen k vánocům

25. prosince 2009 v 22:41 | Helča |  Rodina
Omlouvám se za zpoždění, nějak jsem zapomněla dát přáníčko na blog.
Díky za pěkné články a komentáře k našim.
Nacházím zde i spoustu inspirace na výlety. Momentálně aktuální je výlet na betlémy do Betlémské kaple.
Ještě jednou všem díky a přeji krásný zbytek vánočních svátků, koledu bez upadnutí na ledu a vše nejnejnej... do roku 2010!
Helča, Milan, a dva divoši Ondrášek a Kačenka


Pane B., zmizte

25. prosince 2009 v 21:26 | Já |  Recenze

Tuhle recenzi nečtěte. Vytrhněte celou stránku a hoďte ji do kamen, je - li vám život milý. Moc dobře vám radím. Nevěříte mi? Dobrá. Vaše chyba! Já vás varoval! Přečetl jsem totiž knihu, ve které mají prsty pekelné síly. Tím, že jsem ji přečetl, stal jsem se sám součástí děje a teď jen čekám, ze kterého temného kouta na mě vyskočí pekelník, aby se pokusil překonat svůj dosavadní rekord v množství nudliček, které je schopen nařezat z mého těla, dokud nepřestanu řvát! Máte - li jenom trošičku rozumu, nečtěte dál, nebo se vám přihodí to samé!
Ale vy si prostě nedáte říct… Z pekelných mocností si děláte srandu a nic vám není svaté, nemám pravdu? No tak tedy čtěte. Dobře vám tak.
Takže vám otevřu tuhle knihu za 199 korun, v první větě mě vypravěč začne přesně takhle přesvědčovat, abych ji spálil. Uchechtnu se a poklepám si na čelo. Asi pošlu dvě kila komínem, ne? A čtu dál.
Kniha není nic jiného než kratochvilné vyprávění Jakaboka Botche, tedy pana B, Pekelníka s velkým P, o tom, jak se dostal z pekla nahoru mezi lidi, co tam způsobil za trampoty a jak byl zaklet do knihy, kterou jsem zrovna otevřel. Napřed si myslím, že je to sranda, stejně jako si to myslíte teď vy. Jenže jeho periodicky se opakující naléhání, abych knihu spálil, se s přibývajícími stránkami začíná měnit ve hrubé napadání mé osoby. Takhle se poslušná kniha nechová, řeknu si, ale čtu dál.
Jakabok se dál probíjí světem lidí a brutalitou ani perverzností nešetří. Dokonce si najde kámoše, který je taky démon a má ještě perverznější nápady. A mě najednou přijde, že to vůbec není sranda. To, o čem Jakabok hovoří s potěšením a s jistou dávkou nadsázky, je spíš peklo. A to už mi pan B. vyhrožuje značně brutální smrtí, kterou mi do detailu popisuje. Už jste to vytrhli a sehnali si zapalovač? Varuji vás!
Dočetl jsem do konce, který připomíná spíše traktát, a ještě pořád se mi nic nestalo. Pokud bych ale nebyl úplně psychicky fit a měl nedej bože slabší srdce, něco by se mi stát i mohlo. Pan B. je bytost, která je perverzní, značně nechutná, smrdutá a slizká. A pan B. je tahle kniha. Znetvořenými ústy pana B. promlouvá pan Barker, který se zde vrhá se svými oblíbenými rekvizitami do fungujícího, nakonec však nepříliš úchvatného literárního experimentu. Výsledkem je jakýsi interaktivní pytel, naplněný nechutnostmi, hnisem, exkrementy, masařčími hovínky a pekelnou sírou, zavázaný netradiční mašlí a označený dost nepochopitelnou cedulkou 666, ze které vám vůbec není jasné, jestli se máte smát, nebo zvracet.
Že jste dočetli až sem? Tak to už je pozdě. Ještě si na mě vzpomenete…

Clive Barker: Pane B., zmizte. Obálka: Les Edwards.
Nakladatelství CLASSIC, 2008. 266s. 199kč.
Hodnocení: **

Napáne

20. prosince 2009 v 23:44 | Já |  Pracovní / z gastronomie
To vám takhle kdysi v létě kohosi napadlo přidat k jídelnímu lístku ještě jeden, plný zaručeně italských specialit. Byla to nějaká příjemná akce, která měla propagovat italskou kuchyni (nevím proč, ale zřejmě někdo dostal od někoho na pivo, nebo to někomu přišlo jako moc dobrý nápad, nebo to byla možná nějaká forma protestu).
Takže najednou jsme jinými slovy měli asi o padesát položek více. Podivné názvy pokrmů výhružně mžouraly a pomrkávaly z desek a jako by říkaly: "Ha, ha, ha. Počkej až přijde pan Superchytrý a začne se vyptávat, co je co a jak to vypadá!" Nikdo nám nepodal žádná data a dokonce ani kuchaři si nebyli příliš jisti, co si s tím počít, protože originál italský kuchař nějak nedorazil (možná si spletl lokál nebo se bál), dorazily jen tajemné suroviny, připomínající mimozemské produkty, jaké nikdo živý nikdy v této zemi na vlastní oči nespatřil a asi už ani nespatří.
Pan Superchytrý přišel na oběd v podobě slavného politika, kterého nemohu jmenovat, říkejme mu tery rébusem "Nepříliš štíhlý". Sedl si ke stolu s dalšími důležitými pány a jak tomu tak bývá, měl hlavu v pejru a vůbec neměl čas se podívat do lístku.
Pan Robert se několikrát pokusil proniknout do hovoru a pokusit se pana "Nepříliš štíhlého" objednat, ale evidentně rušil jednání a setkával se s nevraživými pohledy. Na třetí pokus pan "Nepříliš štíhlý" otevřel lístek, zatočil rukou a zabodl prst někam doprostřed.
"Tak já si dam třeba tady ty napáne!"
Výborně.
Pana Roberta jsem objevil zamyšleného, opírajícího se o absatz (přítuční stůl, abyste rozuměli), listujícího v italské vložce.
"Prosimtě, já jsem asi úplně blbej, on si u mě objednal nějaký napáne a já to tady vůbec nemůžu najít..."
Listovali jsme oba a nakonec jsme to našli.
"Na pávni pečený stejk z lososa s bylinkovým máslem".
Výborně.

"Vaše napáne, pane Nepřílišštíhlý."
"Jo, přesně takhle jsem si to představoval!"
Takže už víte taky, co jsou to napáne, a až na ně někdy narazíte, rozhodně se jich nelekejte!
A slavných politiků se taky nelekejte - Mají povětšinou hlavu v pejru...

Podzimní dovolenka-dokončení

17. prosince 2009 v 14:36 | Helča a Milan |  Turistika / geocaching
V pátek ráno jsme po zabalení všech báglů, tašek a hlavně nalodění dětí do auta odjeli směr jižní Morava, do Boskovic. Cestou bylo v plánu navštívit některou z jeskyní Moravského krasu, protože tento víkend to byla poslední možnost a my měli slevenku na vstup.
Počasí bylo opravdu ošklivé, cesta ubíhala v pohodě. Klasicky, jako asi pokaždé, když tudy jedeme, jsme zakufrovali při sjezdu z dálnice u Prostějova. Ale správnou cestu jsme našli, a jeli jsme úplně tou samou co posledně.
Viděli jsme pár větrných elektráren, hrad Plumlov (taky by nás zajímal, ale v pátek už měl zavřeno) a nakonec jsme dojeli k jeskyni Balcarka. Počasí se vyjasnilo, bylo sice frišno, ale sluníčko svítilo, což nám dodávalo dobrou náladu. Posilnili jsme se v místním bufetu, protože prohlídka začínala až za hodinku.

Zde vstupujeme do komplexu (bez komplexu).

Prohlídka byla krásná, Kačenka si k tomu občas z ruksaku dodávala vlastní komentář (naštěstí k pobavení dalších návštěvníků) a ani Ondra se nebál.

Fascinující podzemní "architektura".
...Pohled do tlamy podzemníka balcarského. Ten má ale zubů...
...Monumentálně vyzdobené stropy přirozených katedrál pohanských božstev...
V nejužším místě prohlídkové trasy by mohl člověk silnější postavy mít jisté potíže.
A copak je toto? Letmý pohled okénkem do pekla, nebo dokonce do jiného, paralelního vesmíru?

V Ostrově u Macochy, kde se jeskyně nachází,jsme si ještě udělali procházku kolem větrného mlýna.

Mlýn a část obce Sloup od vchodu do Blacarky
Mlýn zblízka
Zde je prozměnu pohled shora na Balcarku.
Zdejší krajina je členitá a pro turistu plná zajímavostí.
Nemožno obejít bez povšimnutí tato boží muka u cesty mezi dvěma břízkami.

A pak už hurá za kamarády do Boskovic.
V pátek jsme poseděli , popovídali, popili vínko, Ondra se okamžitě skamarádil s Aničkou (neteří kamarádů), Kačenka byla taky spokojená. No pohodička.
V sobotu jsme před obědem ulovili jednu kešku, byl krásný slunečný dušičkový den, došli na oběd.

Výprava za keškou
Odpoledne jsme vyrazili do Rudky u Kunštátu, kde je jeskyně uměle vytesaná se sochami Blanických rytířů, které vytesal nemocný mladý člověk.

S jeho velkolepým dílem si nehezky pohrály všechny režimy , výsledkem jsou i tyto boty, které v porostu zůstaly po obří soše T.G.M.

Dobový úřední dopis v něčem připomíná dnešní dobové úřední dopisy.
Součástí parku je i rozhledna.
Pojedete - li okolo Boskovic, jeskyni Rudku rozhodně nevynechejte. Nezabere mnoho času, zanechá hluboké vzpomínky.

V době naší dovolené už se brzy stmívalo, tedy jsme z rozhledny mohli vyfotit měsíc.

Večer Míla šel s Martinem pro pizzu, ulovil další kešky a shlédli jsme pěkný scifi film.
No a v neděli už hurá domů se zastávkou u příbuzných v Brně. Pěkně jsme pokecali, děti si pohrály a pak už definitivně domů.

Krásná dovolená to byla, těšíme se na další!


Ondrovo divadýlko

11. prosince 2009 v 17:41 | Helča a Ondra
Ondráška vozí ze školky babička. Chvíli si u ní ještě pohraje a pak jde společně s tetou, Honzíkem a Vašíkem domů.
Ale předevčírem spěchal domů. Babičce řekl, že má rozdělané divadýlko. Tak ho babička vyprovodila na točnu (kousek od domu) a Ondrášek si zazvonil (říkal, že musel použít koště, aby dosáhl na zvonek), já vykoukla a vidím , jak letí ke dveřím. Spěchal dodělat své dílo. Tedy dostavět skládačku, kterou dostal od Mikuláše.
A tady už je dílo hotovo.


A takhle si divadýlko vyfotil sám, prý hlavně aby byly vidět ty zlaté samolepky.




Malování perníčků

11. prosince 2009 v 17:27 | Helča |  Tvoření
Tak jsme napekli a teď už jen zdobit. A začli jsme u perníčků. Počasí bylo na draka, no vlastně na draka né, to bychom ho hned šli pouštět , ale stálo za ....!A tatínek byl doma, takže celkem ideální konstalace. Ondrášek už se nemohl dočkat, doufala jsem, že i Kačenka se zapojí. A zapojila.
Úsměv, fotím!
To mi to ale jde, prosím nerušit!

Takhle malujou naší chlapí!
Tak kampak tu polevu dám?

"A je to!" chlubí se Kačenka

Dílo se zadařilo!
Neměla jsem potavinářské barvivo, takže jsem citronovou polevu obarvila kakaem a granulovaným ovocným čajem.