Únor 2010

Sáňkař, který zaspal!

27. února 2010 v 10:15 | Kačenka |  Šplechty našich dětí



Tak nám roztál sníh, vysvitlo sluníčko a Kačenka vytáhla sáně!

Ondra učí Káču zvířátka

26. února 2010 v 14:06 | Staja |  Rodina
Něco si šmudlám u počítače a ponenáhlu zjistím, že děti neječí a nezlobí. podivím se a jdu se podívat, co se děje, a on to Ondra zkouší Káču ze zvířátek!

Na konci záběru Kačka spatřila fotoaparát a dělá "SÝR".

Pořídil jsem ještě jeden kratičký záznam, kterým lekce definitivně skončila. Ondra vytáhl koťátko, ptá se, jak se jmenuje dítě kočičky a Káča navazuje známou básničkou "paci paci pacičky".
Ondra nato rezignuje.

"Kačenko, tohle je koťátko a to dělá jak? To nemá cenu..."

Také došlo k hezkému momentu, který jsem nestihl zaznamenat:

"A co je tohle, Kačenko?"
"Králíček!"
"A jak dělá králíček?"
"?"
"No, králíček asi nic nedělá, takže to jsi řekla správně, Kačenko..."

Snowtubing (aneb občas někdo vyletí)

24. února 2010 v 21:54 | Staja |  Turistika / geocaching
Tak jsme prožili naši zimní dovolenku na našem obvyklém místě, s obvyklou prověřenou bandou a se spoustou dětí, které jsou součástí této bandy. Když už si halt někdy nabrnknete děti, musíte jim přizpůsobit i způsob, jakým trávíte zimní dovoloenou, že?

Letos, oproti minulému roku, fungoval na kopci "snowtubing". Ondra tomu říkal "Sjoutubing" a hrozně se na to těšil. Na plakátech jsou všude nafocené děti v nafukovacích kolech, takže mě ani nenapadlo, že by se mohlo jednat o "adrenalinovou atrakci".

Zaparkovali jsme, já jsem vzal syna, máma zůstala v autě se spící Káčou. Zaplatil jsem lupen na dvanáct jízd a pak se teprve podíval, co mě čeká.
Někdy je lepší nepřemýšlet, proto jsem ani já nepřemýšlel, nasedl do pneumošky, synka si posadil na klín a jen se nejistě zeptal, jsou - li nějaké speciální pokyny pro jízdu. Mládenec, co "škrtal" lístky fixkou, naznačil něco v tom smyslu, že jak už se to rozjede, tak už nic nenadělám a odstrčil nás. Odněkud zezadu z davu přihlížejících ke mě dolehl útržek rozhovoru. Ti lidé se bavili o tom, "kolik už dneska vyletělo lidí". Chtěl jsem začít křičet, zastavit, nebo se třeba jen poptat, co tím mysleli, že někdo "vyletěl". Pozdě!
Začala zběsilá jízda ledovým korytem, vyvolávající ve mě pocity volného pádu. Navíc se duše natočila tak, že jsme se rázem řítili do neznáma po zádech. Začel jsem vřískat a lamentovat. Synek zřejmě mé pocity nesdílel a připadalo mu to normální.

Možná jen nemohl hrůzou mluvit...


Další adrenalinovou záležitostí zde byl vlek, který nás měl vytáhnout nahoru. Jeho atraktivita spočívala v tom, že v místě, kde jste měli zaháknout gumový kroužek za kotvičku, byl vyšlapaný a následně zledovatělý ďolík. Nasadit gumový kroužek na kotvičku se tedy rovnalo kaskadérskému výkonu, neboť pokud jste se pohodlně usadili do "duše" a snažili se zachytit kotvy, chybělo vám dejme tomu půl metru. Jedinou šancí tedy bylo postavit se nad kolo, zachytit kroužek za kotvu a naskočit, případně se čehokoliv zachytit.

Při první cestě nahoru si Ondra lebedil v duši a já se držel nějakého výstupku a klouzal po zledovatělém povrchu po břiše. Večer jsem měl trochu modrá kolena a cítil jem se jako důchodce.

Na tomto snímku nevěřícně sedám na duši. Ondra mi jako obvykle radí.
Nasedává Ondra. Pejsek nám dává sbohem. Ten pejsek k nám nepatří. Možná nás chce počůrat.
Tady je naše jízda. Není to ta první, kdy nás mládenec pořádně postrčil, a na záznamu to také nevypadá jako nějaká raketová rychlost, ale věřte mi, že JE TO FOFR!

Tahle fotka zachycuje tu moji jízdu po kolenou. Bruce Willice by řekl "Seš fakt kůl, kámo", kdyby mě viděl. Smrtonosná past je proti tomu procházka růžovým sadem!

Pro velký úspěch detail! Jaj, to je bolest! A dítě radí: "Tak si vylez nahoru, táto! Proč si taky nevylezeš nahoru?"
Nahoře jsem nějak nepochopil jak se má vystoupit a zneprovoznil jsem na dobrých pět minut celý vlek.
Tady jede maminka. Je to o tři dny později. Všechno jakoby začalo tát a pak to zase zmrzlo, takže se celá dráha změnila v led.
Toho dne prej vyletěla pěkná řádka drsnejch chlápků...
Maminka se řítí po ledu do mlhy.

Už skorem není vidět...
... A tady už jede nahoru!
...A mává! Toto je malý krůček pro lidstvo, ale obrovský skok pro člověka!
...Na důkaz vítězství sundavá rukavici a mává s ní!
A mezitím tratí prosviští spousty malých dětí, kterým to připadá strašně pomalé a které se chlubí tím, kdo víckrát vyletěl...

A tady je ještě jedna má epochální jízda na vleku.
Vítězně kynu těm, co čekají nahoře. Chytil jsem kotvičku!
Tady už nevypadám moc sebejistě... Bojím se, abych zase nezničil vlek!
A tohle už je vyslovená smrt v očích!

Končím raději zasněženou chaloupkou v mlžině, vedle které jsme náhodou narazili na plakátek s reklamou na pizzu až do domu, což se nám nakonec moc hodilo.
Byla to pizza od Kouzelníka z Maringotky. Úžasná tajemná pizzerie, jak vystřižená z filmů Davida Lynche!

Ale o tom snad až příště.
Dobrou noc!
(A ať vám sjoutubingové duše sviští po ledu celou noc!)

A Káču v duši!

23. února 2010 v 22:42 | Staja |  Rodina
Vrátili jsme se z dovolené a zítra se snad konečně prokoušu k veselému článku o snowtubingu. Dnes žel bohu nejsou ty správné indispozice, znáte to!

Jako předvoj tedy pouštím Káču v duši.

Sjela to, pravda, jen jednou. Chtěla jezdit dál, ale to už jsme jí nedovolili. Vše vysvětlím zítra!

Bajbáj!!!

Pračka

10. února 2010 v 22:27 | Helča |  Mé omyly
Tak jsme si pořídili po letech novou automatickou pračku. S tou předchozí jsme byli celkem spokojení, jenže jsme si ji pořizovali, když jsme neměli děti, takže jsme nějak neuvažovali o nutnosti velké pračky. Ta předchozí byla pouze na 4 kg prádla.No a už chuděra malá dosloužila.
Zapla jsem tedy počítač, z typů praček jsem vybrala tu na nejvíc prádla, tedy na 8 kg. Byla tam jediná, ještě ve slevě. Raději jsem pro jistotu koukla, zda má servis v ČR a má, takže jsem jí objednala.
Předevčírem nám ji přivezli. Byla uložena dole v chodbě a čekala, až budeme mít chvilku času na její přemístění do 2. patra našeho rodinného domu. Naštěstí máme šupnu na kočárek, takže jsme jí tam po šupně dnes rudlem vytáhli.
A táta připojuje.
A proč tohle celé píšu?Vzpomněla jsem si na historku s tou původní pračkou. Nějaký čas jsme totiž její odtok neměli napojený na odpad, ale hadice visela volně do vany.
Na návštěvu přijel děda. Jelikož byl po dlouhém cestování znaven, nabídla jsem mu vanovou lázeň. Ještě jsem mu řekla, ať se pořádně vyráchá. A děda se ráchal, lebedil si a najednou prsk prsk a do vany se mu začala vypouštět pračka. Měla jsem ten prima nápad, že si i vyperu a vůbec mi nedošly souvislosti.
Tak jsme se zasmáli, z lázně nic nebylo, děda se osprchoval a ještě dlouho jsme se smáli tomu, jak jsem na dědu ve vaně vypustila pračku.

Kinopračka

10. února 2010 v 16:13 | Helča |  Rodina
Tak zkoušíme novou pračku. Nejprve se kochal Ondra s tátou.

Pak jsem se připojila já.

ÁÁÁ Kačenka se probudila, vzala židličku a sleduje dění s námi. Ondrášek se k ní bleskurychle připojil a také si přinesl židličku. A takhle to vypadalo.

Tak jen doufám, že pračka bude prát jak má a odtok bude těsnit, abychom nevytopili sousedy.

Panák

9. února 2010 v 15:25 | Štaja |  Legendární vizuální efekty
Hola hola!

A je tu další část oblíbené rubriky "Legendární vizuální efekty"!

Tentokrát Vás stručně sezním s proslulým efektem, zvaným "Panák". Panák se s úspěchem používá tam, kde potřebuje tvůrce ztvárnit něčí pád, kupříkladu pád z okna, ze skály, případně z hradeb, jako je to i v tomto případě.

Efekt spočívá v tom, že oblečení sešijete do jednoho kusu, čímž vytvoříte takzvaný "Pytel", který vycpete kupříkladu slámou. Horní otvor ucpete kopačákem, na který namalujete obličej, případně polštářem, nebo něčím podobným. Důležité je vzít v potaz, z jaké vzdálenosti budete "Panáka" snímat a jak dlouhý plánujete záběr.

Vybral jsem názornou ukázku, kde v pouhých čtyřiceti vteřinách můžete pozoroval hned čtyři dokonalé "Panáky" za sebou, přičemž ten v pořadí třetí se dokonce při nárazu na skálu rozpadne.

Zde tedy ukázka z legendární pohádky:



Slyšel jsem o jednom legendárním "Panákovi", který se údajně objevuje v Jurském parku, ale tuto scénku zatím nemám k dispozici.

Když tak nahlížím do minulosti, napadá mě, že by nebylo špatné si tenhle vizuální efekt vyzkoušet. Jen musíme informovat lidi z okolí, aby nevolali "veřejnou bezpečnost", že u Štajů někdo vyskočil z balkónu a při pádu se mu zamotala ruka do nohy.

Kačenka má 2 roky

4. února 2010 v 14:06 | Helča |  Rodina
Kačenka je naše Hromnice, narodila se totiž 2.2.2008 v 2,35 v porodnici v Hořovicích.
Ale jinak je to celkem klidná a hodná holčička. No a když už měla to výročí, tak jsme udělali takovou malou rodinnou oslavu.Byl dort, nějaké chlebíčky a obložený talíř . Tento typ na upravení vajíčka, aby ho i děti "mlsouni" jedli najdete zde.



Tady je ta myška z vajíčka.

Očíčka a nos jsou z hřebíčku, ouška z koleček mrkve a ocásek z červené řepy. Původně tam měla být ředkvička, ale tu jsme bohužel neměli.

Rodina se sešla, popovídali jsme si a děti si pohrály. Pravda Vašík se s Kačenkou pral o její nové piánko, ale nakonec se domluvili a vše bylo fajn.


Kačenka s piánkem, než jí ho "ukradl" Vašík.

Rozzářená dětská očka u dortu s "fontánkou"
(Kačenka, Ondrášek a bratránci Vašík a Honzík)
Se sfouknutím Kačence museli kluci pomoci, pak se jí nejvíce líbilo zapichovat svíčky do dortu.

Všem dort moc chutnal!
Tu růžovou mikinku, co má Kačenka na sobě, dostala k narozeninám od babičky a hned si jí, jako správná parádnice, musela vyzkoušet
Tak milá Kačenko, ať se Ti daří a máš se fajn a hlavně ať jsi zdravá, abychom mohli společně chodit ven, užívat radovánek a výletů!

Rukáv

3. února 2010 v 1:17 | Milan |  Legendární vizuální efekty
V posledním zastavení v rubrice "Retro" jsem Vám předvedl názornou ukázku vizuálního efektu zvaného "Vozejk", použitém v legendárním a dozajista nedoceněném snímku "Invaze obřích pavouků".
To mě přivedlo na myšlenku založit novou samostatnou rubriku, s jejímž prvním dílem se teď setkáváte.

Pro úplnost zopakuji "Vozejk", abyste nezapomněli. Vytvoří se maketa, která se umístí na vozejk, který dva chlapi tlačí za kopcem, aby nebyli vidět.


Zde Vám s radostí mohu předvést další pecku z tohoto revolučního kusu z roku 72, který bych nazval "Rukáv". Podobného efektu bylo použito o mnoho let později ve Studiu Kamarád ve scénce "Jsme hrozná jabka made in babka", vzpomínáte?

Na tomto skeči je zajímavý i pozoruhodný herecký výkon oné slečny, zejména ono úžasné dramatické zamotání se do pavučiny mezi dveřmi, po kterém už následuje samotný "Rukáv".

Za pozornost stojí i dva kratičké záběry opět použitého "Vozejku". Doporučuji se pokusit včas pauznout, abyste si mohli vychutnat úžasnou maketu v celé její nádheře.




Ukázka pochází z režisérského sestřihu. Podezřívám režiséra, že jeho husarským kouskem bylo rozstříhat všechny záběry, obsahující úžasné vizuální efekty, do tak kratičkých záběrů, že je oko divákovo vnímá takřka podprahově.

Pěkně si to užijte a příště se dostaneme snad konečně k fenoménu zvanému "Panák", ale to už se budeme pohybovat v úplně jiných tvůrčích vodách.

Tedy vám opět vinšuji dobrou noc a až budete vstávat, pořádný "rukáv" na pomoc!