Červenec 2010

Lysá hora

29. července 2010 v 22:41 | Já |  Turistika / geocaching
Další stručný záznam z našeho putování po Českém lese Vám přiblíží nemnoho snímků z naší výpravy z Pivoně (tam jsme se museli stavovat už jen díky názvu obce) na Lysou horu (Český les má také svoji Lysou horu) s ukončením v bývalé osadě Liščí domky.
V Pivoni je klášter. Nějací dobří lidé ho opravují. Držíme jim palce. To opravdu není legrace, zachránit před zánikem něco takového.
Dvě fotky na ukázku.
Pivoň
Pivoň2
Cestou na Lysou horu Vás nemine pořádný krpál. Děti ho zvládnou jen pokud jim vymyslíte nějakou tu zábavu, jakou může být třeba přecházení klád.
Zde Ondra přešel kládu a právě z ní skáče dolů.
Naším původním záměrem bylo provést kolečko přes Herštejn, pramen Radbuzy a pak na Pivoň a Lysou horu. S dětmi by to byl asi opravdu problém, zejména ta poslední etapa... Tu jsme vlastně absolvovali sólo, s tím, že druhou část výpravy jsme přesunuli na samostatný výlet na jindy.
Skok
Část cesty vede přes paseku.
Paseka
A zde je jakási podivná díra do jiné lesní dimenze, lesní dřevěný vír. Nechtějte aby vás vcucnul!
Pařezový výr
...A tady si Ondra našel v lese meloun. Jak vidíte, patřičně si ho vychutnal. Žel bohu potom chtěl, abych mu ho vzal s sebou domů...
Meloun
Nakonec jsme ztratili značku a nedaleko vrcholu zabloudili. Ondra si našel větev a tvářil se pobaveně, zatímco jsem sám pobíhal po okolí a pokoušel se zorientovat v terénu...
Ztraceni v divočině
...A Káča se pokusila najít nás na mapě...
Mapa
Nakonec jsme vrcholu dosáhli a děti s mámou pokračovaly dále na Liščí domky, zatímco já jsem se vrátil pro auto do Pivoně, abych je na Liščích domcích mohl vyzvednout.
Vše klaplo a navíc jsme se na rozcestí setkali čistě náhodou s našimi starými dobrými kamarády, se kterými jsme později podnikli ještě jednu výpravu!
Zatím se opatrujte a já zase napíšu, až budu mít náladu a čas!

Kačenka a její komentáře

25. července 2010 v 13:23 | Helča |  Šplechty našich dětí
Kačenka má velikou slovní zásobu, na 2,5 roku mě to až překvapuje. Ale občas se ještě splete, takže vznikají legrační spojení.
Na dovolence třebas říkala během výletu:
"Hele, maminko, kladiva!"
Hádejte, co tím myslela, no přece klády, kterých bylo po cestě habaděj.
Doma zase našla starý kaštan, byl to zbytek ze zvířátka, ježka,a povídá:
"Maminko, klokan!"
Nebo je strašně upovídaná a celkem si vše pamatuje(i to , co by si pamatovat rozhodně nemusela).
Tak mě překvapila tuhle na výletě, když jsme čekaly na tatínka s Ondrou,tímto.
Situace:
Nějaká paní tam šla po cestičce někam do lesa. Myslela jsem, že na záchod, ale Kačence jsem řekla, že jde někam na procházku. Jenže paní mě slyšela a volá:"Jdu čůrat!"
Kačenka mi na to rychle reagovala slovy:"To tam bude asi nějaké křovíčko!"
Je s nimi, se zlatíčky , legrace. Určitě toho Kačenka poplete více, ale tohle jsem si zrovna zapamatovala.

Kačenka

Výprava na Čerchov

24. července 2010 v 15:28 | Já |  Turistika / geocaching
V rámci naší dovolené v oblasti Českého lesa jsme podnikli výpravu na nejvyšší horu Čerchov.
Nebudu Vás obtěžovat přílišným blábolením a půjdu k věci.
Na Čerchově kdysi vystavěl Klub českých turistů rozhlednu. Pak přišla válka, druhá válka a studená válka a Čerchov se stal zakázaným územím, vojenským pásmem a zemí nikoho. Všechny vísky v této oblasti byly zničeny a vybydleny a díky tomu se dnes můžeme v těchto končinách kochat neposkvrněnou přírodou.
Všechno zlé je pro něco dobré. Jsou zde asfaltové cesty, které patrně používali hraničáři, tedy se zde dá velice dobře jezdit na kole. Pravděpodobnost, že potkáte auto, je minimální. Nic se tu neděje a nikdo tu nebydlí. Je tu naprostý klid.
Zde pohled z turistické rozhledny na Čerchově. Dominantou jinak není tato rozhledna, ale vojenský objekt v sousedství, který připomíná podivnou houbu a stále patří armádě. Více se dočtete zde.
Anténa
Po výstupu jsme přímo na rozhledně zjistili, že nás zřejmě nemine bouřka. Pán z KČT, co dole prodává lupeny a suvenýry, to jen potvrdil, neboť při změně tlaku vylétají vosičky, které se normálně zdržují níže, až na úroveň Čerchova. Měl pravdu. Byly tam...
bouřka
...Zde vidíte Ondru, jak se cpe lívancem. Za jeho zády stále stojí poutač, lákající nás na domácí chodské koláče, které už ale touto dobou byly vyprodány.
Nicméně Ondra má od této chvíle rád všechno, co nazveme lívancem. A tyhle vůbec nebyly špatné...
Okolní prostředí evokuje všeobecný pocit, který v těchto krajích budete potkávat na každém kroku. Byla tu armáda, ale už není. Žili tu lidé, ale již nežijí. Teď tu má hlavní slovo les. To, co ještě nezmizelo, v nedlouhé době beztak pohltí příroda. Sem už (snad díky bohu) civilizace nikdy nepáchne.
Lívance
...A cestou zpátky proběhla ona bouřka, kterou odtušil ze stoupajících vosiček pán z KČT. Neměli jsme patřičnou výbavu, ale vzali jsme si míč proti trudomyslnosti. Sfouknutý posloužil Káče jako deštník.
Míč
Ještě mi to nedá přidat historku o dešti... Začalo poprchávat, tedy jsme se schovali do lesa. Tam bylo pořád sucho. Za chvíli to přešlo, tedy jsme pokračovali po cestě. Pak zase začalo, tak zase šup do lesa, pak začalo víc, tak hlouběji do lesa - Nakonec pršelo, světe div se, i v lese!
Když jsme vylezli z lesa, všude bylo plno páry a na cestě už nepršelo, naopak - Už pršelo jenom v lese...
V tu chvíli jsme potkali slepýše.
Nepodařilo se mi zaznamenat jeho obličej, dá - li se to nazvat obličejem. Ale zase je to akční, že?
slepejš
Poslední pohled na Čerchov. Jak jsem již uvedl, dominantou je nepřístupný vojenský objekt. Rozhledna je daleko nižší. Přesto skýtá úžasný výhled.
Bylo by hezké, kdyby vojáci jednoho dne umožnili přístup i na ten svůj blázinec. Desetikorunka za vstup by jim možná umožnila alespoň zalepit za sebe nějaký ten dloužek!
Jenže tam zřejmě pořád ještě sedí nějaký specialista a mapuje, co na nás kujou ti imperialisti. Fakt nevím, co by si na nás ještě mohli vzít!
Čerchov

Podivní tvorové Českého lesa

21. července 2010 v 23:09 | Já |  Turistika / geocaching
Hola hola!

Po nějaké pauze Vám musím představit pár moc podivných tvorů.které jsme s rodinou nafotili o dovolené v Českém lese. Byla to vskutku prazvláštní setkání, posuďte sami...


...Při výpravě na Čerchov můžete spatřit i tuto lvici... Jen ji nevyplašte...

Lev Čerchov
... A při cestě na Lysou horu můžete spatřit tohohle podivného šedivého ptáka, jak sedí na pařezu...
Šedý havran
...Tenhle vlk čeká na Karkulku. Ještě nikoho nesežral a možná ani nesežere. Zrovna dělá z nějakého důvodu dřepy...
Vlk
...Dále pod Lysou horou sedí tahle obří ropucha. Čeká na obří masařku, tu jsme ale nezastihli...
Ropucha
...A tenhle podivný plaz střeží cestu na Herštejn. Ale buďte v klidu - Je taktéž neškodný...

Krokouš
...Ale v okolí Liščích domků se začínají objevovat záhady: Copak je tohle za podivného chocholatého ptáka?

Pták
Šokovat Vás může i setkání s maličkou Godzillou. Godzilla v Českém lese? Proboha, co tam dělá?
Nedivte se. Japonci jsou tělesně velmi odlišní od nás, Čechů, jejich styl života je také velice odlišný, ale jsou tu dvě zajímavé věci, ve kterých nám rozumějí: Zbožňují Bedřicha Smetanu a Plzeňské pivo!

Godzilla
A tady už je jeden dobrotivý lesní skřítek.

Pařezový skřítek
Oproti tomu tenhle skřet, hlídající cestičku k prameni Radbuzy, přiletěl z úplně jiné dimenze a z jeho mnoha očí mu nic dobrého nekouká.

Zlý skřet
Nakonec jsme se dostali až do míst, kde se stromy přátelsky objímají. Zde nemá člověk co pohledávat...

Stromy, co se objímají

...A nakonec jedno opravdické zvířátko. Pohlaďte si raka v muzeu v přírodě ve Furt im Wald!

Rak
Detaily z naší výpravy budou následovat, pokud budu mít čas o tom v dohledné době napsat...

Vepřové plátky v listovém těstě

13. července 2010 v 21:18 | Helča |  Recepty
V sobotu jsme se vrátili z dovolené a nějak jsme v tom vedru zapomněli cestou navštívit nějaký obchod na doplnění potravin do ledničky. Takže nedělní oběd byl improvizace se vším všudy. Naplánovala jsem si vepřové plátky prokládané bramborovými a zalité smetanou s vejcem a sýrem a to celé zapečené, jenže brambory nebyly.
Takže jsem vyndala listové těsto, které nahradilo brambory.
Postup:
Na vymazaný pekáček dáme rozválenou polovinu listového těsta.
Na listové těsto poklademe cibuli, my dali ještě pokrájené sušené rajčátko a kečup.
Vepřové plátky naklepeme, posolíme, popepříme, zlehka osmažíme a poté poklademe na pekáček.
Lehce jsem to polila sádlem, na kterém jsem smažila vepřové plátky.
Dáme druhou půlku rozváleného těsta. Kraje těsta zamáčkneme ke spodní vrstvě (aby to tvořilo jakoby kapsu).
Celé jsem polila zbytkem sádlaze smažení a vložila do trouby a pekla asi na 200 stupňů dozlatova.
Bylo to fakt mňamozní, o čemž svědčí fakt, že jsem nestihla udělat ani fotečku.
Dobrou chuť!