Říjen 2010

Furt im Wald - městečko plné draků

30. října 2010 v 22:06 | Já |  Turistika / geocaching
Po dlouhé odmlce pokračuji ve vyprávění o naší dovolence v Českém lese, konkrétně o výpravě vlakem z Domažlic do Furth im Wald.
Pokud by Vás zajímal předchozí článek o výpravě na Herštejn, naleznete ho ZDE.

Budu se držet fotografií, jako obvykle.

Zde je tedy vláček z Domažlic. Vždycky jsme si říkali, že bychom měli vyzkoušet vláček z Domažlic do Furthu, neboť musí jet moc pěknou krajinou. A vzhledem k tomu, že jsme pořídili nový vůz a pojišťovna se na nás poněkud vykašlala se zelenou kartou (měli jsme pouze zelenou kartu bez espézetky, ale to by bylo na delší vyprávění), zvolili jsme cestu vláčkem.

1

Netušili jsme tenkrát, že nás ta půlhodinka cesty bude stát 400 korun. Je to pálka... Málem jsem na to ani neměl (vzal jsem si pár korun a Eura).

Protože Furth je město draků, zašli jsme i do dračího muzea.
2
3
Tady už jsou fotky z muzea v přírodě "Wildgarten". Náhodou jsme narazili i na komentovanou prohlídku. Už si nevzpomínám, jak se ten pán jmenoval, ale byl velice vtipný. Taky děti nechal si pohladit mloka skvrnitého...
4
...a taky jim vysvětlil, jak příjemné je si pohladit hada, bohužel německy... Snažl jsem se překládat, ale moc se mi to nedařilo...
5
Tento park je velice vtipně koncipován, neboť je zaměřen na faunu a flóru našich krajů. Každá květinka je zde popsána a jsou zde vytvořeny ukázky jednotlivých ekosystémů.
Tady je okno do včelího úlu.

6
Čerchov z druhé strany.

7
V parku naleznete i tyto zajímavé sochy, svařené z železného odpadu. Lavička je ze samorostu.


8
Zde vstupujeme do bažin. Na kůlech jsou zde nabodnuty lebky různých zvířat a v krabičce před každým takovým kůlem je skryta odpověď na otázku, jakému zvířeti patří.


9

Poslední hádanka (krabička s odpovědí v popředí). Nemohu neprozradit, že tady je pod víčkem jen zrcátko.


10

Biologické hodiny. Slyšíte jak tikají?


11

Domeček z včelího vosku a trůn ze samorostů. Zvláštně v tom horku voněl.




12


Naleznete zde i rybník, který je v půli přeříznutý a prosklený. Můžete sledovat ryby, potápníky a všechnu tu havěť přímo ve svém prostředí. Děti dále ocenily obří bludiště, tvořené částečně keři, rákosím a vysokou travou. Uprostřed je malá rozhledna a pozorovatelna ptáků. Toto opravdu doporučuji...

Rozloučí se s vámi místní skřet z blat.
12
Wiedersehen und gutte nacht!!!

Stíny

28. října 2010 v 9:47 | Všichni |  Fotky

Dobrý podzimní den.
Dnes jen fotka z výletu do blízkého okolí. Je prý hezké, když děti třeba listují v knihách nebo si hledají informace o přírodě ve škatuli plné jedniček a nul, nejblahodárnější ale zůstává samotný kontakt s přírodou v okolí.
Tak tu blábolím o přírodě a fotím asfalt.
Toto je autoportrét naší rodinky. Pejsek je vypůjčený od babičky.

Stíny
Užijte si těch pár pěkných dnů!

Imaginarium

20. října 2010 v 20:22 | Štaja |  Recenze
Rád bych zde krátce pohovořil o posledním filmu Terryho Gilliama, který se zove Imaginarium doktora Parnasse. Pokud rádi sledujete Monty Pythonův létající cirkus a není vám neznámých i několik Gilliamových sólo projektů, vřele doporučuji.
O čem to je?
V dnešním světě jednadvacátého století se potuluje podivná prkenná kejklířská kára, tažená koňmi, která veze vskutku podivný soubor kejklířů, do dnešní doby značně nezapadající, zvaný Imaginarium doktora Parnasse. Na kozlíku se veze lilipután (hlavu má snad větší než zbytek těla), principál/kouzelník, silně působící dojmem jakéhosi elfa, starý (vetšinou duchem nepřítomný) šéf celého projektu Parnassus a jeho mladistvá dcera. A také kouzelné zrcadlo.
Pro oživení se podívejte na trajler, ale o filmu vám nic neřekne. Trajlery občas jakoby lákaly na úplně jiné filmy, než jaké na vás potom vyskočí z plátna v kině.
Šéf této bizarní kočovné společnosti si kdysi před spoustou let vyhrál nad samotným ďáblem nesmrtelnost a teď se přiblížil den zúčtování. Jenže dědek se nevzdává. Aby se taky vzdával - V sázce je jeho dcera, která se má o šestnáctých narozeninách dle dohody stát ďáblovým majetkem.
Do hry vstupuje oběšenec. Ansámbl ho čistě náhodou zachrání (přestože visí zespoda na mostě za krk už nějakou dobu) (pozor, nepřežije to jen tak náhodou). Stařec si uvědomí, že tahle zbědovaná postava by mohla být východiskem z na první pohled neřešitelné situace.
Pokusil jsem se jen nastínit, protože vyprávět tenhle podivný příběh pořádně nejde. Nakonec v kobercovém náletu šílených nápadů nevím, za který konec bych to měl uchopit. Lépe je to vidět. Film se v podstatě štěpí na části odehrávající se "před zrcadlem" a "za zrcadlem". Doktor Parnas je schopen se uvést do transu, přičemž otevírá bránu do světa vašich snů. Neznalý člověk, který se ocitne v tomto snovém světě, má poté na výběr, zvolí - li dobro či zlo, neboli v této virtuální realitě o jeho přízeň bojuje Parnas na straně dobra a ďábel na straně zla. A zde se musím zmínit o první zásadní věci, a to je výběr hereckého obsazení, protože svěřit roli ďábla Tomu Waitsovi, to byl prostě vynikající tah, protože Tom Waits je tak trochu ďábel (a také dle mého názoru hudební génius) osobně.
Zde ukázka. Tom Waits, Downtown train. Mimochodem, napsal i několik hitů pro Roda Stewarda. Nenechte se vyděsit tím vychlastaným hlasem (patří k jeho nezaměnitelnému stylu).
Jak dál?
Řekl bych to asi takhle: To, jak se dělí film na scény vpřed a za zrcadlem, tak nakonec vyznívá celý tenhle projekt. Můžete si snadno dosadit, že doktor Parnas je Terry Gilliam a kouzelné zrcadlo je plátno v kině, případně televizní obrazovka. Poslouchejte dobře...
Poskočím do jiného filmu.
Heath Ledger ztvárnil v novém zpracování Batmana legendárního Jokera takovým způsobem, že by mohl Jack Nicholson smeknout klobouk (nebo mu alespoň potřást rukou). Pojal postavu úplně jinak a opravdu to stojí zato. Ledger tímto sehrál svoji životní roli. Trik s tužkou naleznete ZDE, nějak to nechce fungovat...
... Potom natočil všechny scény z Imaginaria (nebo jistě většinu), které se odehrávají před zrcadlem, a zemřel. Takříkajíc "v nejlepším". Celkově vzato, možná nenatočil ani všechny scény "před zrcadlem" - v jejich podstatné části vystupuje v masce a nevypadá to, že by ho někdo napodoboval. Tenhle člověk by jistě ještě odehrál spoustu úžasných postav, ale to zůstává... za zrcadlem, v oblasti představ?
Terry Gilliam nehodil flintu do žita a chopil se ztráty hlavní postavy po cimrmanovsku. V říši našich přestav vypadají lidé tak, jak si je představujeme. Pro dotažení k dokonalosti se při průchodu zrcadlem nemění jen tvář Heatha Ledgera, ale i jiných postav, a to v těžko pozorovatelných momentech. Díky manipulaci s maskou a kostýmem podléháte iluzi a pomalu vám dochází, že si nejste jisti, kdy skončil part jednoho a začal part druhého herce.
Nakonec tedy ve třech scénách (Sikar to nazývá mindfuckem), které se odehrávají ve snovém Imaginariu, vystoupí místo Ledgera tři jiní herci, kteří si zde vystřihli svá sóla. Jsou to známá jména a všichni to zvládli s úžasnou bravurou: Johny Depp, Jude Law a Colin Farrell. Každý tu má svoji pasáž, svůj šílený sen, připomínající obrazy Salvatora Dallího.
Pro obveselení alespoň scénka z Jarmushova filmu s Johnym Deppem "Mrtvý muž". Jak symbolické!
Film tedy nakonec vyznívá jako Ledgerův epitaf.
Co dodat...
Gilliam se vždycky ve všech pithoniádách staral o animace a roztodivné triky. V tomto filmu vidíme jeho bizarní nápady zpracované digitální technologií, což dle mého názoru není ono. Protože ta určitá prkennost v jeho animačkách byla naprosto jedinečná. Snad se někdy vrátí k lacinějším technologiím!
Nakonec ukázka takové animačky, koláže, jak tomu budete říkat je celkem jedno.
Abych to shrnul, už dlouho jsem neviděl takhle zajímavý a nejednoznačný film, na kterém je při každém dalším sledování spousta detailů, které jste předtím nevnímali.
Dobrou noc!

Bouillabaisse - Bujabézka

11. října 2010 v 22:58 | Štaja |  Recepty
Vítejte ve virtuální gastropříručce!
Story tohoto příběhu začíná u toho, jak jsme přišli k rakům. Předchází mu žranice, která je podrobně zmapována ZDE.
Při této žranici už jsem si já osobně ale dělal choutky na račí krunýřky a odpad, neboť skelety korýšů jsou zásadní ingrediencí pro výrobu vynikající toskánské krmě.
Shrnuto krátce, co je to bujabézka: Jedná se o jídlo, které se konzumuje zejména v oblastech bohatých na ryby a korýše. Kultura (nebo spíše nekultura) jedení této věci spočívá v tom, že uprostřed stolu stojí kotel rybí polévky, jejíž výrobu Vám popíšu, a mísa s různými rybami a korýši, které si kladete do misky a zmíněnou polévkou (bujabézou) si je zaléváte a za přikusování opečených bílých toustů, případně česnekových baget, konzumujete. To vše se doporučuje ještě kombinovat s omáčkou Aioli (nejsem si jist, že jsem to napsal správně).
Zde jsou raci, které jsem použil. Když jsem je dával vařit, zbývaly z nich jen okousané skelety. To by na fotce nepůsobilo moc pěkně, proto Vám je raději představuji vcelku.
5
Jsou předvaření a proto tedy červení. Jedná se o sladkovodní raky. Na polévku ale můžete použít například humry, jako dobré médium může být i kostra z ryby (například z lososa). Vyhazovat takové věci je obrovská škoda!
Takže tedy:
Vezmu hrnec. Na dno naaplikuji olivový olej (musíme se chovat trochu jako v Toskánsku, sádlo ani slunečnicový olej by v tomto případě nefungovaly správně). Pokrájím si nadrobno tři palice cibule a rozmačkám čtyři stroužky česneku. To vrazím do hrnce a nechám probublat (aby mi cibulka nezhnědla). Vezmu pět rajčat a oloupu je. Toho nejlépe dosáhnu tak, že je na chviličku ponořím do horké vody, slupka z nich potom snadno sleze. Rajčátka taktéž pokrájím na drobno, přihodím do hrnce.
Přidám důležité koření: Jeden bobkový list, lehýnce drceného muškátového oříšku, trochu pažitky. Také by tam měl přijít šafrán, jako náhražku můžeme použít (protože nejsme žádní znalci) maličko kari. Trošku soli, trošku pepře, tři kolečka citrónu.
Přidáme litřík vody, přiklopíme pokličkou a deset minut dusíme.
Údajně by tam mělo patřit i něco bílého vína, ale dělal jsem to bez vína a vůbec nic se nestalo. Víno si nakonec otevřete k výsledku.
1
A teď přichází můj vlastní fígl.
Skelety z raků vložíme do osolené vody do úplně jiného hrnce a necháme je nějakou dobu vařit jako brambory. Myslím že deset minut jim bude stačit, ale sami poznáte, když se kuchyní začne linout typická vůně.
Nakonec máme tedy jakousi zeleninovou kaši a jakousi vodu, ve které plavou raci (nebo rybí kosti, podle toho co použijete). Vezmete cedník a oba hrnce přecedíte. Zůstane vám růžovo oranžový račí vývar a zeleninová kašoidní polévka.
V tuto chvíli beru naběračku a do humrového vývaru přilévám a přimíchávám zeleninovou polévku, samozřejmě za stálého ochutnávání, abych docílil správného poměru. Všechny ty chutě by se nakonec měly spojit v jednu jedinou charakteristickou záležitost.
2
Výsledkem je lehce nasládlá polévka, vonící po korýších a mořských plodech, zelenině a přidaném koření. V tuto chvíli můžeme dovnitř dokonce přidat něco hrozinek. Vůbec to polévce neuškodí a bude velmi dobrá i bez ostatních věcí (které nikdy nestihneme udělat, protože to prostě sežereme už v tomhle stavu) (jak vidíte na obrázku).
4
Chutná i dětem, dokonce i manželce, která se ryb a mořských plodů straní.
Jak jsem již zmínil, do hotové bujabézky by se měly vkládat opečené ryby a mořské plody (já jsem to dohnal barbarsky tím, že jsem do hrnce přidal nakonec ještě pytlíček krevetek). K tomu všemu se doporučuje počesnekovaný toust, ještě lépe česneková bageta, lehce ohřátá, a již zmíněná omáčka aioli kterou jsem ale ještě zatím nedělal. Ta by měla sestávat z nastrouhaných brambor, olivového oleje, česneku a oblíbeného šafránu.
3
Samotný tento recept považujte opět jen za námět, neboť způsoby, jak tohle pojmete, jsou nevídané. Jen ta základní polévka by měla chutnat určitým způsobem a ostatní je na vás. Pokud takto vyrobenou bujabézku lehce zjemníte smetanou, nic nezkazíte.
Když budete chtít udělat doma netradiční hostinu v toskánském stylu, nemusí to být ani moc drahé, pokud šikovně nakoupíte (a budete myslet na to, aby vám ze všech ryb zbylo dosti odpadu na polévku).
Ještě jedna šikovná rada.
Když se vám dostanou do rukou skelety z humrů nebo raků (jak jsem již řekl, to samé je možné i s kostrou z ryby, ale korýši jsou daleko, daleko lepší), udělejte si ještě jeden vývar, než všechno vyhodíte na kompost, a dejte si ho do mrazáku. Dá se využít ještě na jiné věci!
Tak se mějte a zkuste to někdy!
(Zrovna přemýšlím nad tím, jestli jsem nezapomněl na nějakou ingredienci...)

První máj

5. října 2010 v 12:11 | Štaja |  Retro
Hola hola!
Zde je mé ztvárnění prvomájového průvodu, jak se mi to jevilo v páté třídě.
Zejména si všimněte mého "citu pro detail", který se nesetkal u učitelského sboru s příliš velkým úspěchem.
Například opadaná zeď domu, kde čouhají cihly, dále pak suché větve, na kterých plandají fáborky.
Za pozornost stojí i osazenstvo tribuny. U mikrofonu musí rozhodně sedět člověk v lenince.
Hruška na stromě bude zřejmě papírová, zřejmě ji vyrobili členové Pionýrského oddílu pro zkrášlení okolí.
Po levé straně jsou dvě postavičky, které jakoby spěchají. Ty mají jistě znázorňovat ty nepřátele socialismu a imperialisty, co chvíli stáli a teď už to nestihnou (a možná se o nich bude mluvit na třídních schůzkách).
1. máj

Rajčatový dort se sýrem

3. října 2010 v 0:50 | Štaja |  Recepty
Hola hola.
Vítejte v pořadu "Kouzla s želatinou".
Nevíte co s rajčaty? Uvařte si z nich dort, jako to udělala kočička a pejsek! A čím víc toho tam dáte, tím víc dobrý ten dort bude. Takže když tam dáte třeba sto věcí, tak to bude stokrát dobrý dort!
A já jsem použil jen tři věci, možná čtyři, ale byl to jen pokus a příště tam dám více ingrediencí, aby to bylo více dobré. Mým cílem teď bylo především zbavit se rajčat.
4
Tedy:
Vezmu rajčata, opláchnu je pod vodou. V hrnci uvedu vodu do varu. Rajčátka postupně potápím na chvilku do vařící vody (blanšíruji) a po vyjmutí z nich snadno stáhnu slupku.
Takto oloupaná rajčata vložím do mixéru, rozemelu je na kaši.
Takovýto rajčatový protlak dám do hrnce a zahřeji. nemusí to bublat, stačí aby se z toho kouřilo. Ve chvíli, kdy se z toho kouří, přimíchám dostatečné množství želatiny.
V dalším hrnci si rozpustím sýr s česnekem a mlékem, případně se smetanou, na škodu nebude ani zakysaná smetana. Mohu přimíchat i bylinky, třeba pažitku, případně oregáno. Co máte rádi. To celé zahřeji a opět přidám dostatečné množství želatiny.
Poté se rozhodnu, jaký tvar se mi bude nejvíce zamlouvat. Mohu použít "srnčí hřbet" nebo dortovou formu, případně jakoukoliv nádobu, která mi bude vyhovovat tvarem. Musím ale myslet na to, aby se mi výsledný produkt povedlo dostat ven. Obyčejnou misku, jakou jsem použil i v případě tohoto pokusu, tedy proložím například alobalem.
Vlévám část rajčatové kaše.
Nechám lehce vychladnout.
Poté vlévám všechnu sýrovou hmotu, taktéž nechám lehce vychladnout.
Pokládám plátky šunky.
Pokapu několika kapkami acceta balsamica.
Přelévám zbytkem rajčatové kaše.
Dávám do druhého dne ztuhnout.
Nemám mnoho fotek a tento recept považujte spíše za inspiraci. Nabízí se velké množství vylepšení. Fantasii se zde meze nekladou.
Zde jsou tedy fotky.
1
2
3
4
Hmotu si můžete dosolit a dopepřit dle svého gusta. Dortík může být dokonce pikantní. Je možné nahradil jednu vrstvu rajčat například okurkovou směsí, případně do rajčatové nebo jiné směsi potopit vařené vejce nebo křenovou rolku, chřest nebo slanečka. Velmi dobrou záležitost vytvoříme podobným způsobem kupříkladu z tyčinek surimi nebo z olejovek.
Lidé, kteří tohle ochutnali, byli rozekláni na dva tábory. Hádejte na jaké.
Jednomu táboru to chutnalo a druhému ne.
Já jsem byl se svým aspikovým experimentem poměrně spokojen a příště popustím uzdu fantasie poněkud dále.
S výsledky se zde možná ještě setkáte, dejme tomu za dva roky, he he he...
Tak zase někdy u pořadu Kouzlení s aspikem! A kamarádi, mějte aspik rádi!