Listopad 2010

Kříž

27. listopadu 2010 v 1:00 | Já |  Fotky
Nedaleko naší obce před nějakým časem vznikl takový zvláštní památník. Stojí na místě, kde obvykle zastavují chataři, aby mohli do příkopu vyhodit pytle s odpadky, mezi hlavní silnicí a dálnicí, na místě, kde je vždycky chladno a přízemní mrazíky tam uhodí jako první.
Byl jsem se tam konečně s pejskem podívat a učinil několik nedobrých snímků. Pejsek se podivoval množství projíždějících vozů, musel jsem fotit ze škarpy, protože kříž trčí přímo nad hlavní silnicí mezi Loděnicemi a Berounem, jednu ruku jsem měl zraněnou, pejsek na vodítku chtěl vzít dráhu, navíc se stmívalo...
Prostě je to nedobré místo...
V místní hantýrce se tomu místu říká "U zabitýho". Že by to souviselo právě s událostí, kterou má připomínat tenhle kříž?

1
2

3

4

Napadá mě, že ať nadáváme jak chceme, narodili jsme se do poměrně pohodových časů. Snad se to celé nepoplete!

Dobrou noc.

Šlépěje

22. listopadu 2010 v 13:58 | Já |  Retro
Vítejte v pořadu "Retro".
Tentokrát jsem pro Vás připravil jednu specialitku, tentokráte ze svého zvukového archivu.
Nevím přesně, kdy to vzniklo, typoval bych si rok 1994. Každopádně v tomto období vstupovaly na naše obrazovky pionýrské sitcomy, mimo jiné i Step by step.
Naší oblíbenou kratochvílí bylo pořizování jakýchsi zvukových záznamů, kdy jsme se s kamarády a se sestrou pokoušeli natočit nějakou scénku - tu western, tu detektivku, tu sci-fi, jednou proběhl dokonce pořad Risk (později to přejmenovali na Riskuj), případně Fort Boyard.
Tahle věc je můj první pokus o digitalizaci rozpadajících a zamotávajících se emgetonek. Prozatím jsem nezabředl do úprav zvukové nahrávky a nevěnoval jsem čas ani tomu, abych ke "šlépějím" třeba přidal nějaký obrázek, ale časem to vypiluji.
V této nahrávce jsme použili technologii "několik kazeťáků najednou". Tímto úžasným trikem jsme vytvořili umělý sitcomový smích (smáli jsme se vždycky dva, potom jsme pásku přetočili, pustili na jiném aparátu a na další kazetu přitočili ke dvěma smíchům další dva). Potíž vznikla v tom, že ony "smíchy" vzadu se neustále deformovaly, a to takovým způsobem, že při určitém množství "převrstvených smíchů" se výsledný zvuk začal měnit v něco, co by se dalo přirovnat k hučení včelího roje.
Podobným trikem jsme do "skeče" průběžně pouštěli můj originální jazz (doufám že ho oceníte).

Takže tady to je, pokud to bude moc potichu, přidejte si volume a pokud tam bude moc basů, uberte si basy.
A má to jen dvě minuty!


Tak co? Dobrý?

Jestli bude nějaké příště, tak bych měl ukázku otce Fura, ten je také moc podařený!

Tak zatím!

Sloupy

20. listopadu 2010 v 10:22 | Já |  Fotky
Dnes velice stručně. Mé oblíbené sloupy.
Jen musím upozornit na to, že před nedávnem přijeli podivní lidé, a sloup, který byl od mého narození až donedávna pořád stejný, nakopli. Takže už není symetrický.
Reportáž o tom naleznete ZDE.
1
2
Pokud chcete porovnat, jak vypadal náš oblíbený sloup dokud byl symetrický, můžete mrknout SEM.
Když na to tak koukám, vlastně se nic nestalo.

Chobotnice na cibuli

17. listopadu 2010 v 23:44 | Já |  Recepty
Jdu vám takhle po jednom nejmenovaném supermarketu a vidím slušnou chobotnici. "Hm, zřejmě slušnej voddíl!" použiji slavnou hlášku z Jáchyme, hoď ho do stroje a ihned si ji nechávám zvážit a zabalit. Okolí se (včetně pokladní) otřásá hnusem, u mě však dochází k Pavlovovu reflexu.
Zde je ta fešanda, za kterou se musí každý gastronaut se zavýsknutím otočit, v hrnci. Vpravo dole můžete pozorovat zobáček.
1
Zobáček jsem vyřízl a kámošku opláchl ve vodě.
Tady to pořád ještě nevypadá moc k jídlu, ale jak jsem již naznačil, jak pro koho.
2
Poté jsem ji vrazil do hrnce s osolenou vodou a vařil ji zhruba 45 minut.
Tady se vaří.
vypadá to jako obrázky od H. R. Gigera, že?
3
Jakmile se chobotnice dostane do horké vody, celá zfialoví. Stejnou barvu bude mít i vývar z tohoto stvoření z Verneovek.
Nakrájím si na kolečka cibuli. Já jsem použil červenou, neboť jsem jinou neměl. Taktéž si připravím tři stroužky česneku, které rovněž pokrájím na plátky. Na pánev naliji dobrý olivový olej a cibuli lehce osmahnu.
Chobotničku vyndám z hrnce a nakrájím na kousky, přidám společně s česnekem na pánev, přiliji trochu vývaru z chobotnice, zaklopím pokličkou a dusím, dokud chobotnička nezměkne.
Jako koření jsem nakonec přidal trochu sladké papriky. Můžete použít vše, co máte rádi. Oregano, chilli, curry, zázvor... Můžete i lehce podlít bílým vínem.
4
Finální fotografie opět chybí.
Cibulka nakonec zesklovatí a zesládne, všechny chutě se spojí a především vznikne vynikající sosík, do kterého silně doporučuji namáčet čerstvou bagetu. Zapomeňte na brambory.

Nakonec mi zbyl ještě hrnec chobotnicového vývaru, který jsem si dal zamrazit. Může se hodit například pro výrobu tlačenky z chobotnice.

Přeji dobré zažití a dobrou noc!

Agatha

15. listopadu 2010 v 21:06 | Já |  Parapet
Dnes je pro mne velice významný den.
Je to den, kdy jsem adoptoval streptokočku.
Zde je.
sTREPTOKOČKA
Jmenuje se Agatha.
Jak jistě vidíte z názvu rubriky, bydlí na parapetu a hlídá mě před chytrolíny a reklamami na kosmodisk.
Jelikož se živí pouze masem ze špatných zpěvaček, mám pro ní pár konzerv ze zpěvačky z kapely Deee lite. To si pošmákne.
K nahlédnutí zde.
Fakt hrůza.

On ten odkaz nějak nemaká, tak si to můžete najít tady.
Další streptokočky k adopci ZDE!
A mějte se famfárově!!!

Paella

13. listopadu 2010 v 23:05 | Já |  Recepty
A teď Vám budu vyprávět, jak jsem udělal paellu.
Nestihl jsem moc fotit, ono vlastně ani nebylo co, protože jsem nesehnal žádné "fotogenické" mořské potvory, kterými bych výsledek ozdobil. Nakonec jsem pořídil dva, možná tři nepěkné snímky na poslední chvíli, těsně před tím, než byl výsledek sežrán.
1
Takže tedy.
Vzal jsem takovou tu velikou pánev, co má odendavací držadlo. Výhodou je, že můžete začít cmuchtit na sporáku, a nakonec sundat držadlo a dát to dopéct do trouby.
Nakrájel jsem si dvě palice cibule, jednu červenou papriku, dvě velká rajčata a krůtí prsa (bylo jich 600 gramů).
Na pánev jsem nalil olivový olej, rozpálil ho a mrštil na něj cibulku. Když začala příjemně vonět, poslal jsem za ní krůtí prsa. Vše jsem za stálého míchání opekl.
Přidal jsem pokrájenou papriku a rajčata, tři stroužky česneku, vše přikryl poklicí a lehce stáhnul oheň (na sklokeramické desce, he he). Vše jsem nechal dusit. Došlo k tomu, že zelenina pustila spoustu šťávy, po chvilce tedy krůtí kostky doslova plovaly.
Chopil jsem se půl kila rýže, propláchl ji a spařil horkou vodou z varné konvice.
Do pánve jsem vrazil pytlíček 150 gramů vyloupaných laciných krevet a 150 gramů mořského koktejlu (chobotničky, kalamárci, mušle, krevetky). Dochutil jsem kořenícím přípravkem paella. Dolil jsem ještě trochou vody (aby to všechno plavalo) a pořádně pod tím zatopil, aby to vařilo. Poté jsem přidal půl kila rýže a přikryl poklicí. Nažhavil jsem troubu na 200 stupňů.
Rejžičku jsem průběžně ochutnával a když mi přišla "skoro hotová" a většina vody byla vyvařená, udělal jsem trik s odnímatelným držadlem a pánev vrazil bez poklice do trouby zhruba na deset minut.
A bylo to hotové.
Ta fotka opravdu není nic moc, ale jinou nemám.
2
Moje postřehy:
Paella by se měla dochucovat šafránem. Lacinou, často používanou náhražkou je koření curry. S ním to ale zřejmě nebude úplně ono.
Kořenící přípravek paella, který jsem si pořídil, neobsahoval šafrán, ale curry. Zřejmě by to bylo moc drahé.
Ale pokud seženete šafrán, nezahazujte se s kořenícím přípravkem od Trikatela!
Historka z mého zaměstnání: Klientka dojedla paellu. "To je zvláštní, já obvykle vůbec nemám ráda curry, ale tohle bylo vynikající."
"To bude asi tím, že to nebylo curry, ale šafrán."
"Aha."
Toto jídlo je možné připravit v různých obměnách, přičemž společným pojítkem bude rýže, paprika, šafrán a rajčata. Španělé leckdy přidávají domácí klobásku, může být králík, kuře, nebál bych se zaexperimentovat s jehněčím nebo skopovým.
Zřejmě to někdy zopakuji, protože tohle bylo moc dobré...
Tady je ještě jeden podrobnější recept s nějakými vylepšeními.
Dobrou noc!

Putování po Českém lese: pramen Radbuzy

8. listopadu 2010 v 22:20 | Štaja |  Turistika / geocaching
Hola hola.
Po dlouhé době mám čas dokončit seriál o našem putování po Českém lese.
Bude to reportáž velmi stručná. Pokud Vás zajímá ta předchozí, naleznete ji ZDE.
Naše poslední výprava směřovala k prameni Radbuzy.
Toto místo je úžasné tím, že k němu nevede žádná turistická značka. Je možné na něj narazit pomocí GPS, případně se doptat místních.
Odměnou je možnost vstoupit na místo, které není příliš frekventované, kde je klid a pohoda, kde se můžete napít z pramínku, vyráchat si nohy v ledové vodě a zapomenout na stresy našeho konzumního způsobu života.
Foto č. 1: Kačenka bosky přeskakuje pařez
1
Foto č. 2: Kačenka si ráchá nožky v ledové bystřině
2
Foto č. 3: No comment
3
Foto č. 4: Bye bye!
4

Bistromatika

7. listopadu 2010 v 23:48 | Já |  Pracovní / z gastronomie
Dlouho už jsem nedal nějakou z gastronomie.
Nedávno jsem si zrovna vzpomněl na Douglase Adamse a jednu pasáž v jeho pentalogii o Stopařově průvodci po galaxii, kde zmiňuje revoluční pohon raketoplánu Bistromat. Tento raketoplán funguje na tom principu, že matematika ve stravovacích zařízeních nemá vůbec nic společného s matematikou v ostatním zbytku vesmíru.
Před panem Adamsem smekám. Ať je mu země lehká. (Mezi námi, připadá mi v jeho případě pravděpodobnější,že si stopnul nějaký ten raketoplán Bistromat a že smrt jen fingoval. Teď si tam někde čmárá s Elvisem na baru a má klid).
Zde jeden příklad bistromatiky z praxe.
Věta o přímé úměrnosti velikosti kuvérového talířku, houstičky a počtu personálu
Čím více personálu má restaurace, tím větší jsou na stolech pečivové talířky a tím větší se pečou i houstičky.
Oproti tomu čím méně personálu, tím menší pečivové talířky a tím menší kousky pečiva.
V praxi to znamená, že díky krizi je pečivo i stav personálu pořád menší a menší, což znamená, že má personál (já) pořád větší a větší potíž stihnout klienta zásobovat čerstvým pečivem.
Zaplať pánbůh máme pro nejhorší situace tajně ulitých pár košíčků na pečivo...
Neručím za to, že věta o přímé úměrnosti platí všude, ale v našem podniku, kde zítra znamená minimálně před měsícem, to funguje dokonale.
A teď jedna vtipná lingvistická hláška.
Běžím, obalen špinavými talíři. Běžím okolo stolu, kde sedí starý americký pár. Paní mává. Něco strašně důležitého chce. Mám ještě deset vteřin, než mi povolí svaly a všechen porcelán skončí na zemi. To stihnu, říkám si.
"Co chceš, babo?"
"What does it mean dumpling?"
(Překlad: "Co to je knedlík?")
Odpověď přichází snad od samotného gastropánaboha.
"Boiled bread."
(Vařenej chleba).
"Oh, really?"
Další lingvistické bombónky a bistromatické úlohy příště.
Dobrou noc a ať vás humři koušou celou noc!

Pozpátečtina

5. listopadu 2010 v 14:21 | Já |  Retro

Dobrý den. Vítejte u první lekce pozpátečtiny. Druhá už nikdy nevznikla.

Tenhle bloček je z roku 1984, mohlo mi být 7, 8, možná 9 let.

1

Na vysvětlenou: Našimi dětskými idoly byla legrační pískací veverka a gumová imitace mesosaura (odtud zkratka Meso).

2
Kaderus, to byla taktéž jakási postavička, která žila v naší bedně s hračkami. Dostala jméno po jedné postavičce z Monte Christa a byla to nějaká lochneska, či co.


3
Ve cvičení už jsem měl sám potíže a je tam hodně přepisováno.

4

A tady je vrchol: V pozpátečtině se naučte skloňovat slovo BAVLNKA. Proč zrovna bavlnka, to opravdu netuším. Kořen slova je podtržený.

5



6

Tohle snad měla být druhá lekce, ale tam už jsem to vzdal. Patrně jsem nenašel dost horlivých žáků této pokrokové a jistě nedoceněné věci.

7
Kat joha!

Příručka pro agenty

1. listopadu 2010 v 21:46 | Já |  Retro
Dnes moje drahá sestra objevila jeden ze zapomenutých pokladů. Je jím jakási ilustrovaná příručka pro agenty. V tomto cyklu vznikly pouhé tři kresby, které bych Vám tímto rád představil.

Kresba č. 1 - CHAOS - HAMMERDUCH, poplašné zařízení pro bohaté, fungující na bázi ocelového lanka, nataženého za vstupními dveřmi. Nezvaný host zakopne a aktivuje samopal a kladivo. Dodává se i s přiloženou zdí.

Hammerduch



Druhý obrázek názorně předvádí protigangsterské zařízení. zřejmě čerpá z toho, že spousta gangsterů trpí narcismem.


Zrcadlo

Poslední záležitost varuje před tím, že by tajný agent neměl přijmout ubytování v přízemí a už vůbec ne s barevnou televizí.

Barevná televize

Příručka, kterou mám pro Vás nachystanou na příště, se zabývá gramatikou a slovní zásobou při "mluvení pozpátku".
Máte se věru na co těšit!
Dobrou noc a... Bacha na tu barevnou televizi, to je fakt prevít...