Únor 2011

Běžky ve Vítkovicích

28. února 2011 v 12:54 | Štaja |  Turistika / geocaching
Hola hola.
Sliboval jsem nějaký záznam z naší dovolené v Krkonoších a tady tedy je.
Dnes Vám přináším tři fotografie, spojené s naší aktivitou běžkařskou. Důvodem, proč se budu věnovat právě tomuto "oboru" činnosti, jsou dva obrázky, které mi připadají zajímavé a mají jistou atmosféru.

Tedy kde se toto odehrálo: Ve Vítkovicích, pokud se vyšplháte k horní stanici vleku na Aldrově, narazíte na parkoviště a můžete se odtud napojit na běžkařské okruhy. Ten nejjednodušší měří 1.5 kilometru a vede převážně po rovince, na ten navazuje další, dlouhý 2,5 kilometru a ten se dá ještě protáhnout v delší a náročnější okruh.
V našem případě (tedy snaha o to probudit v dětech lásku, případně nenávist k běžkám) je ono nejkratší kolečko ideální. V případě, že dítě zaujme, může si obkroužit louku víckrát. Pokud tomu tak není, na parkoviště to není odnikud daleko.

A zde je první fotografie. Dospělá osoba a dítě, které by běžky nezvládlo. Dospělý hraje roli "psů".



V tomto týdnu vylo vše zmrzlé na kost, protože před tím, než jsme dorazili, notně zapršelo a poté notně namrzlo. Stopa byla nicméně pěkně profrézována a pokud člověk neupadl, jelo to moc pěkně.
Já mám totiž nějaké kouzelné běžky, které nemají rády, když se mažou. Možná to bude tím, že je namazat neumím, ale moje zkušenost je taková, že jedou jedině když je nechám jak jsou.


Dítě na saních nutno dobře obléci, neboť se nebude moc hýbat a mohlo by prochladnout (což se přihodilo i našemu dítěti) (nakonec to rozchodilo, takže dobrý).

Další snímek připomíná Bubákovo putování k jižnímu pólu.
Dítě ze saní jde již po svých, aby se trochu zahřálo a v zatáčce se nezlomilo.



Poslední obrázek jest lehce upraven v retro stylu.


Končím.
Beztak nejraději čtete recepty.
Příště hodím do placu něco dobrého.

Tak se mějte famfárově!

Kulturní zážitek - Young Gods

21. února 2011 v 0:13 | Štaja |  Recenze
Vracíme se s rodinou z Krkonoš. Moje dobrá nálada pomalu mizí, neboť návrat do normálního stereotypu bývá značně bolestný (ještě když jsem večer usínal, slyšel jsem za oknem houkat sýčka). Najednou mi zazvoní telefon. Ale ne, nevolají z práce, ale vzpomněl si na mě jeden ze starých kamarádů a zve mě na dnešní večer na koncert Young Gods.

Znám od nich jedno jediné album, ale zhruba tuším, co by mě mohlo v podání těchto pánů potkat. Neváhám dlouho.

Zde ukázka z nejnovějšího alba. Jediné, co se na jejich originálním stylu za posledních dvacet let změnilo je zřejmě to, že Franz Muse postupně přichází o francouzský přízvuk.



Hudba je založena na monotónním rytmu, až šamanském projevu zpěváka, samplech a kytarách, které taktéž procházejí přes nepochopitelnou soustavu efektů. Vše je založeno na pocitu a na hře se zvukem. Představení by se dalo nazvat "alchymistickou dílnou zvuku".

Pomalé, sugestivní skladby se strídají s agresivnějšími kousky, jako je třeba "kissing tha sun". Uznejte sami.


Ano, hudba kosmická či magická, pocitová. Ve spojení se světelnou šou opravdu velmi silný zážitek, který mi pořád leží v hlavě.

Poslední koncert prý proběhl akusticky.

To pak vypadá nějak takhle:



Nikomu to nenutím, ale dle mého názoru tahle kapela stojí za pozornost, to je opravdu moc zajímavé, pokud Vás začíná unavovat hudba, která se hraje pořád dokola v rozhlase...

Hurá do pracovního procesu!

Západ slunce

20. února 2011 v 13:33 | Štaja |  Fotky
Hola hola!

Trpím značným nedostatkem času, tedy po dlouhé době házím do placu tři fotky.

1


2

3
Jsou ještě z minulého roku. V neděli večer po divadýlku jsme se rozhodli ještě nejít domů. Zastavili jsme s vozem na křižovatce na Záhrabské a dali si přes protesty dětí kratičkou procházku k vysílači.
Cestou se nám naskytl pohled na zapadající slunce a tmavnoucí oblohu. Vše jsem nafotil na telefon.

Právě jsme se vrátili z Krkonoš, tedy mám v zásobě pár dalších zajímavých snímků. Žel bohu nevím kdy budu mít čas znovu v klidu usednout ke škatuli.

Mějte se famfárově!

Krátký druhý život

1. února 2011 v 12:11 | Já |  Recenze
KRÁTKÝ DRUHÝ ŽIVOT BREE TANNEROVÉ

Krátký

Stmívání je, jak jistě víte, románová sága o lásce osamělé slečny k upírovi z vegetariánské rodiny (nepijí krev lidem, ale zvířatům). V ringu zde proti sobě stojí horor a love story. Horor leží na zemi v krvi a love story se opírá o provazy, boxerky důkladně vycpány drtí z Amorových šípů.
"Krátký druhý" je takový bonus. Známá skladba zahraná jinak. Doplňkový panáček ke stavebnici. Umělecký apendix. Autorka vše vysvětluje v úvodu. Některé postavy, o kterých píše, začínají žít jakoby svým vlastním životem. Bree se objeví ve třetím pokračování ságy jako epizodní postava, v této odbočce se ale stává postavou hlavní a rozebírá scénku z knihy "Zatmění" z druhé strany, z pohledu upírky z gangu "novorozených".
Bree vám odvypráví poslední tři dny jejího "krátkého druhého" života. První polovina novely je věnována nočnímu dobrodružství Bree a Diega. Oba si nějak padnou do noty, oddělí se od zbytku gangu a zjistí spoustu moc zvláštních věcí, protože na rozdíl od ostatních oni dva občas používají šedou kůru mozkovou. Ve druhé polovině Diego zmizí, všechno graduje a nastává finále, kde se vše "vyřeší".
Překvapuje mě, jak rychle se autorka vypořádá s tak pěkným tématem, jakým je přepadení a potopení trajektu upíry. Stačí jí na to pouhé dvě stránky. Proboha, jaká škoda! Ale taková už je tvář celé novely. Dialogy tady vládnou nad akcí. Akce se krčí v koutě, připravena hodit ručník, je malá a rachitická. O akci tenhle mač prostě není.
Hlavní postava tápe. Její obzory jsou omezené tím, co jí napovídal šéf smečky. Pokouší se dopátrat pravdy, ale její pokusy jsou beznadějné. Čtenář, který četl Zatmění, pozoruje toto dění z úplně jiného úhlu, neboť má k dispozici informace, které nebohá novorozená nemá. Čte vyprávění postavy, která má na rozdíl od něho klapky na očích a žije v klamu ve světě postaveném na manipulaci a lži. Její osud je čtenáři od začátku jasný, konec už zná z románu. Pokud nečetl román, bude tápat i on. Novela bez znalosti románu nefunguje.
Oproti Stmívání se Krátký druhý život jeví jako o něco drsnější kus. Love story zde nemá tak navrch (vztah mezi Bree a Diegem nestihne přerůst v něco vážnějšího) a horor si alespoň občas trochu plácne. Objevuje se zde i jakýsi pocit beznaděje, deprese. Jako by z novely vykukoval nenápadný podtext, marné volání dětí z ghetta po lepším, nebo alespoň trochu normálním životě.
Kniha je velmi dobře přeložená a po dlouhé době je to jedna z těch literárních šafránových blizen, která neobsahuje překlepy a hrubé chyby. Má spád, a přestože se Meyerová chová k akci jako k horké bramboře a rychle ji někam zahazuje, rozhodně nenudí. Fanda Stmívání by se pochopitelně musel propadnout do horoucích pekel, kdyby si toto nepořídil do knihovny.
Nefandovi doporučuji začít pěkně od začátku. Třeba ho to kousne a stane se z něj taky fanda.

Ze mě se ale rozhodně nestane…

P. S. Tahle knížka dopadla v žebříčcích popularity naprosto příšerně. Obávám se, že zklamala především skalní fanoušky Stmívání.


Stephenie Meyerová: Krátký druhý život Bree Tannerové.
Přel. Petra Babuláková. Obálka: Autor neuveden.
EGMONT ČR, s.r.o., Praha, 2010. 190s.

249 kč.
Hodnocení: **