Květen 2011

Agent 2000 - Ha, místo činu!

30. května 2011 v 13:14 | Štaja
Hola hola!

Tentokrát bez větších komentářů. Opravdu nemám vůbec čas se nějak rozpovídávat.
V této kapitole Jacky Horn přechází "lázeňským krokem" místo činu a zjišťuje, jak ďábelský plán byl vykonán.
Předchozí díl o neschopném oficírovi s počítačem případně lakeznete ZDE.

Nebojte se, není to dlouhé!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chaptel IV.
Ha! Patrně místo činu!
Vracel jsem se po stejné cestě, po které jsem přijel. Důvody jsem k tomu měl víc než dobré. Souviselo to totiž silně s případem. Jel jsem k místu činu - a téměř na jisto. Doporučovala ho vlastně jediná možnost této krádeže. Ale beztak perfektní.
Podle mapy jsem přejel odbočku vpravo a mířil k lesu, kde údajně náklad zmizel. Tam jsem taky zastavil a vystoupil z vozu.
Nešel jsem do lesa. V několikamílovém fláku lesa něco hledat vyžadovalo nanejvýš špičkový elektronický hledáček, s kterým by se tam našel možná železný šrot.
Klíč ležel v lánu pole.
Vyšel jsem lázeňským krokem podél lánu, na obzoru šplounal průliv. Po silnici občas prosvištělo auto, malé, velké, náklaďák…
Po pěti minutách vysoce otravné lázeňské chůze jsem to objevil. Mé teorie byly přesné a protivníkovy plány dokonalé.
V obilí byly vylehané dvě široké brázdy. Koleje. Vypravil jsem se také lázeňským ale o pár procent neklidnějším tempem po vyjeté brázdě.
Slunce pražilo a lán mě oslňoval svou oslňující žlutí.
Nejen ty dva řidiče s děravými lebkami v lese, ale i tyhle brázdy po sobě pachatelé zanechali. Větší důraz se však dá přiložit téhle koleji. Na konci u vody byl notný kus pšenice rozježděný přibližně v oválném tvaru. A dvě neobratně zamaskované koleje vedly po břehu přímo do slané vody kanálu La Manche.
Vezli přece plováky.
V lese byli dva fikaní a jistě přesní střelci, kteří sundali doprovod. Kolona pokračovala nerušeně dál. Řidiči byli poslušní. Někdo nastražil na okolní cestě objížďku - aby nikdo nerušil. Kolona vyjela ven z lesa a po pár metrech zahnula do lánu. Ve stejných kolejích dojela k vodě, vleky s plovoucími bloky svezli do vody, plováky je podržely nad hladinou - a pak možná přidělali na ty vleky motory a odjeli s nima… Kam?
Někam na moře. Patrně? Na nějaký menší ostrůvek blízko odtud. To už ale mapa neukazuje.
Co nejmenší a co nejbližší ostrůvek. Tam bude i skladiště. A pontony. A současný majitel pontonů, nehnijící v právu. Ba naopak.
Pryncip a postup jejich akce mi byl jasný.
Vracel jsem se k autu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



V příští kapitole vás čeká dramatická scéna likvidace výbušniny, nainstalované v kufru auta.

Tedy pokračování příště!
Ale kdy, to fakt nevím. V dohledu se nejeví žádný den, který bych byl schopen prohlásit za odpočinkový.
Nevadí. Horn si vždycky najde nějakou fintu, že?
Tak zatím!

Agent 2000 - Okolnosti II (Poručík Longtime)

24. května 2011 v 22:22 | Štaja |  Novela na pokračování
Vítejte u dalšího pokračování Agenta 2000. Pokud naskakujete do tohoto vlaku až teď, ZDE se nachází první díl.

V této části se setkáváme s poručíkem Longtimem. Vypravěč ho popisuje prostě tak, že je to blbec. Ale má "počítač", tedy nástroj, který všechno umí.
Posuďte sami.


Chaptel III.
Poručík Longtime
Poručík Longtime sedí ve své kanceláři a v uniformě, a něco si píše. Vstupuje nažehlený oficír, pěkně si dupne, zasalutuje, napne se jako škrtící struna na krku a recituje "Poručíku, očekává vás Jacky Horn 0920 z DAmr.CHO. Ten, co jste ho zval."
"Ať vstoupí."
Škrtící struna mě vyzvala, abych vstoupil. Poslechl jsem ji.
"Takže vy jste z DAmr.CHO? Mám radost, že o ten případ jevíte zájem."
Dobře platil.
"Přesto se ptám, co ještě hledáte tady. Máte přece vyšetřovat…"
Byl to blbec.
"Přišel jsem se zeptat na několik podrobností. Nutná součást. Jen pro orientaci."
"Tak pro orientaci…" Longtime si učesal rukou plešku: "Ptejte se, nebo co ještě chcete víc."
"Chtěl bych vědět něco o těch šesti řidičích - nejlépe něco, co mají společného."
"To nebude problém." Sáhl po klávesnici počítače, která ležela na stole vedle monitoru a tiskárny.
"Cheche - výhoda je to, tenhle počítač. Mám přehled vo všech vojákách, co mi podléhaj. Takže ti řidiči kamionů… Takže Tibet, Lones, Murcwie, Callahan, Murphy a Pablo. No, jistě, nabídli se sami, zkouškama. Prošli - tak jsme je poslali. Asi to byla chyba…"
Jistě že to byla chyba - ale plánovaná chyba. Povedla se - tahle chyba.
Poručík mhouřil čelo, díval se střídavě na monitor a na klávesnici počítače, tutam něco naklepal ke zpracování. Za chvíli se začal z tiskárny s bzučením sunout papír, hustě popsaný několika informacemi.
"Tak, tady." Paňáca utrhl papír jako na WC. "Tady jsou o nich všechny informace. Vyjel jsem vám i mapu, kde jsme našli ty průvodce."
"To se bude hodit."
Tenhle papír vyjevil skutečně dost potřebných informací. Takže:
"Zmíněná šestice: M. Tibet
S. Lones
M. Murcwie
H. Callahan
D. Murphy
U. Pablo.
Vybráni pro transport 1.8372 km² pontonových plováků.
Kamiony uneseny.
Doprovod: nevhodný
Příčina nezdaru: neznáma
Společné N šesti řidičů:
- Angličani
- Pozemšťané
- Znali se
- Členy klubu přátel Kanálu La Manche
- Nebyli ženatí
- Vojáci
- Stejné uniformy
STOP
Pod tímto textem byla nakreslena mapa a nad ní "Křížkem vyznačeno místo nalezení doprovodu".
Plán blízkého okolí, hlavní je však cesta, vedoucí blízko kanálu La Manche. Vyjíždí z kraje mapy a je značena červeně. Vjíždí do lesa (tudy jsem před chvílí přijel). Do dlouhého šerého lesa - taky poměrně blízko vody. A tady se našli dva přesně střelení hlídači. Přesně ve středu lesa. Na půli cesty. A půl kilometru po cestě před tímto nalezištěm je odbočka vlevo. Tam končí červená barva cesty - kam jely kamiony dál se neví.
Dál po cestě les končí a následuje cesta přímo po břehu moře. Jen nevelké pole ji od vod odděluje. Je to asi nejbližší místo na téhle cestě od moře.
To jsem tušil.
Dokonalé!
Pak se cesta od vody zase vzdálí, pole se rozšíří - a napojuje se ona cesta, která byla před místem naleziště odbočkou. Perfektní místo. Ideální! Sama příroda jako by byla spoluviníkem na této rafinované krádeži! Všechno hraje. Dokonce i těch šest řidičů.
Všichni jsou členy klubu přátel kanálu La Manche!
Ukradené pontony… Přátelé kanálu La Manche… Jenže proč ty bloky kradli? PROČ? Toť jest Otázka s velkým O! A hned se vtírá další Otázka: Kdo to ukrad? Kdo zorganizoval tak skvělou akci?
Dobrý organizátor. Jenže jeho vlastnosti mi nestačí. Rád bych ho totiž poznal osobně.



Za pozornost zde stojí "papír hustě popsaný několika informacemi". To mi připadá opravdu dobré.

Pokračování příště!

Agent 2000 - Okolnosti I

20. května 2011 v 10:33 | Štaja |  Novela na pokračování
Hola hola.

V této části Agenta 2000 jsem se nevyhnul nudnému popisu cesty letadlem a následného přesunu autem do vojenské základny Blowsteak.
Zajímavostí je kulturní vložka v letadle, kdy se doprostřed agentových úvah vetře detail padající letušky doslova uprostřed věty. To měl být podle všeho literární experiment. Vše probíhá v jednu chvíli: Myšlenky i padající letuška. Úspěchem tohoto pokusu si pochopitelně nejsem jist, naopak si myslím, že to byl můj polsední experiment na poli "literárního času".
Další zajímavostí je jistě supermoderní vůz Walker s diesel motorem a katalizátorem. Nové tisíciletí útočí novými technologiemi!


Zde tedy samotné dvě kapitoly, které jsou extrémně krátké.



Část II.
Okolnosti
Chaptel I.
Cestou letadlem
(Po nudné cestě letadlem) Letadlo, které mířilo do Southamptonu, tiše bručelo do mých úvah.
Ukradli tři sady ohromných plováků. Při sady! Musí se počítat s tím, že řidiči těch náklaďáků nějak zradili a teď už jsou někde za mořem. Možná taky nezradili - a jsou v moři.
Plováky! Pontony! Plovoucí bloky! Bude to mít ně -
Letuška, rozvážející svačinky - sladké, kořeněné bramy s fazolkami - sebou v uličce bouchla o zem. Jedna tlustá bába se jí snaží zvednout a vyzvídá, jestli se nic nestalo, letuška medovým hlasem odpovídá že ne, ale vypadá navztekaně.
-co společného s mořem. Základna Blowsteak je necelých dvacet kilometrů od vod průlivu La Manche. A asi padesát od Southamptonu, nejbližšího přístavu. Tam také zakotvila loď, která převážela ten osudný náklad, tedy 1.7382 km² pontonových plovoucích bloků. Kamiony vyjely vystartovaly a téměř celou cestu jely relativně blízko průlivu La Manche.
Vezly plováky. Podél moře. Na tom by něco mohlo být.
A taky bude!
Chaptel II.
Cestou šesti kamionů
Na letišti, v parkovacím bloku 215 a bungalovu 0920 jsem měl pod střechou terenního Walkera s diesel motorem a katalizátorem. (Střecha stála ještě jednou tolik, co terenní Walker). Vyrazil jsem tedy cestou šesti ztracených kamionů k vojenské stanici Blowsteak.
Cestou jsem narazil i na onen les, kde našli ty dva řidiče. A ještě dlouhou část cesty mě tento les doprovázel. Za lesem se pak táhla rozsáhlá plocha polí, za kterými na obzoru modře zářila voda. Kanál La Manche. Co skrývá?


Toť vše.
Zajímavá je i první přeškrtlá věta: "Po nudné cestě letadlem".
Tenkrát jsem se s těmito spojkami pořádně nedokázal vypořádat a neuměl jsem je prostě vypustit.

Přístě nás čeká zajímavý rozhovor s poručíkem Longtimem a jeho úžasným počítačem budoucnosti.

Tedy se rozlučme obvyklou frází -

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

A nezoufejte, zběsilá akce se blíží!

Agent 2000 - Kněz s duší ďábla

16. května 2011 v 12:24 | Štaja |  Novela na pokračování
Hola hola.
Vítejte zpět v roce 2000!
Začátek celého díla naleznete ZDE (v případě, že byste se o existenci tohoto úžasného kusu dozvěděli až nyní).
V následující kapitole přeskočíme z ICH formy někam jinam a budeme svědky proradné porady hlavních záporných figur. Zlý Rus Puchurin, velký šéf pan BB (nejsem si vědom toho, že by měl cokoli společného s legendárními sušenkami) a nezničitelný agent KSDD-01, neboli Kněz s duší ďábla.

Chaptel III.
Hrozba
"Jsem přesvědčen, že hrozí. A moc hrozí. Jacky Horn totiž vždycky hrozí. Je neomylný," zanotoval Puchurin ruským přízvukem. Z hlasu mu vždycky syčela azbuka.
"DAmr.CHO ho hodlá nasadit?"
"Dle našich zdrojů da. Nesmíme udělat chybu - on je nebezpečný!"
"Bojíte se jednoho člověka, Puchurine?"
"On jest šílenyj! Je neomylný!"
"Nikdo není neomylný."
"Měli bychom ho zlikvidovat, dokud je čas!"
"To by ale mohlo být nebezpečné. Co když se mu to nepovede?"
"Jacky Horn je neomylnyj. Ale není sám."
"Dobrá. Chcete zničit jednoho neomylného druhým neomylným. A jste si jist, že je Horn omylnější?"
"Věřte mi, soudruhu. Neomylnějšího chlapa neznám. Je jedničkou mezi zabijáky - je totiž telepat."
"A kdo je ten člověk?"
"Říká se mu Kněz s duší ďábla. O jeho neomylnosti se přesvěčte sám." Puchurin spustil monitor na stěně. Monitor zaznamenal chodbu s na několika místech propadlou podlahou, která silně připomínala žebřík, položený nad propastí. Většinu plochy zaujímaly otvory. Jen nezávisle na sobě trčící trámy tvořily stupínky, po kterých se dá přejít.
"Co tím chcete říct, Puchurine?"
"Dívejte se sám, soudruhu." Zmačkl tlačítko pod monitorem. Přes děravou podlahu se přetahl červený běhoun, který dokonale zakryl propast. Puchurin zapnul další monitor. Objevil se počítačový obrázek - průřez podlahou pod kobercem. Pak pustil další dva - ze dvou odlišných pohledů.
Prázdná chodba s červeným kobercem. Představení připraveno. Opona se zvedá - a - ? ! ""=.:;$
Dveře na konci chodby se otevírají - a odhalují černě oděnou osobu s černým kloboukem, viditelně zarostlou, oči pod černými brýlemi. Zdánlivě proti slunci. Jsou ale zároveň odolné proti záření, prudkému světlu a kulkám.
Zastavil se na prahu, jako by přemýšlel. A pak sebejistou, klidnou a vyrovnanou chůzí přešel po trámech, skrytých fikaně pod kobercem.
Každý krok byl jistý a přesný. Přebaletil po trámcích, aniž by jedinkrát zaváhal. Až zmizel z dosahu kamery.
Puchurin vyrusačil ze svého hrdla azbukou dopovanou větu: "Teňhle člověk nemá chybu, mr. Dvojité B."
"Horna ale tak snadno nepřekročí."
"Toho je si vědom. Až moc (měkký znak) vědomyj."
Za mr(em) Dvojité B se rozletěly dveře. Kněz s duší ďábla vešel do místnosti.
"Agent KSDD-01 je vám k službám, mr. BB. Hodlá splnit každé vaše přání."
"A neomylnje," dodal idiotsky Puchurin. Jeho azbuka se rozlehla po místnosti a v koutech zarachotily měkké znaky.





Všimli jste si dokonalých slunečních brýlí, které jsou dobré proti záření, prudkému světlu a kulkám? Proti slunci jsou jen zdánlivě.
Prostě samá finta a faleš!
V textu je taktéž dosud patrná euforie z pádu komunismu. To byla najednou paráda, dělat z východních sousedů hlupáky!


Pokračování přístě, soudruzi!

Agent 2000 - Audience u mra CHO - part II.

12. května 2011 v 12:42 | Štaja |  Novela na pokračování
Hola hola. Vítejte u třetího pokračování Agenta 2000!
V této části pokračujeme audiencí Jackyho Horna, agenta 0920, u mra CHO. Autor se zaměřuje především na vykreslení všech záporných vlastností velkého šéfa. Pozornému pozorovateli jistě neunikne, že mr. CHO je vlastně čistou parodií na legendárního pana "M", alespoň dokud se nezměnil v paní "M" (za což mám chuť někoho uškrtit a díky čemuž nemám rád novější Bondovky). Nacházíme zde konečně i drobné rozpory. Přepsal jsem text včetně chyb a pro zajímavost jsem začlenil i přeškrtaná místa, ta mi ovšem zdejší formát nepobral. Bohužel.
Jinak bych tuto pasáž pracovně nazval "Chlupatá deka".




Až teď jsem si všiml, že před ním na stole stojí hrnek s čajem, ze kterého stoupala ke stropu pára. Situace se vyjasnila. Mr. CHO dostal na dovolence v Tarryble senou rýmu.
"Kdybych moh, seřval bych vás jak vrbu!!!" zaúpěl svým hoblovitým hlasem.
Ještě že nemůže tak vřískat!!!
"Vy - vy - necítíte s nemocným člověkem!"
Na hlavu.
Ucítil jsem tedy s nemocným a zavřel nemilosrdně otevřené dveře.
"Málem jsem kvůli vám přišel o zdraví!"
Nevypadal zdravě. Nikdy nevypadal zdravě. Měl totiž o kolečko méně.
"Buďme věcní, mr. CHO."
"Já jsem vždycky věcný!" zachrchlal a usrkl z hrnku trochu horké tekutiny: "Á! Spálil jsem si jazyk! Vidíte, co děláte!"
Neviděl jsem nic jiného než kouli špeku, která za stolem vypadala značně komicky. Smích jsem přesto potlačil.
"Dobře, k věci. Je to záležitost, kterou nesmíme nechat ležet ladem. Kdo ví, co se z toho vyklube. Podle vejce se těžko odvodí, komu patří."
"A já to mám přesto zjistit."
"Chápete rychle, 0920."
"To je zvyk z dětství."
"Vy jste nějaké měl?" zeptal se mr. CHO značně zvědavě.
"Strávené na otcově koňském statku."
Mr. CHO zrudnul. Nenáviděl koně, a to zejména z toho důvodu, že ho neunesl ani ten nejsilnější valach.
"Buďme věcní, mr. Horn. Tenhle případ může nabýt tragických rozměrů."
Tragických rozměrů může nabýt i rozlícení mra CHO. I tragičtějších. Svědkem toho jsou zejména popukané stěny domů v okolí DAmr.CHO.
"Tragických rozměrů může nabýt i ukradení důchodcovy nákupní tašky. Když v ní ovšem pod hromadou pomerančů pašuje časovanou bombu."
"Možné je všecko, mr. Horn."
"I nemožné."
"To, co se stalo, je fakt - a taky možné. Stalo se to realitou."
"A co se stalo?"
Mr. CHO mě záměrně napínal a mě už tekly sliny. A nervy.
"No, dobrá. Ven s tím."
Lezlo to z něho jako z ucpaného ventilu.
"Je to akce možná poněkud vojenská ale jinak velice zajímavá."
Vlastnosti vystihl perfektně. Přesto bych raději věděl, o co jde.
"Tak dobrá. Přestože Anglie, Fransie a Rusko snížily počet vojáků, nakoupili Angličani od Američanů tři kompletní sady pontonových plovoucích bloků. Pěknej balík - asi 1.7382 kilometrů čtverečních."
"Proč?"
"Z vojenských důvodů. Ale o to teď vůbec nejde. Ty bloky se napřed vezly lodí a pak se naložily na šest pěkně dlouhých tahačů. A měly přijít do vojenský základny Blowsteak."
"A někdo jim v tom zabránil."
"Ukrad všechny ty bloky. A kdo ví proč. Na blázna to nevypadá. Musel mít důvod."
"Proč ukrást pontony…" Napadla mě ale ještě jedna otázka, na kterou mi mr. CHO vzápětí odpověděl: "Jak se jim to povedlo ukrást? Šest tahačů!!!"
"Jisté je jen to, že se jim to povedlo. A znamenitě. Tohle už jsou jen doměnky. Těch šest tahačů jelo v koloně, kterou na obou koncích uzavíral doprovod dvou jeepů. Ty dva řidiče našli v lese. Sundali je dvěma přesnýma střelama z boku. Zbylejch šest řidičů nenašli. Počítá se se spiknutím. Problém je v tom, že do těch dvou jeepů si někoho dosadili a kolona jela nerušeně dál. Až čtyři hodiny po/tom začal mít poručík Geotry podezření - pak další - a pět hodin po tom je začali hledat."
"Jenže už bylo pozdě."
"Akce byla matematicky propočítaná. Klaplo jim to setsakramencky dobře. Kam kamiony zmizely se neví."
Zatraceně zapeklité! Tak to má být!

Zde přikládám konečně podrobnou mapku místa, kde se bude odehrávat další děj. Nazval jsem to "Silarsovo pobřeží".




Četli jste sami. Všechno byla matematicky propočítáno... A poručík Geotry rozjel pátrání po vojenském transportu už po čtyřech hodinách!

Takže tedy zatraceně zapeklité.
Neboť podle vejce se těžko odvodí, komu patří (a to byla myšlenka dne).
Nezbývá než zakončit klasickou větou:

"POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!"

Agent 2000 - Audience u mra CHO - part I.

9. května 2011 v 11:27 | Štaja |  Novela na pokračování


Vítejte zpět v Novele na pokračování, konkrétně ve druhém pokračování.

Předkapitola nezaznamenala žádnou rekordní návštěvnost, nicméně děj se ještě nedal pořádně do pohybu, takže to možná ještě může být šlágr. Znáte to - Jackson taky začínal jako černoch, že? Předkapitolu najdete jinak zde: http://mstajer.blog.cz/1105/agent-2000. Jak jste jistě pochopili, ikona pro vkládání odkazů z nějakého důvodu stále nefunguje, takže tedy takhle.
V této části sehrává jistou roli videofon coby nástroj budoucnosti (rok 2000 je zde jinými slovy budoucností). Naopak tato část audience u mra CHO vyjadřuje spíše dekadentní pocity z toho, jak se v roce 2000 (tedy v budoucnosti, jak si ji představovalo čtrnáctileté děcko v roce 1991) vlastně nic nezmění a vše je vyjádřeno na příkladu schodů do kanceláře pana CHO.



Toto není přímo obrázek ze samotného Agenta 2000, neboť ten obsahuje jen minimum obrázků a jednu mapku (kterou přiložím až příště, protože zatím není potřeba), ale tematicky se hodí. Představuje formou titulků, kdo v celém příběhu koho hraje (patrné je například že Theo CHO, který hraje mra CHO, je v civilu daleko žoviálnější a není ani tak tlustý a že představitel agenta 0920 je ve skutečnosti brunet).






Chaptel II.
Audiemce u mra CHO
"Mr. Horn?"
"U telefonu." Byla to zbytečná otázka. Mr. CHO vlastnil telefon i s obrazem, takže se mnou mluvil tak, jako bych stál před ním. Já měl telefon zcela obyčejný. O pohled na pojízdnou masnu, která si říkala mr. CHO, jsem ale stejně nestál.
"Dostavte se na agenturu." Mr. CHO v těchto telefonních hovorech často nazýval DAmr.CHO* agenturou. Dnes byl jeho hlas přímo znuděný, možná i něco víc. Nezavánělo to nějakou vážnější akcí - dalo se dokonce počítat s podprůměrnou vyšetřovačkou, kdy je někdy nutno vyslechnout podrobně dvacet až třicet lidí.
Za pouhých pět minut jsem se propletl složitým dopravním uzlem z jednoho na druhý konec města, čítajícího kolem 500 000 obyvatel, a stoupal po starých kamenných schodech DAmr.CHO. Tyhle schody už pamatují pár podrážek, ztracených kramfleků a ukopnutých palců.
Přehoupl se rok 2000. Myslelo se kdo ví, co to nebude - nebylo. Ty schody jsou tu pořád. Žádné eskalátory ani žádné fotobuňky. Z toho slavného roku 2000 zbyla zase jen o něco větší cifra. Se třema nulama za sebou. DAmr.CHO se nezměnilo, schody se nezměnily - je trochu víc prošlapaly, a ani Jacky Horn, agent 0920 z DAmr.CHO, se nězměnil, protože pořát dupe po těch starých schodech a nechává se seřvávat od jednoho stálého mra CHO. Ani hlas mra CHO se na první pohled nijak nezměnil. Změnilo se jen číslo roku.
Vystoupal jsem po těch schodech a zaklepal na dveře kanceláře mra CHO.
"Dále!" ozvalo se zevnitř. Všechno šlo jako na drátkách. Schylovalo se k tomu, že dnes nebude mr. CHO trénovat svůj hlas na umělém figurantovi, tedy na mě.
Otevřel jsem dveře: "Tak co pro mě máte za akci, mr. CHO?" a vkročil jsem do místnosti.
"Zavřete ty dveře, vy pitomče!"

Pokračování audience příště, abyste se nenudili. Přece jenom je to poněkud náročnější četba.

Zde ještě originál obsah, abyste věděli, co Vás ještě všechno čeká.


Agent 2000

4. května 2011 v 23:39 | Štaja |  Novela na pokračování
Hola hola!
Tento článek je obzvláště určen příznivcům neohroženého Jackyho Horna, hrdiny dětství mého a mojí sestry, kterého jsme si v oněch temných dobách sami vymysleli. Odkazy na jeho kreslenou podobu můžete najít například zde: http://mstajer.blog.cz/1004/1-statecny, nebo zde: http://lucka345.blog.cz/1102/bublina-k-bubline-zkratka-komix. Nějak mi sem nejde vložit odkaz, to bude tím, jak jde výpočetní technika kupředu, tak si ho případně zkopírujte.
Jacky Horn, agent 0920, neexistoval pouze v podobě kreslené, ale taktéž se stal hrdinou několika povídek a novel. (Tenkrát jsem si myslel, že jsou to romány, ale nakonec se jedná o povídky až novely).
Rozhodl jsem se jedno z těchto děl reinkarnovat a přiblížit ho i Vám, mým oddaným čtenářům, v rubrice Novela na pokračování, a to s minimálními gramatickými úpravami.
Na předsádce tohoto díla je napsáno, že vznikalo od 23. 4. 1991 do 18. 11. 1991, znamená to, že mi bylo 14 let a do roku 2000, který jsem zde popisoval, zbývalo rovných devět. Tohle byla tedy představa čtrnáctiletého mě o tom, jak bude vypadat budoucnost.

Zde je úvodní strana s citátem spolužáka Jakuba Potočky: "Každý umělec je tak trochu blázen, ale ne každý blázen je umělec". Citát je v pravém horním rohu a zub času se na něm značně podepsal.



Je zde patrný i můj tehdejší pseudonym "Jonathan Thupper".

Zde je první krátká kapitola, uvedení do děje, startovní plošina, určená k efektnímu nástupu hlavní postavy do "rozjetého vlaku strhujícího děje".



Agent 2000
Část I.
G17 a G18
20. 7. 1999 byla uzavřena dohoda mezi Fransií, Anglií a Ruskem o snižování počtu vojáků. Země se dohodly na sedmi procentech. Stahování mělo proběhnout do jednoho roku po takzvané "Werseilské dohodě II", jak se této dohodě říkalo. Byla totiž zrovna jako "Wersailská dohoda I" podepsána ve Werseile.
Rusko reagovalo okamžitým rozpuštěním divizí G17 a G18 pod vedením Iljiče Volodjoviče Puchurina. Došlo však ke vzpouře, vedené samotným Puchurinem, kdy vojáci napadli letiště v Minsku a čtyřmi uloupenými letadly se jim podařilo opustit Rusko.
Kde však přistáli, zůstalo záhadou. Puchurin totiž v pravou chvíli spustil radarové rušiče. Správa otřásla světem.
A měla otřást ještě víc.


Odkojen Bondovkami, navíc krátce po sametové revoluci, jsem nemohl jinak než učinit superzlou postavou právě ruského oficíra.
Pokud projevíte sebemenší zájem, v příští kapitole budete svědky audience Jackyho Horna u mra CHO. Dostane se dokonce na "rekvizity budoucnosti"!

Vinšuji dobrou noc!!!

Hlášky našich dětí

3. května 2011 v 22:34 | Helča |  Šplechty našich dětí
Kačenka nám poslední dobou nějak zmoudřela. Pusu nezastaví, pořád se na něco ptá a hlavně chce být velká holka. Má to své výhody, nemá problémy s jídlem, maso jí chutná, nemusím jí k jídlu přemlouvat.
Nedávno přišla s touhle hláškou:
"Až budu dospělá, tak budu nosit velké tílko!Jo a bude mi chutnat víno!"
"Kačenko a to myslíš hroznové nebo alkohol?"
"No víno alkohol!"

Ondra zase chodí s jinými hláškami.Nedávno z něj vypadlo toto:
Říkala jsem Kačence, že má kozí nohy. A jestli se nenaučí pořádně oblouvat, tak až bude velká, tak mi bude vyčítat, že má kvůli mě křivé nohy, protože jsem jí špatně obouvala.
Ondra se stranou uculoval a povídá:"Nebude, maminko!"
Tak mě napadlo, že vím , co tím myslí, ale raději jsem se ho zeptala.
Odpověděl:
"Až my s Kačenkou budeme velcí a dospělí tak ty už budeš stará bába a budeš mrtvá!"

Asi jsem Ty časy a věk dospěláků v jeho věku vnímala podobně.