Srpen 2011

Cuketový dalekohled

28. srpna 2011 v 21:18 | Štaja |  Mé omyly
Hola hola!
Dnes velmi stručně. Zuří sezóna cuket. Na naší zahrádce se objevil i tento exemplář.
Vidíte první pokus v dějinách o použití cukety jakožto dalekohledu!


Proboha, přemýšlím nad tím, že bych to střelil CIA...


Plavací dovolená

21. srpna 2011 v 20:12 | Helča |  Turistika / geocaching
Tak jsem tu po dlouhé odmlce, s pár zážitky z dovolené s dětmi v Krkonoších.
Stejně jako loni jsme jeli na Kolínskou boudu, viz třeba tento článek .Počasí letos nebylo tak pěkné, ale celkem to šlo, hlavně je program v herně a v bazénu, takže stačí vyjítna chvilku na čerstvý vzduch, třeba nakrmit ovečky či kozenky(ty tam loni nebyly).
Tak takhle vypadalo počasí u chaty:

Letos jsme odjížděli poněkud neobvykle v neděli, což s sebou neslo krapet malý problém, náš tatínek musel v neděli do práce.
Vše jsme vyřešili naprosto akčně, sbalila jsem kufry již ve čtvrtek, táta odjel do práce(předpokládal, ze tam bude až do nedělě), což nakonec i byl.
No a já s dětmi jsme si udělaly samostatný výlet do Prahy za tátou.
Bylo to pěkné, hlavně jak nacpat do 3 baťůžků věci, které jsem nedala do kufru. Vše klaplo a po 11.00 jsme odráželi na vlakové nádraží Vráž.

Vystoupili jsme na Hlavním nádraží v Praze a odtud jsme se přesunuly do hotelu I... l.
Zde pro nás byla připravena malá svačinka a děti si pohrály v dětském koutku.
V 15.30 táta dopracoval a hurá do hor.
Takže první etapa vyšla. Cesta byla poklidná, bez ucpaných silnic, dokonce jsme na Kolínskou dorazili o hodinku dříve, než bylo plánováno.A hlavně jsme stihli svoz aut na parkoviště v Peci.
Tatínek s námi pobyl až do úterý, děti hezky palvaly, tvořily, zkrátka si to užívaly se vším všudy, měly zde i své kamarády Kristýnku a Verunku s maminkou a to ve stejných skupinách.
Paráda.


Ovšem kdyby se krapet nezvrtlo moje zdraví. Vrátil se bolavý zub nebo co to v té puse bolí(už od června a nikdo neví, co to je) a hlavně mi vyskočila vyrážka na antibiotika, které jsem brala proti borelioze.Fotku raději dávat nebudu, páč jsem se na ní ani sama nepoznala.
Naštěstí kamarádi pomohly, děti nezlobily, já až na flekaté tělo a oteklou hubu taky jakeš takeš fungovala, (co bych pro děti nevydržela a ono se taky nic moc jiného dělat nedalo, když jsme byly bez auta a nejbložší nemocnice až v Trutnově).
A záchrana přijela v sobotu, doplavala s dětmi, já se trochu prokrvila a rozfungovala při dětské závěrečné diskotéce a jeli jsme domů.
Jak se říká "Konec dobrý, všechno dobré"
, tak už jsem relativně v pohodě po pár injekcích hydrokortizolu a mastičkách a práškách na alergii a až se mi vyzdraví "huba", tak snad bude vyřešen i problém se zuby.

Ještě přidávám fotečky ze středečního výletu, to byl volný den. Podařil se, sice byl nejchladnější(asi 6 stupňů), ale nepršelo a nakonec se i mraky rozestoupily a byla vidět Sněžka. Před obědem jsme šli na Černohorská rašeliniště a po obědě směr Tetřeví boudy do lesa a na borůvky. A ještě jsme stihli odlovit naši 100 keš na Pražské boudě.



Tady jedna s lesním skřítkem, který děti podaroval borůvkami:

A na lávce pod rozcestím k Tetřevím boudám

Lawatorrovy revoluční stránky

19. srpna 2011 v 22:27 | Štaja |  Retro
Hola hola!

S potěšením Vám mohu představit zbrusu nové stránky mého odvěkkého kámoše, se kterým jsme natropili v dětství lecjakou neplechu (třeba jsme dědovi kradli a tajně pili diapivo, psali jsme komixy o Hornovi a Huntleym, taky jsme společně stvořili legendu Kozlíka Faldynka, který dokonce nakonec vyšel i v knižní podobě, spatlali jsme spoustu muziky a sousedům při hraní na improvizované bicí a elektrické kytary mnohokráte pozvedli mandle).
Pokud jsem ve své rubrice Retro něco naznačil, na Lawatorrových stránkách si můžete poslechnout naše kongeniální nahrávky, jako například legendární syrovou Černou plachtu (od našeho bandu The Guma), a jistě se tam brzy objeví i nějaké ty dobové klipy, cheha!

Odkaz je ZDE.

Neváhejte a vstupte.
Černá plachta už vám chrastí naproti!!!


Kratér

17. srpna 2011 v 11:34 | Štaja |  Recenze
KRÁTER
Kratér: Řecká nádoba pro mísení vína s vodou
Poté, co jsem dočetl poslední list Kráteru, se mi vybavil citát z jednoho nejmenovaného akčního filmu: "Ti (…) Američani! Do všeho si museji lejt kečup!"
A nejen to. Taky se dokážou schovávat před střelbou za dveřmi od auta, dovedou nastartovat motor šroubovákem…
O čem pojednává tato kniha? O honbě za odcizeným supertajným harddiskem, na kterém jsou důležité informace o Marsu. O záchraně světa. O bývalém tajném agentovi CIA Fordovi, snažícím se odhalit podivný důl v Kambodži, odkud kdosi vyváží do světa radioaktivní drahokamy mimozemského původu. O dvou holkách, co viděly spadnout meteoroid a chtějí ho najít.
Ten se zřítil na některý z nesčetných ostrůvků na pobřeží státu Maine. Dívky prohledávají jeden ostrov za druhým, popíjejí, kouří trávu, dělají si mejdan na moři.Na prvním ostrově to není, na druhém taky ne, na třetím taky ne… Ford mezi tím v Kambodži vypátrá důl, vetře se do společnosti Pol Potova "muže číslo 6" a během šedesátiminutového rozhovoru ho přesvědčí, aby místo opustil, dal všem zotročeným lidem volno a odebral se na vejminek. "Zřejmě slušnej voddíl," řekl by klasik. Vše vyfotí, vyhodí do povětří a putuje na druhou stranu zeměkoule.
Teprve poté se hlavní postavy setkají, příběh se začne formovat a zdánlivě nesouvisející dějové odbočky dostanou nějaký smysl. Do té doby se ale v knize v podstatě nepřihodí nic důležitého. Akce visí jaksi "ve vzduchu", aniž by nějak podstatně ovlivňovala děj.
Ale pokud jste neodešli od Smrtonosné pasti III v polovině, tohle nakonec taky zbaštíte. Nesnažte se ale v díle jakkoli šťourat! Pod jemnou krustičkou z oblíbených klišé, patosu a zběsilé akce se neskrývá vůbec nic. Možná pár tun onoho pomyslného amerického kečupu… Pořád tu něco vybuchuje, neustále se do něčeho střílí, kladná postava by strčila do kapsy majora Hradce, záporná má samozřejmě všechny nešvary nadporučíka Bláhy.
Proč jsem na začátek zařadil definici "Kratéru"? Nuže, nemohu se ubránit pocitu, že Douglas Preston vymyslel slušný námět, aby ho mohl vložit do pomyslného literárního "kratéru" a ředit ho a ředit, dokud nenaplní oněch 373 stran. Jako se v oné řecké nádobě mění víno postupně ve střik, i samotný námět se v románu ředí a rozmělňuje. Chuť ustupuje pod náporem vody, myšlenka mizí pod tlakem leckdy neopodstatněné akce. Podobné pocity ve mně vzbuzuje i množství postav a paralelních dějů, které nemají v příběhu jinou funkci, než jakou může mít voda v popisované nádobě.
Za zajímavost stojí prostředí, ve kterém se "Kratér" odehrává. Stát Maine je nejsevernějším místem Spojených států. Obyvatelé pobřeží se živí chytáním humrů, je zde chladno a moře pokryté labyrintem ostrůvků všemožných velikostí a tvarů. Přestože kniha nepřinesla nic objevného, alespoň mi dala námět, kam se "virtuálně" podívat. A dokázala přiblížit atmosféru těchto vzdálených končin.
Douglas Preston: Kráter. Přel. Petr Kovács. Obálka: Jan Matoška. Praha, BB/art., 2011. 373s.
236 Kč.
Hodnocení: ***

Agent 2000: Konec

1. srpna 2011 v 22:16 | Štaja |  Novela na pokračování
Hola hola. Se slzou na oku jistě uvítáte poslední strhující díl novely z roku 1991 "Agent 2000".
Ale nezoufejte!
Pokud Vás toto infantilní čtení byť jen trochu zaujalo, mám v šupleti další kousky Jackyho Horna!

Nicméně zde je ten konec...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Chaptel V.
Čas je hořlavina
Čas je nesmírně hořlavá látka. Ani jsem se nenadál a shořel jsem v něm i já.
Jenže teď jsem šel po chodbě s pytlem na zádech, trochu velikém saku a legračně velikých kalhotách.
Kdo by řekl, že je pan Crossanger taková vazba, že se mi pod jeho kvádro vešel potápěčský skafandr.
V pytli jsem vylil bomby se zásobou vzduchu na 25 minut. Zvolil jsem nenápadnou cestu ven. Lepší, než se prostřílet. To nese částečné riziko.
"Nechcete s tím pomoct?" přidružil se ke mně šplhoun ve žluté uniformě.
"No dobrá. Ale opatrně." Hodil jsem mu pytel na záda.
"Pomoz mi to odnést nahoru na palubu."
Musím přestřihnout kabel. Vedle bomb se v pytli nesou také mocné kleště na pořádný kabel. Nesmím vzbudit pozornost.
"Chlapče, přivolej výtah."
Chlapec měl plné ruce práce a já jsem se srdečně bavil. A potil.
Jízdu výtahem korunoval drobný rozhovor, kdy jsem se dozvěděl, že se chlapec jmenuje Bob a je mu 36 a trpí chorobně malou výškou. Na palubě jsem ho přehodil přes brlení a poděkoval mu za ochotu, s jakou mi pomohl ty věci donést až sem.
Směřoval jsem k zádi. Tam jsem předpokládal kabel.
Zbývalo deset minut. To alespoň tvrdily mé hodinky.
Houkl jsem na záď. Nenápadné. Chlapík, sedící u prutu na žraloky s pěkně tlustým kabelem místo provazu.
Připravil jsem si kleště. Po tomhle úderu se složíš, chlapče!

Chaptel VI.
Vrchol
"Pane BB, myslím, že bychom měli opravdu na čas skutečně odjet o pár kilometrů dál - mé výpočty jsou sice přesné, jenže každá hlava má chybu - mohl jsem udělat malou chybu výpočtu, znáte to."
Ciferman drmolil jako idiot.
"Můžeme vše sledovat z povzdálí. I mě něco říká, že není Waterlilly ta nejbezpečnější loď." Kněz s duší ďábla skutečně cítil nebezpečí na této lodi. "Připijeme si na vaše smělé výpočty na moři. Crossanger si může pohovořit s Hornem."
Oba panáci kráčeli po palubě k žebříčku, který spojoval loď s atomovým člunem. Žebřík byla jediná možnost, jak se z lodi dostat na atomový člun.
Za rohem se náhle ozval výkřik a zvuky, které se hodí k souboji.
Kněz se zděsil. Něco takového přece tušil. Jenže situace nedovolovala se pořádně soustředit. Jeho neklid rostl.
Podíval se za budku.
"Sakra! Horn! Něco takovýho jsem tušil! Jdeme na člun! Tam, kde je Horn, není nikdy bezpečno!"
Kněz slezl bleskově po žebříku. Za ním chtěl jít ohromený Ciferman.

Uvolnil jsem se z obklíčení několika chlapíků, kteří mě obtěžovali. Kněz s duší ďábla jde na člun. Dostal jsem nápad. Kabel už nepřestřihnu. Kleště mi spadly do moře.
Hodil jsem si bomby s kyslíkem na záda a k opasku si připevnil pořádný ocelový nůž.
Ciferman se snažil klást odpor. Hodil jsem ho přes palubu. Trochu zařval, ozvalo se plesknutí o hladinu vody a tím Ciferman dopočítal. Přepočítal se a taky se mu to hořce nevyplatilo.
Zbývá pět minut. Kněz s duší ďábla sedí za řídícím pultem atomového člunu a hodlá se rozjet. Skáču z paluby Waterlilly. Čtyři minuty.
Člun vypálil. Jediná moje opora je měděný záhyb plechu těsně u zadního levého motorku. Levý atomový motor mi ohlušuje uši.
Jsme 200 metrů od Waterlilly. Zbývají tři minuty do počátku umělého zemětřesení.
Vytahuji z opasku nůž. Teď ti ukážu divadélko, ty kašpare!
Kněz s duší ďábla provádí své nejlepší kličky, aby mě dostal dolů.
Sako pana Crossangera se rázem změnilo na cár roztrhaných hadrů.
Vrážím nůž do levé trysky atomového motoru. Zbývají dvě minuty.
Tenhle člun patří k těm rychlejším. Reakce je úžasná. Letím naznak do vody. Člun prudce zatáčí. Předpokládám, že Kněz pěkně ztratil balanc. Teď už ti nic nepomůže, ďáble! Konečně se vracíš z vandru domů! Do pekla!
Minuta.
Člun se obratem vrací k Waterlilly. Reakce je dokonalá. Kněz se může snažit brzdit. Nic mu to není platné.
Jede třistakilometrovou rychlostí k Waterlilly. Vypnul motor. Jenže aerodynamický tvar člunu nedovoluje prudké brzdění…
Čtvrt minuty před začátkem komedie vráží atomový člun do Waterlilly. Podpalubí je silně zatěžkáno atomovým reaktorem.
Atomový člun dává k dobru atomový výbuch, který proráží stěnu, která je napojena na stěnu reaktoru.
Parádní atomový hřib, jaký se mi nikdy předtím nepovedl. Vrchol mého umění zabíjet ve velkém a po právu.

Atomový hřib přilákal rybářskou loď. Ta mě také vylovila.

"Co se stalo té lodi?" ptali se mě ti námořníci, kteří o podobném podniku nemohli mít ani šajnu. Předstíral jsem únavu. Ale když jinak nedali, měl jsem jednu odpověď k dobru.
"Ale, nikdo jim neřekl, že ty bedny s polévkou EX, které s sebou vezli, nemusí vždy sloužit prospěchu. Polévka EX byla asi výbušnina, či co."
Snad se na tu pitomost nachytali.
Ale ani zdánlivě nemohli tušit, že hluboko pod nimi se v hlubině rozpadá zbytek nejohavnějšího přístroje, jaký kdy byl stvořen...


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Tak se zatím mějte.
Ale věřte tomu, že Horn ještě nevystřelil svůj poslední výsřel!

Ha, ha, ha!