Říjen 2011

Tvrz Rovný

31. října 2011 v 11:22 | Štaja |  Turistika / geocaching
Včera v neděli, poté, co z nás vyprchaly poslední výpary tradiční sobotní helloweenové pitky a čas se změnil z letního na zimní, po příjemném obídku jsme nastartovali vůz a uskutečnili výsadek do věru zajímavého kraje nedaleko zámku Zbirohu. Vzhledem k tomu, že už se stmívá poněkud brzy, zkrátili jsme výpravu na sotva hodinovou podvečerní procházku.

Vůz jsme zastavili úplně na konci velmi pěkné vesničky se spoustou roubených staveb, která se zove Plískov. (Jeli jsme pořád po červené a zastavili až tam, kde se asfaltka změnila v polní cestu a kulatá plechová placka dávala tušit, že zde platí zákaz vjezdu).

Přecházíme loučku k potoku, který se jmenuje "Koželužka", a slunce se pomalu chýlí k západu.


...To je on. Právě ten se stal důležitým prvkem při stavbě vodní tvrze.


Z tvrze zbyl jen fragment vodního díla. Jeden rybník nahoře, druhý rybník dole a z obou stran vodní příkop. Přes ten kdysi vedl padací most. Toto je onen rybník, který je "nahoře". Vyživuje ho Koželužka a ta se poté rozdvojuje a místo, kde bývala tvrz, obtéká z obou stran.


Pohled z hráze do bažiny a porostu, kde je možno vypozorovat půdprys dávné tvrze.


V tomto kraji je krásná příroda a moc pěkný les. Vše patřičně protkáno turistickými značkami skýtá námět pro spoustu zajímavých výprav. Z tvrze se můžete vydat kupříkladu na vrch Brno, na kterém je vysílač, případně na Zbiroh, který také stojí za pozornost.

Rybníček Brčálník.


Promiňte...


Takže pokud máte rádi nefregventovaná místa, sem se někdy stavte. Nikdo tu neprodává skákací pavouky ani loutky čarodějnic, ani trička s Franzem Kafkou.
Takže si tu můžete vklidu sednout a představit si, jak to tu mohlo fungovat před dávnými lety.

Zde můžete najít podrobnější informace o tomto místě.

Tak zase někdy příště!

Nižbor - Žloukovice

26. října 2011 v 22:46 | Štaja |  Turistika / geocaching
Hola hola!

Dnes jsme se s dětmi vypravili na naši oblíbenou pěší trasu Nižbor - Žloukovice. Červená turistická značka Vás povede po vrchu pravého strmého břehu Berounky příjemnou lesní cestou.

První snímek zachycuje Pračkovu hvězdárnu v Nižboře. Více informací o tomto zajímavém objektu ZDE.


Po stezičce z parkoviště jsme se vydali strmou stezičkou k zámku (který však dle mého názoru má blíže k hradu a jak to v případě podobných staveb bývá, původně se opravdu jednalo o hrad. Nějaké informace si můžete najít prozměnu ZDE.


Od hradu pokračujeme již víceméně po rovině, mizíme v lese. Počasí se kazí a začíná pršet. Vše vypadá značně ponuře, třeba i tato poškozená hrobka Furstenberků, stojící dnes poněkud zapomenuta v zatáčce vedle stavebnin.
Syna taktéž pohltila ponurá nálada a proto se tváří tak, jak se tváří...


...Začíná více a více pršet. Blížíme se k vyhlídce na Berounku, která se zove Čerchov, podobně jako ta slavná hora v oblastech Českého lesa, kde nás pro změnu zastihla bouře...
...Míjíme tuto polorozpadlou stodolu...


...Les je ponurý a plný podivných bytostí, které vylézají ze svých brlohů, protože nečekaly, že sem právě dnes polezou lidé...
...Jako třeba tenhle kostlivec...

Ale to už jsme na Čerchově, sotva v polovině cesty.
V Berounce od poslední návštěvy tohoto místa vznikl ostrůvek. Řeka se stále mění.
Leje jako z konve, dětem to ale zrovna teď nevadí. Je zde totiž lavička se stříškou, kde si mohou dát svačinku. Dospělí zatím lezou po skalách v okolí a loví v dešti poklady...
...Zespoda zaslechneme zvuk projíždějícího auta. Vede tam silnice.
V dešti je všechno jiné.
Možná je v dešti všechno dokonce svým způsobem zajímavější...


Jdeme dál.
Howard Philips Lowecraft nám nastražil do cesty jednu ze svých podivných bytostí. Cthullhu fthahn!


Blížíme se ke Žloukovicím.
Přidáváme do kroku, neboť v případě, že nestihneme vlak nebo autobus budeme nuceni kráčet čtyři kilometry zpět po silnici.
Kousek stranou od červené objevuji díky GPS souřadnicím tato zajímavá a dnes opět poněkud ponuře působící boží muka.


...Dostáváme se k potoku a daří se nám chytit autobus.
Výborně. Výborně...
Podivné bytosti nás dnes nedostaly!
Snad někdy příště!!!

Modřanská rokle

25. října 2011 v 0:28 | Štaja |  Fotky
Hola hola!
Probůh, už jsem tu nějak dlouho nebyl...
To bude tím, že nemám čas. Neměl by někdo z vás nějaké větší množství nepotřebného času navíc? Nějaký bych koupil...
...Chce se mi spát, ale to mi nezabrání, abych sem nevložil tři fotografie z dnešní výpravy Modřanskou roklí podél Libušského potoka.
Zde jsou. Ponechám je bez komentáře. Komentář zde není dle mého názoru potřeba...






Na tomto místě mě fascinuje zejména ten fakt, že před necelými sto lety zde nebyl žádný les, pouze louky a pastviny. Les zde byl vysazen později uměle a podle naučných tabulí značně nešťastně (byl zde vysazen například akát, který se dokáže chovat vůči ostatnímu porostu značně nevybíravě).
Jinými slovy, to, co nás obklopuje, tu není odjakživa. Stačilo by nahlédnout kukátkem do nepříliš vzdálené minulosti a spatřili bychom krajinu, po které bychom jen těžko hledali nějakou stopu v současnosti.
Nepříjemným zjištěním pro mě byla informace od kamaráda domorodce, že díky obchvatu R1 prakticky zmizel Písnický potok a stejný osud zřejmě potkal i další. Voda prostě někam zmizela...
Nuže, dobrou noc, snad se zítra dostanu k nějakému dalšímu psaní!