Únor 2012

Krkonoše / předčasné loučení se zimou

20. února 2012 v 22:17 | Štaja |  Turistika / geocaching
Mrazy pominuly a pomalu se blíží jaro. Možná... Vždyť je teprve únor. Ale těch mínus patnáct až pětadvacet už snad minulo. To najednou jeden zjistí, že diesel je sice modernější než býval, ale nafta beztak ráda zamrzá. Proboha, proč mi to nikdo neřekl, když jsem to kupoval?
Vylovil jsem pár fotek ze začátku února z Vítkovic v Krkonoších.
Tam jim dokonce zamrzla rolba a deset dní jim trvalo, než ji uvedli opět do provozu.
Taky jsem tam pěkně nastydl. Ale auto to nějak vydrželo. Jen ostřikovače zamrzly. Nikde jsem nesehnal vodu do ostřiovačů do mínus třiceti stupňů.
Panu domácímu taky zamrzla voda na záchodě. Nestačil se divit. Mrazy tentokrát překvapily i horaly...
Fotka číslo jedna. Pěkně projetá běžěcká stopa po hřebeni. Slunce hezky hřeje, tedy je krásných osm stupňů pod nulou.

Na sjezdovce mi taktéž omrzla huba. Ale sníh byl dokonalý. Jsem houby lyžař, ale tenhle sníh mi připadal dokonalý. Dokonalý sníh pro houby lyžaře. Soused Pepa říkal, že tenhle sníh je pomalý. Každý si zřejmě představuje dokonalý sníh jinak.
Další obrázek.

Tyhle snímky není nutné nějak komentovat. Jsou jen důkazem, že když jsou dobré podmínky, může být fotka pěkná i z laciného aparátu.
Fotka je bílá a modrá. Kdyby ty stromy uprostřed byly zelené (ony jsou, ale mezi tou pastelovou modří a zářivou bělobou ona nic moc zeleň nějak zaniká), bylo by to celé zeleno modro bílé.
Ještě pořád kašlu. Pořád si nosím vzpomínky na Vítkovice s sebou. Nějak jsem to zapomněl vyležet a vypotit. Chudáci polárníci a chudáci horolezci. To musí být opravdu zážitek, když takový horolezec v šesti tisících metrech dostane chřipku. Že prý tam nejde pořádně ani uvařit čaj... A Becherovku aby tam člověk jedl lžičkou...
...Další fotka je pořád v tom samém duchu...
...Nejsou to koleje od traktoru, ale detail vyfrézované běžkařské stopy. Vede směrem na Rezek. Na jižním pólu by žádná stopa nebyla a cesta by na první pohled nikam nevedla, jen na jih a pak najednou na sever. A když byste stáli přesně na pólu a chtěli si udělat snímek, než byste stačili vylovili aparát a nějak rozehřát baterky (polárníci je prý vozí v kalhotech), pól by vám ujel o pár metrů dál, aby se vám vysmál. Ha, ha, ha. Nechytíš mě, nechytíš! No nezůstali byste raději doma u rozpáleného krbu?
Na posledním snímku je ledové slunce. Hřeje jen na oko.

Ale pořád je to mnohem lepší, než kdyby nehřálo vůbec. Kdyby bylo schované za mrakem. Když hřeje opticky, také to není úplně k zahození.
Tímto se loučím se sněhem a teplotami hluboko pod nulou. Už dáte pokoj, ano? Už necháte nebohého blogera trochu se ohřát?
Jako bych slyšel tiché cinkání rampouchů, pokoušejících se mi sdělit, že "je přece teprve únor, cink cink, ještě se vrátíme, cink cink..."
Pravda. Je teprve únor.
Nuže, nechme se překvapit!

Blackout

16. února 2012 v 20:20 | Štaja |  Recenze
Právě jsem dočetl knihu Jana Kovanice "Blackout". Současně vidím, že tématem týdne je moje oblíbená fráze "Co by se stalo, kdyby". Tyhle dvě věci náhodou nějak souvisejí, neboť při čtení knihy jsem měl přesně takový pocit. "Co by se stalo, kdyby z ničeho nic přestala fungovat elektřina". A o tom to je.
Kniha poprvé vyšla v roce 1999. Vznikla na platformě Neffova románu "Tma", respektive z nekonečné polemiky nad vznikající "Tmou" mezi Ondřejem Neffem a Janem Kovanicem, který při vzniku plnil úlohu beta čtenáře.
Podruhé se Blackout objevil na pultech knihkupectví v roce 2011.

Můj pocit z knihy je asi takovýto:
Na začátku se vše tváří jako katastrofický kus. Krátkými prostřihy nahlédneme na různá místa planety a pozorujeme počátek obří globální katastrofy. Co by se stalo, kdyby najednou přestala fungovat elektřina. Není tím myšleno, že by došlo k výpadku elektrárny nebo přerušení vedení. Představte si, že se na naší planetě najednou změní fyzikální zákony a všechno zhasne. Můžeme pozorovat simulaci toho, co by se v tu chvíli přihodilo. Dostatečně podrobnou a technicky propracovanou. Co se stane s tramvají, co se stane s autem, co se stane s letadlem? (Co když spadne na benzínovou pumpu, kde občas také beru naftu?) Jak to bude s komunikací? Jak to bude vypadat v metru?
Ve druhé fázi pozorujeme sociální problém. Lidé jsou zmateni, ale začínají se rychle dělit na tábory. Jedna část rabuje, krade a vraždí, zatímco druhá se pokouší zachránit, co se ještě zachránit dá. (Někdy může být těžké tyhle dvě roviny rozeznat, ale to je život). Ze zmatku a trosek rychle vstávají mocipáni, kteří jsou schopni vytvořit v rozvalinách svá vlastní impéria.
V této fázi se pohybujeme především po Praze, ale dostaneme se i do jejího okolí. V mém případě se tedy podstatná část děje odehrává na místech, která dobře znám, a když se jeden z hlavních hrdinů se svou přítelkyní chápe bicyklu a po dálnici D5 to mastí směrem na Beroun s tím, že v Loděnici sjede aby se vyhnul kopci (přítelkyně už má dost v Rudné), a pokračuje podél Kačáku přes Svatý Jan pod Skalou, nuže, tudy přece také jezdím na kole, konec konců to můžete shlédnout nafoceno ZDE…
…V další fázi začínají jednotliví samozvaní vládcové bojovat o území…
Konec knihy nebudu samozřejmě prozrazovat, ale můj osobní dojem je takový, že konec je zde pouze nutným zlem. Kdyby na konci nebylo vysvětlení "proč" se to celé přihodilo žádné, nic by se nestalo. Kniha je o něčem jiném, než o "proč". Kniha je o tom, "co by se stalo, kdyby". Mimoděk vzpomenu na Merleho Malevil. Merle neřeší, co se stalo, pouze předvede věrnou simulaci toho, "co by se stalo kdyby". Jako v životě, i v Malevilu máme pocit, že kniha sice končí, ale všechno pokračuje dál, jenže bez asistence čtenářů.
…Mimo technicky propracované katastrofické sci-fi zde tedy můžeme pozorovat jakousi sociologickou linku (jak by se lidé asi zachovali, kdyby) a důležitou roli zde má i černý humor, sarkasmus, ironie a satyra.
...Možná si po přečtení někteří z nás uvědomí, jak je to skvělé že můžeme jezdit tramvají, že si můžeme třeba dojít do krámu a koupit si housku a kus salámu.
A že si můžeme pěkně po setmění rozsvítit lampičku a třeba si přečíst tuto velice zajímavou knížku, že?

Crazy dream IV.

2. února 2012 v 12:20 | Štaja |  comix
Hola hola!

Přicházím k vám sdokončením/nedokončenním komiksu, případně komixu, případně obrázkového seriálu (já se však v tomto případě přikláním k názvu "slátanina") Crazy dream.
Jak jsem již osvětlil, s anglickou gramatikou jsem si tenkrát moc hlavu nedělal, proto "crazy". Mohl bych to prohlásit za tvůrčí záměr, ale maminka mě učila nelhat. Pravda je taková, že to tvůrčí záměr nebyl.

K věci.
Konec předem prohrané šachové partie.
CHO se probouzí do reality, která nemá do zlého snu daleko. Přichází depeše od Horna.


Horn je v plném nasazení.
Jako obvykle je Marťanovi v patách.


Na scéně se objevuje trojice zabijáků, známá pod jménem "Mimtrio". Tipněte si, který z nich je Upír Krejčí.

Následuje honička po Hong Kongu. Cho opět usíná.


Prehistorická bestie se poněkud nepovedla a možná byla i důvodem, proč jsem v díle nikdy nepokračoval. Nechtělo se mi ji kreslit znova.

CHO dostává tajemnou injekci.
Tím to končí.
Ale jestli budu mít někdy čas, budu v tom pokračovat.
Tedy POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ, PŘÁTELÉ!!!

Rozhovor

1. února 2012 v 0:23 | Štaja |  Mé omyly
Hola hola!

Poslední dobou nemám moc času. Neprodává někdo z vás čas?
Nemáte někdo alespoň nějaký recept, jak s tou podivnou veličinou nějak šikovně naložit?
Nicméně se musím pochlubit (a že se rád chlubím) rozhovorem, který jsem poskytl panu Sikarovi do rubriky "Milujeme komix". Najdete ho ZDE . Stačí kliknout.


Mám velké plány...
Jen trochu času a vůle by to chtělo...
A možná ořádný doutník...
...To nejsem já, ale pan Cal...