Srpen 2012

Dovolenka - den III, Macocha

29. srpna 2012 v 23:31 | Štaja |  Turistika / geocaching
Hola hola!
Vítejte u třetího pokračování seriálu o naší moravské dovolence. Jak jsem sliboval, budu tentokrát vyprávět o návštěvě Punkevních jeskyní a propasti Macocha.


Započněme pohledem střešním oknem expedičního vozu na zaprášenou architekturu sedmdesátých a osmdesátých let v Blansku při výsadku do lékárny za účelem pořízení prášků proti bolení hlavy.

Dobrá tedy... Po ránu nakládáme děti do vozu a odrážíme z azylu v Boskovicích směrem na Blansko a poměrně bez problémů nacházíme parkoviště u Skalního Mlýna. Prohlídku máme předem objednánu. Zejména o prázdninách máte bez rezervace pramalou šanci dostat se dovnitř.
Ačkoli ani procházka okolo s krátkou odbočkou na zříceninu Blansek není právě k zahození, neboť zdejší rozeklaná skaliska a úžasné scenérie skýtají i tak spoustu neobyčejné pastvy pro oči.
Od Skalního Mlýna jezdí ke vstupu do Punkevních jeskyní vláček. Nicméně naše dovolenka je na počátku, peněz není na rozhazování a navíc by nám z vláčku unikla spousta zásadních věcí, neboť i zde bystrý pozorovatel objeví zajímavé tajemné bytosti, jako například tohoto temného strážce...


Zřejmě se jedná o zakletého zlého krále, v jehoš tváři je stále dobře patrný údiv nad tím, že bude muset strávit drahně let v této strnulé pozici. Napadá vás nějaká pěkná legenda?


...A kde se tu natrhal Hern, to už vůbec nechápu...

Navíc je zde zajímavá naučná stezka.
Pomalou chůzí dojdeme až ke vstupu do jeskyní. Všechno je tu tak obrovské, že se tu všichni ti turisté bez problémů rozprchnou a nikde nejsou žádné fronty.
Vstupujeme do podzemí.
Nezapomeňte si vzít něco na sebe. Je tam poněkud chladno. Ale tak už tomu v jeskyních bývá.
Zaplatili jsme si i poplatek za focení (na lodičce se fotit nesmí), nicméně náš aparát to poněkud nepobral.

Tahle fotka má snad alespoň trochu atmosféru...

Postupujeme a nakonec se dostáváme až na dno Macochy.
Za doprovodu chorálu se nám otevírá pohled na modrou oblohu. Je tu vlhko a nad námi se vznáší mlžný opar.Turistu ten přechod šokuje. Je to opravdu impozantní.
Náš fotoaparát reaguje po svém a vytváří zajímavé černoušky.

Černoši na dně Macochy.

A jsme na dně...
...Zde je také můstek, kde nás paní průvodkyně předává do rukou zkušenému pánovi na loďce. Přes zákaz focení všichni vytahují fotoaparáty a fotí jako šílení. Problém nastává až v okamžiku, kdy jeden z nich použije blesk. Pan kapitán se zlobí.
Není divu.
On totiž po tom blesknutí nějakou chvíli vůbec nic nevidí!
Poté už všichni fotí bez blesku.
Pan kapitán bravurně manévruje. Občas se musíme úplně sklonit, abychom se nepraštili o skálu do hlavy, cesta je krkolomná a v rozumné míře dobrodružná, s jedním mezipřistáním (abychom se dle pana kapitána mohli podívat na jeden mokrej rampouch a mohli pokračovat zase dál). Pán srší drsnými legráckami.

A jsme venku. Vystupujeme z loděk a jsme zase u vstupu do jeskyní.
Naše cesta ale vede dál do kopce, abychom mohli Macochu vidět ještě shora. (Nahoře je mimochodem druhá možnost, kde zaparkovat, a druhá možnost, kde si dát příjemný obídek).
Nahoru opět jezdí lanovka, což vás bezpečně připraví o pár peněz a o další zajímavou procházku. Děti to díky bohu nějak pochopily a ani neprotestovaly...

Cesta nahoru.

Pod stoupáním z údolí do neuvěřitelného krpálu jsem zjistil, že pouhých pět set metrů na protějším svahu se skrývá zřícenina Blansek. (Pokud rozkliknete odkaz na Vikipedii, můžete z následující fotografie zjistit, že ze zříceniny oproti wikiobrázkům dnes podstatná část, vlastně celý hrad, chybí).


Děti s mámou šplhají nahoru na Macochu a já šplhám na Blansek. Je to opravdu drsný půlkilometr. Potím krev, funím... Nakonec jsem tedy nahoře. Vrchol je dobyt!





...Takže zříceninu zřejmě někdo zbořil úplně... Zůstala jen cedulka a pár šutrů...

Velmi romantické místo rozhodně doporučuji navštívit, pokud máte po prohlídce Punkevních jeskyní ještě trochu energie nazbyt.
Cestou dolů potkávám napřed člověka, šplhajícího se do kopce s bicyklem. Aha. asi jsem máslo. Chvíli poté potkávám v tom největším stoupání skupinku, jejímž členem je člověk o francouzských holích.
Ano, jsem máslo.

Po prudkém klesání prudce stoupám za svojí rodinou a za vyhlídkovým můstkem nad propastí. Rodinka už obědvá nahoře polévku. Objednám si ještě svíčkovou a jdu se kochat pohledem do té jámy. Rodinka má ještě dosti energie seběhnout na dolní vyhlídkový můstek a já pořizuji tuto fotografii.



Teď vede cesta už jen z kopce. Tuším že po žluté... Nebo po červené? Zpočátku volíme špatnou trasu, ale brzy se orientujeme správným směrem.

Kačenka objevila chrobáčka a chce si ho vzít domů.


Objevujeme tento zajímavý památník (Křenkův pomník) a odpočívadlo.


U odpočívadla jsme narazili na sešit, kasičku na mince, krabičku s křemínky a několik sklenic s plody, nasbíranými v okolí. Děti se podivily. Přečetli jsme jim tedy vzkaz. Toto vše sem připravil jakýsi místní bezdomovec a žádal tímto o pár mincí do kasičky výměnou za nasbírané plody, případně za hezké křemínky. Děti si samozřejmě křemínky vzaly a my přispěli drobnou mincí.

Cesta dolů probíhala ve znamení výslechu ze strany našich dětí, co je to ten bezdomovec a jak se tak někdo může stát bezdomovcem...

...Někdy po dovolené se Kačenka svěřila mamince, že až bude velká, vezme si domu nějakého bezdomovce a bude se o něj starat. Ale teď prý nemusíme mít strach. To až bude velká...



Ještě jeden pohled na Punkvu, tentokrát na denním světle.


...To je pro dnešní den vše.
Příště se podíváme na Plumlov!
Dobrou noc!

Dovolenka, den II.

24. srpna 2012 v 0:15 | Štaja |  Turistika / geocaching
Druhý den ráno vykládám kola a kufry do boskovického azylu, který nám poskytl dávný přítel, pan L. Sedáme do expedičního vozu a podnikáme výsadek na hrad Svojanov.
A vida, Svojanov je již v Pardubickém kraji. Ta naše kántry je opravdu maličká!
Před lety jsme Svojanov nemohli najít, neboť jsme přejeli snadno přehlédnutelnou značku. Dnes už jsme si toho byli vědomi a zaparkovali jsme správně.
Ono máte na Svojanově možnosti dvě. Můžete se vyvézt až nahoru na hrad, ale také můžete nechat vůz dole pod kopcem. Záleží tedy na tom, chcete - li trpět vy, nebo chcete nechat trpět techniku. Je to slušný krpál, jen co je pravda.
Děti si dole pod kopcem nasbíraly maliny a ostružiny a pak už jen brblaly. Taky se divím, že ještě nikdo nevynalezl "obraceč kopců". Bylo by to přece skvělé, prostě si ten kopec narovnat, aby nestálo tolik potu se vydrápat nahoru...
Hrad je fotogenický.
Taktéž prožívá nákladnou a do jisté míry nekonečnou rekonstrukci.
Zvolili jsme (protože děti neudrží pozornost příliš dlouho) kratší okruh, spočívající v prohlídce podzemí a mučírny.
Mučírna byla opravdu strašná. Kačenka spolu s několika dalšími lidmi raději počkala venku. Taková španělská bota a všechny ty aparátky na vypíchávání očí a řezání kůže na zádech, probůh, to je snad lepší strávit tři dny v práci v kuse, případně se zúčastnit narozenin šéfovy babičky a při tom se jakoby báječně bavit!
Po prohlídce jsme si chtěli dát na hradě příjemný obídek, ale Ondra si již při příchodu všiml, že u parkoviště prodávají langoše a navíc je tam dětské hřiště. Šli jsme tedy na langoše.
Tam jsme zažili komickou scénu. Pokud budu nepřesný, nedivte se mi.
Paní ve středních letech se náhle začala rozčilovat, jak je vůbec možné, že dostala kávu v plastikovém kalíšku a kde to jsme a že se vůbec nediví, že sem ti turisté ze západu nejezdí, když tady dostanou kávu do plastového kalíšku. Paní ze stánku se jí snažila vysvětlit, že toto je pouze stánek s občerstvením a pokud chtěla dostat kávu do porcelánu, mohla si připlatit v hradní restauraci, ale znechucená turistka se nepřestala domáhat svých práv, dokonce se začala shánět po majiteli podniku.
Ten se po chvíli opravdu objevil, aby zanesl pánovi na lavici u záchodků kávu v porcelánovém šálku.
"No vidíte! A já to musím pít z plastu! To je hamba!"
"To není hamba," pronesl pan majiel. "To je kamarád."
Tumáš!
Když se děti vyblbly, podívali jsme se na věž a na legendární gotickou zahrádku.

Toto je mohutné zdivo věže zespoda a následující obrázek zobrazuje pohled dolů do Svojanova. Hotový Betlém, že?


Bezprostřední okolí Svojanova je pokryto horninou, obsahující neobvyklé množství granátů. Tyto granáty jsou bohužel špatné kvality a nezpracovatelné, ale můžete je spatřit všude, třeba i ve starých schodech, vedoucích z hradu do gotické zahrádky. Můžete si je vzít domů jako suvenýr.
Zde pár snímků starého zdiva.

Poté následoval krátký výsadek k zajímavým božím mukám zhruba kilometr od hradu.
Zde jsou.

Cestu zpět jsme ryskli po neznačené polní cestě. Neradi se vracíme tudy, kudy jsme přišli. Děti protestovaly, ale nakonec se podvolily. Do poslední chvíle nevěřily, že ještě někdy uvidíme expediční vůz, nebožata...
...Od božích muk se naskytl moc pěkný pohled do údolí.
Cestou Kačenka nalezla úžasný suvenýr.
Zrezivělý řetěz.
Takový řetěz se může hodit, že?
Chvíli se o něj s Ondrou přetahovala a nakonec jsem ho stejně nesl já sám.

Expediční vůz jsme nakonec našli. Dokonce jsme ještě zvládli krátkou odbočku k unikátnímu kostelíku ve Starém Svojanově.
V kašně před vstupem na hřbitůvek můžete spatřit zlatá jablka. Není to úžasné?

Následná neformální večeřička u pana L s neformálním zapíjením kolaudace ukončila k ránu tento den plný zajívavých zážitků a granátů obvykle neformálním zbůsobem.
Dobrou noc...
...Příště bude Macocha! (Tedy doufám!)

Dovolená - den 1, Jihlava

22. srpna 2012 v 23:12 | Štaja |  Turistika / geocaching
Snad mám dnes ještě síly dost a navíc v lednici jedno plzeňské, při kterém bych měl načerpat sílu k sepsání prvního dne naší road movie. Začněme tedy... psss...
Děti zbožňují obchvat R1, protože vede přes mosty a tunely.
Já osobně k obchvatu R1 zastávám spíše neutrální postoj, neboť dle mého názoru obsahuje daleko více tunelů než ty dva, na které se těší naše děti. Když jedu po obchvatu R1, připadám si jako někdo, koho pozvali do cirkusu, aby mu po představení sdělili, že částka, kterou zaplatil, již byla automaticky stržena z jeho účtu, aby si nemusel dělat starosti s namáhavými platebními transakcemi. Její výše budiž přísně tajná.
Následuje stará dobrá D1.
Opravdu jsem si nemyslel, že je na tom tak bídně. Opět mám nutkání zastavit v odstavném pruhu a zkontrolovat, je - li expediční vůz v patřičném stavu, když vydává zvuky jako ze skály se řítící žebřiňák. Pohled na auta přede mnou mě ubezpečuje, že problém není na mojí straně. Výborně...
Zastávka u tradičního odpočívadla na čůrání probíhá bez komplikací. Pozor: Čůrání na D1 už stojí pět korun, pokud nezastavíte u řetězcové pumpy! Počítám - li, že káva u automatu stojí dvanáct až patnáct korun, ušetříte třemi vyčůráními na jednu kávu u automatu, což se vám může při večerním boji s mikrospánkem počertu hodit.
Tím vás samozřejmě nenabádám, abyste očůrávali rohy, jen se satyricky pošklebuji jednání některých provozovatelů penzionů u dálnice, podivujícím se, jak vypadá jejich nejbližší okolí...
...A dále odbočka na Jihlavu. Spletl jsem se zde již mnohokrát a ani tentokrát jsem neudělal výjimku a napoprvé skončil místo na výpadovce u pumpy. Ano, přesně u té pumpy, kde jsem kdysi před lety v ledové plýskanici nutně potřeboval načepovat plyn do svého Favorita, ale uvnitř mi řekli, že jsem se asi zbláznil, protože venku je počasí, že by psa nevyhnal. Dalo mi to tenkrát nějakého přemlouvání. Plynaře nikdo nemá rád, to mi nikdo nevymluví. Přesto můj příští expediční vůz bude jistě poháněn plynem. Ptáte se proč? Odpověď je prostá. Nejsem multimilionář...
Tedy zpět na D1 s naříznutým středem (naříznutým pravděpodobně proto, aby dále nepraskala, když se začnou na Vysočině radikálně měnit teploty), a na Jihlavu až na další odbočce.
Jihlava má, jak jistě víte, ve znaku ježka, a proto mrkejte na tohohle krasavce, který vás vyjde na 300 vyčůrání u motorestu nedaleko za Prahou.


Byli jsme tu již před lety, to jsme ještě neměli děti. Tenkrát jsme bloudili drahně času, neboť ukazatele aměrem k ZOO patrně místní zničili, zřejmě aby zmátli okupanty, a zapomněli je obnovit.
Dnes je zde ukazatelů na ZOO dostatek a po okupantech ani stopy.
Přijíždíme na ono parkoviště, které jsme před lety vůbec nenašli, otevírám okénko expedičního vozu, mačkám buton, vyjede kartička, závora se zvedá. Před sebou vidím volné místo, ale to už se na mě tlačí další auto, proto jedu kousek dál. Ejhle, parkoviště je celé plné. Projíždím pomalu serpentýnami a ženuška začíná býti nerudná. Přijíždím k další závoře, kde se odkudsi vynoří neznámá slečna, která mě naviguje "tam dolů a tam kolega rozdává lístečky", přičemž mi zvedne závoru jen do poloviny. Z nějakého důvodu si uvědomím, že mám na střeše kola a včas zastavím. Tím důvodem je zřejmě ona slečna, která zavčasu živě zagestikuluje. Závora se zvedá úplně.
Sunu se na "sodní" parkoviště. Chlapík s cedulkou nikde. Jsme na správném parkovišti? Ženuška rudne. Tak jsme na tom správném parkovišti?
Zastavuji expediční vůz, vypínám motor. Vystupuji ven, protahuji se, děti žvatlají a ženuška je nerudná, neboť tu není ten pán s cedulkou. Podává mi "zakletou cestovní knihu" s nalistovanou zlevněnkou jihlavské ZOO.
Načež cosi pronesu a knihu zaklapnu.
Poté vidím hvězdičky.
Jsem zpět v realitě...
...Co se stalo?
...Neměl jsem nic pronášet, neboť díky tomu zaklaplá cestovní kniha přistála na mojí hlavě s nebývalou razancí.
Pak už je vše dobré. Jdeme k bráně do ZOO a atmosféra se příjemně uvolňuje. Zviřátka mají na lidi pozitivní vliv.

Zviřátek jsem moc nenafotil, však je dobře znáte. Navíc jsou nejlepší naživo.
Synka jsme zaměstnali vtipným geocashingovým kvízem, kdy musel zjišťovat jistá čísla a po dosazení do vzorce spočítat souřadnice, kde se nachází místní ZOOlogický poklad. Přestože jsem to po něm osobně ještě jednou proběhl a přepočítal, vyšly mi jakési bludy. Ale rozhodně ho to na nějakou dobu zabavilo.

Co ovšem u dětí s přehledem zvítězilo, byl zábavní parčík zcela na konci. Prolézačky, houpačky, klouzačky... Dceruška se do té změti vrhla jako do rozbouřených vln a během vteřiny mi kamsi zmizela.
Pátrám, pátrám... Dcera nikde.
Ještě aby se mi tak ztratila...
...Tak stojíme vedle obřího tobogánu a máme hlavu v pejru, když se tobogán zatřese a hop, Kačenka je na světě!
"Kačenko! To ti nevadí, že tam nahoru můžeš ve svých čtyřech letech pouze za doprovodu dospělé soby?"
"Ne."


Pohled na tobogán zhora.


Od tobogánu je jen krůček k lanovému centru, které má i speciální okruh pro děti. Za pouhých 80 korun si zde mohou lézt až do omrzení, což není špatné.
Děcka techniku brzy zvládají bravurně...


Opouštíme jihlavskou ZOO, vyléčeni z deprese. Otáčím klíčkem a mířím na Brno a odtud na Boskovice. Posádka záhy znaveně usíná.
Prohnutá Cestovní kniha spokojeně odpočívá kdesi mezi zavazadly. Však se prohnula o moji tvrdou hlavu!
Všechno je dobré, večer nás přátelsky vítá starý dobrý kamarád L v Boskovicích.
Dobrou noc.
Možná budu zítra pokračovat výpravou na Svojanov.

Kvízová otázka: Kolikrát by se člověk musel vyčůrat u motorestu nedaleko za prahou, aby pročůral celý obchvat R1?

Zápisky z dovolenky: Předmluva

21. srpna 2012 v 23:40 | Štaja
Hola hola!
Konečně mám zase trochu času (protože už jsem po večeři a děti spí a nejsem v práci a nemám 3.9, ani mě nebolí hlava).
Vida... Zase mi do toho něco vlezlo...
Dobrá tedy. Považujte tento článek za upoutávku k následujícímu seriálu o naší dovolené, strávené v moravských luzích, hájích, hradech a jeskyních!
Protože jsme uznali, že děti už jsou dostatečně velké, vsadili jsme víceméně na improvizaci a vzali vše s sebou. Pohleďte na náš expediční vůz!


Na palubě jsou, jak jistě vidíte, přibližovadla (velocipédy), ale také spacáky, všemožná záznamová média, rozličné kabely a nabíječky, přehršle různého oblečení, minimum stravy (dokupuje se cestou) a především magická Cestovní kniha, která je plná různých zlevněnkových kupónů.
Tato kniha však není magická jen díky obsaženým kupónům. Vlastně je, jak bych to jen formuloval... zakletá. Věřte mi nebo ne, prostě je zakletá.Ale o tom až později.
Tedy je 30. 7. 2012, 10.00, expediční vůz je úspěšně naložen a já mohu otočit klíčkem a odrazit na dlouhou cestu, na expedici "S Rumcajzem z Brdů přes Brdo do Ostravy".
Jdu spát.
Já vím, že vás to nezajímá, že jdu spát. Přesto jsem měl jakési nutkání vám to sdělit...
...Až se zase dostanu k tomuhle prazvláštnímu stroji, napíšu vám něco pěkného o ZOO v Jihlavě. těšte se! Bude to "Edvenčr!"
Dobrou noc!

Dovoluji si připojit náš expediční vůz očima synka Ondry, který namaloval cestou po drncavé D5.