Leden 2013

Dovolenka V - cyklovýprava

12. ledna 2013 v 23:10 | Štaja |  Turistika / geocaching
Probůh, jak jsem pilný! Nedlouho po čtvrtém dni vás bombarduji pátým pokračováním seriálu o naší dovolence!
Pátý den jsme podnikli cyklovýpravu po okolí Boskovic. Trasu jsme si nechali poradit od pana M, místního rodáka. Ukázalo se to být jako dobrý nápad.
Pardon... Trochu jsem se zdržel a článek dopsal až dnes... Pro jistotu připomínám minulé pokračování, které naleznete ZDE.

Pátý den naší road movie jsme tedy započali v podhradí zříceniny boskovického hradu, takzvaným Pilským údolím.

Cestička vede pod hradem podém potůčku, na kterém jsou rozličná vodní dílka, mlýnky, dokonce i model takového toho holandského mlýna, roztáčený převodem... Ten se sice netočil, ale opravili jsme ho. Příčinou byl kus klacku, zpříčený pod mlýnským kolem.
Dále se jede okolo rybníků (tady můžete házet housku rybám, je jich tu požehnaně) a zvoničky.


Pokračovali jsme až k rozcestí k červenému hrádku, kde synka bodla vosa či včela, a dále po cyklostezce na Lhotu Rapotinu (věru zvláštní název) a poté do nekonečného kopce k obci Obora, s cílem dosáhnout jednak zajímavého pískovcového sousoší a zajímavé rozhledny.


Boží muka v Oboře.

Kdybychom věděli, kam až ten nekonečný krpál vede, snad bychom to vzdali. Nicméně synek šlapal jak divý a nefňukal a tedy jsme se nakonec vyplazili až nahoru.
Hospoda měla zavřeno, zůstali jsme tedy u svačinky. V obci Obora jsme taktéž nalezli turystickou mapu. Náš cíl se zdál býti blízko. Sousoší Husitů, dovedně vysochané místním sochařem - samoukem Rolínkem do pískovcové skály nůžkami na ovce a o kousek dál rozhldna Velký Chlum. Vida.
Na mapě se leccos jeví jako kousek. Ovšem není dobré pominout vrstevnice...


Nenechte se oklamat. Ta holčička je Kačka, triko s nápisem Ondra pouze zdědila po bratrovi.




Stanuli jsme nakonec na rozcestí. Do leva vedla pěšinka k sousoší Husitů, do prava potom k rozhledně a dále zpět do Boskovic. K Husitům to ovšem vedlo z kopce... Odvážně jsem připoutal kola a vyrazili jsme pěšky. Dle GPS aparátu to mělo být slabých čtyři sta metrů. GPS aparát ovšem nebere v úvahu zatáčky a klesání a stoupání, nakonec to mohl být pěkný kilometřík tam a kilometřík zpátky.

Husité ale stojí zato. Kdosi z místních se před nedávnem rozhodl úžasné lesní dílo opravit a tak zde, uprostřed lesa, ční v celé své kráse. Tato místní kurozita opravdu stojí (spolu s jeskyní Rudka u Kunštítu, kterou stejným způsobem vytesal již zmíněný samouk Rolínek) za vidění.


Při návratu k bicyklům děti dováděly a vše bylo až neuvěřitelně v pořádku.
Bicykle nám nikdo neukradl. To bylo pozitivní.
Pokračovali jsme na rozhlednu Velký chlum. Vypadala blízko. Její stříšku jsme pozorovali již ze zmíněného rozcestí. Ovšem vršek, na kterém kdysi stálo hradiště (opravdu dokonalé místo k opevnění, to musím uznat), nám taktéž dal pěkně zabrat.
Dřevěná rozhledna na vrcholu byla ale důstojným cílem, za který stálo zato bojovat. Nepříliš vysoká dřevěná stavba, na jejíž vrchol se dostanete po soustavě žebříků, stojí na tak dokonalém místě, že přehlédnete celé Boskovicko od Boskovického hradu až po pivovar v Černé Hoře. Počasí nám víc než přálo a viditelnost byla velmi dobrá.

Synek šplhá po žebříku.

Cesta poté vedla konečně z kopce a středem pole.

V podvečer jsme se doplácali do Újezdu u Boskovic, kde jsme narazili na otevřenou zahrádku. Synek už toho v tu chvíli měl opravdu dost, jen co je pravda, tedy malá přestávka přišla vhod. Dokonce tu bylo dětské hřiště. Poseděli jsme tedy a něco popili. Vše bylo pozitivní.
Nakonec jsme se tedy k večeru vrátili do Boskovic a tradičně sehráli partii Osadníků z Katanu a popili vína a piva.

Probůh, opravdu si nejsem jist, kdy se dostanu k pokračování. Tenhle článek jsem rozepsal někdy v říjnu...
Příště se nicméně budeme věnovat Kunštátskému zámku.
Tedy zatím!