Červen 2014

Kačka a Kačka

28. června 2014 v 22:14 | Štaja |  Amatérské video
Hola hola!
Po dlouhé době jsem se rozhodl provésti další filmový experiment.
Pohleďte na pokus rozhovoru herce se sebou samým.
Nutno podotknout, že představitel hlavní role do poslední chvíle nechápal, co to po něm chci. Nicméně se mi podařilo nahromadit dostatečné množství materiálu, ze kterého bylo nakonec možno výslednou "pecku" sestříhat.
Věřte mi, že se nebudete nudit. Vlastně to končí dříve, než to celé začne.

Takže klepněte, prosím, SEM.

Tak zase někdy.
Možná i letos...

Ambasadov

26. června 2014 v 23:16 | Štaja |  Recenze
China Miéville
Ambasadov

China Miéville je spisovatel, který dokázal, že sci-fi žánr nepatří minulosti. Podařilo se mu vytvořit vlastní styl, ve kterém využívá prvků sci-fi a fantasy, to vše ale dokáže zkombinovat se svými znalostmi antropologie a politologie. Do svého koktejlu neváhá přimíchat prvky noir detektivky, hororu, pohádky, komiksu, totálního braku a do toho celého zapojit i špetku parafrází historických postav a událostí. Výsledkem je cosi, co může čtenář přijmout jako výzvu, nebo ho to může na prvních dvaceti stranách od dalšího čtení definitivně odradit.
Miéville ve svých dílech vytváří svoje vlastní názvosloví. Čtenář, na počátku zavalen nepochopitelnými pojmy, popisujícími podivné reálie podivných světů, po několika desítkách stran tyto výrazy vstřebá a jejich význam bez jakéhokoli kostrbatého vysvětlování pochopí sám. Podvědomě rozluští autorův vzorec a ten v jeho mysli sám ožije. V tuto chvíli začíná dílo působit v plné síle a mě osobně se v této fázi stává, že zvedám hlavu od rozečtených stránek a sám pro sebe si zašeptám: "To je perfektní".
Můj názor jistě nebudou sdílet všichni, neboť čtení knih tohoto autora nutí čtenáře, aby se do knihy sám ponořil a užil si čtením vyvolaný brainstorming ve vlastním mozku dosytosti. Tedy nic pro fanoušky průtokové literatury.
Abych se dostal ke knize, která nese název Ambasadov, nemohu nezmínit autorova předešlá díla, a to zejména trilogii, nazývanou "Svět Bas-Lagu". Tímto dílem způsobil Miéville v oblastech vědeckofantastické literatury doslova revoluci. Popisuje zde podivný svět, kde fungují jak moderní technologie, tak rozličné druhy magie, obydlený celým spektrem bizarních bytostí. Svět ovládaný intrikami a korupcí, svět neskutečného kvasu, kde každý bojuje s každým. Svou těžkou jízdu autor rozjíždí románem "Nádraží Perdido", odehrávajícím se v morbidním obřím městě "Nový Krobuzon", aby se v pokračování, nesoucím název "Jizva", přenesl na plovoucí ostrov pirátů, svázaný z tisíců unesených lodí, a aby vše ukončil dílem, nazvaným "Železná rada", kde se mimochodem nechal inspirovat návštěvou našeho hlavního města. Po dočtení těchto knih jsem začal mít silný pocit, že Miéville nepíše o cizím světě, ale o tom našem, což je parné zejména na posledním z trilogie románů, kde zřejmě nejdominantněji vyčnívají na povrch jeho levicové ideály a popisy revoluce jakožto přirozeného projevu evoluce.
Oproti těmto zběsilým, snově až pohádkově působícím vizím se román Ambasadov více přibližuje kategorii sci-fi. Ocitáme se zde na vzdálené planetě, kde mohou lidé přežívat jen díky symbióze s místními obyvateli. Místní obyvatelé, Ariekané, potom trpí lidi na své planetě především díky tomu, že jsou fascinováni komunikací s nimi. Ariekané vládnou velmi podivným druhem jazyka (v knize psaného svelkým J) a lidé musejí pro komunikaci s nimi vychovávat speciální dvojice takzvaných "ambasadorů", schopných vyslovovat jednotlivá slova a myšlenky dvojhlasně (neboť Ariekané mají místo nosu ještě jeden řečový aparát a všechna jejich slova jsou složena ze dvou různých slov, vyslovených určitým tónem současně).
Složitosti v komunikaci tím ale zdaleka nekončí, protože způsob života domorodců je do té míry nepochopitelný, že působí při rozhovorech jen další potíže.
Odkudsi z centra lidského hemžení přilétá nový ambasador, který má vše změnit. Zde se vracíme k Miévilově stěžejnímu tématu neustále probíhající revoluce. Nic netrvá věčně, všechno se kamsi vyvíjí a každá změna probíhá bouřlivým, nevybíravým a velmi dramatickým způsobem.
Román se ale především zabývá komunikací jako takovou, mezikulturními rozdíly a diplomacií. Opět zde můžeme najít paralelu s naším vlastním světem. Mnohdy nejsme schopni správně posoudit, co mohou způsobit slova a činy, kterým sami nepřikládáme nějaký význam. Mašinerii, kterou můžeme uvést do pohybu slovem, vyřčeným v nepravou chvíli na nepravém místě, nejsme schopni regulovat, natož ji zastavit.
Oproti výše popsaným dílům působí román Ambasadov jako poměrně komorní dílo. Nedosahuje dramatičnosti románů Světa Bas-Lagu a ke konci jako by autorovi lehce docházel dech. Jinými slovy, kadence, s jakou Miéville vystřeluje své šílené nápady v první polovině knihy, je v té druhé nahrazena především popisem akce. Nastává zde okamžik, kdy již bylo vše zásadní vyřčeno a nezbývá než celou estrádu důstojně ukončit. Dílo, které přesto značně přesahuje průměr, nedokáže, co se týče čtivosti, překonat romány, které autor vytvořil v minulosti. Ovšem z hlediska originality je Miéville opět nepřekonatelný. Vždyť hlavní dobrodružství zde spočívá v lingvistice a komunikaci.
Tato kniha nemůže nechat čtenáře chladným. Nabízí množství otázek a témat k zamyšlení, spoustu paralel s naším světem. O díle se dá diskutovat dlouhé hodiny, neboť není jen shlukem vytištěných symbolů. Zde se skrývá nepřeberné množství informací i na tom zvláštním místě, kterého dokáží využít jen někteří spisovatelé.
To místo je skryté mezi řádky.


China Miéville: Ambasadov. Překlad: Milan Žáček. Obálka: Edward Miller. Počet stran: 384. Laser-books, Plzeň, 2012. Doporučená cena: 339 Kč.


Obídek na lodi Nostromo

26. června 2014 v 23:02 | Štaja |  comix
Hola hola, kamarádi!
Svůj blog poslední dobou pekelně zanedbávám. To bude asi tím, že mám tolik aktivit, že mi na něj nějak nezbývá dostatek energie.

Nicméně zde předhazuji svůj poslední výtvor. Je to výjev z populárního prvního dílu Vetřelce, prolnutý propagačním letákem řetězce, kterému otročím.

Tuhke myšlenku jsem nosil v hlavě drahně času, až nyní jsem se chopil péra.

Odpustte mi moji infantilnost.

A nebo ne... Moje infantilnost je moje, tak mi na ni nesahejte!


Pro neznalé: Chestbuster je ono vývojové stadium vetřelce, které tak rádo vyskakuje lidem z hrudníku.